Recenze: Rekonstrukce smrti ani života nemusí mít smysl

Po adopci romského dítěte a zneužívání otcem, kterými se zaobírala v předchozích románech, staví spisovatelka Viktorie Hanišová hrdinku své třetí knihy před další závažné téma. Novinka Rekonstrukce je pokusem o opětovné vystavění jak smrti, tak života. A také pokračováním autorčiny snahy o hledání smyslu a „normálnosti“.

Hanišová ve svých knihách opakovaně podrobuje rodinné vztahy nelehkým zkouškám a pozoruje, jak traumata z dětství narušují dospělý život hrdinů. Přesněji hrdinek, protože hlavními postavami zatím byly vždy ženy.

Anežce sledovala matku, která si osvojila romskou holčičku, v Houbařce se hlavní postava potýkala s traumatem ze zneužívání. Všechny přitom balancovaly mezi vlastní jinakostí a představami o „normálnosti“. Se „znormalizováním“ se potýká i Eliška v nejnovějším románu.

Ženy, muži, děti

Dlouho se přitom zdá, že se jí takzvaný běžný život daří, navzdory tragédii, která do něj v  dětství zasáhla: Eliščina matka zavraždila jejího malého bratra, a navíc sama spáchala sebevraždu.

Elišku poté vychovává bezdětná podivínská teta, v tom úvod příběhu poněkud připomene bestseller Hana Aleny Mornštajnové. Dívkám z obou knih se v dětském věku vyhnula smrt, jež zasáhla jejich blízké, a obou se ujala staropanensky působící příbuzná, která se izoluje od společnosti. Předchozí Hanišové román Houbařka zase silně evokoval vypravěčku novely Do tmy od Anny Bolavé. Sběratelská posedlost hrdinek shodně pramenila z bolesti.

Věřme, že jde o podobnost čistě náhodnou, ukazující spíš šířeji na témata, která si volí současné autorky téměř čtyřicátnice (byť Alena Mornštajnová se tomuto věkovému zařazení vymyká). Přiřadit do této družiny lze i třeba debut Malinka Dity Táborské nebo nedávno Magnesií Literou oceněnou Teorii podivnosti od Petry Horákové.

Všechny tyto příběhy se soustředí na výrazné ženské hrdinky s narušenými vztahy. Muži v nich sice většinou nechybí, ale málokdy jsou hlavní oporou ženského světa. Narušována je také představa o mateřství jako jednoznačně naplňující oběti každé ženy.

Dejte mi pevný bod

Ani novinka Viktorie Hanišové v ničem z výše zmíněného není výjimkou a problematické vztahy matek a dcer se týkají snad každé ženské postavy v knize. Eliška se rozhodne ten svůj rozplétat až jako studentka architektury, kterou nejvíce zajímají obnovy historických objektů. Příhodná paralela pro rekonstrukci rodinné (sebe)vraždy. Jenže život není stavební projekt a model se Elišce postupně začne hroutit.

Podle naznačených čar se nevyvíjí ani stavba knihy. Úvodní tragédie by mohla ve čtenáři vzbudit očekávání napínavého kriminálního pátrání. Detektivní linie je ale vedlejší. Postupně se ukazuje, že nejpodstatnější není dobrat se odpovědi na otázky, co přesně a proč udělala Eliščina matka s životem svým a malého Mikyho, ale co udělá hlavní hrdinka se svým životem. V souladu se sloganem knihy, že „přežít ještě neznamená žít“.

Zatímco na začátku ponoru do temné události se Eliščin přístup jeví (až nevěrohodně) racionální, jako by nezúčastněně vyšetřovala případ někoho jiného, s dalšími kostlivci vypadávajícími z rodinných skříní se její jistota rozpadá. A poměrně normální život, který vedla (zázemí, studium, přátelé, i když těch jí autorka nepřisoudila mnoho), si kazí – podobně jako hrdinky předchozích knih Viktorie Hanišové – posedlostí.

Má to smysl?

Otázky přibývají a jistoty se otřásají, navíc pevným bodem není ani vlastní paměť. Pátrání po okolnostech (sebe)vraždy autorce spíše slouží k naznačení obecnější touhy dopídit se, jestli všechno v našem životě má nebo musí mít smysl a do jaké míry jsme strůjcem svého osudu.

I když toto téma vytěžuje spíše povrchně, dotkne se všech možných zdrojů, v nichž lidé hledají pravdu o světě a sobě samých: v názorech vedoucí harmonizačního mateřského centra či u kriminalisty, jehož praxe naučila jisté shovívavosti k tomu, co je špatné a co dobré. Zabrousí tu do trochy filozofování, tu do apokalyptických vizí o konci lidstva, za tím vším šumí všudypřítomný mediální balast… a přítel hlavní hrdinky je datový analytik, který věří na fakta a předurčenost.

Pokud čtenář přistoupí na hru a – na rozdíl od Elišky – se vzdá očekávání, že věci musí mít smysl, nemůže být ani příliš rozčarován tím, že se mu na všechno nedostane jasné odpovědi. Ostatně jako v životě. Navíc právě to, že v Rekonstrukci je hledání důležitější než nacházení, knihu mírně povyšuje nad pouhé „slušné čtení“ o jednom mordu a jedné „přeživší“.  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoBořit fungující veřejnoprávní média nedává smysl, míní experti

Posuzovat veřejnoprávní média podle toho, jestli je potřebujeme, je chybou, míní novinář a zakladatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff. Správnou otázkou je, zda je společnost využívá a důvěřuje jim, myslí si. Podle novináře a bývalého ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Davida Klimeše z výzkumů vyplývá, že většina Čechů České televizi a Českému rozhlasu věří. Obě instituce je jednodušší zlepšit a lépe je definovat než rušit a vymýšlet alternativy, říká. Odborník na komunikaci Jan Dobrovský se domnívá, že ztráta svobody by veřejnoprávní média stála jejich smysl. Poplatky považuje za zástupný důvod pro politické uchopení moci. Nedělní debatu moderoval Lukáš Dolanský.
před 3 hhodinami

Obluda vrací knihy, na které se radši zapomnělo. Začala „komunistickým románem“

Tuzemská literární díla, která byla označována jako závadná, psaná čistě pro zisk nebo z politického přesvědčení, spojuje nově jedna edice. Pod názvem Obluda ji připravilo nakladatelství Academia a zahájilo „komunistickým románem“ Tegtmaierovy železárny. Knihu napsal coby svůj debut Karel Schulz v sociálně rozjitřených dvacátých letech minulého století.
před 8 hhodinami

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
před 16 hhodinami

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
včeraAktualizovánopřed 19 hhodinami

Kvíz: „Děti, rychle sem!“ Jak dobře znáte tvorbu oslavence Zdeňka Svěráka?

Scenárista, cimrmanolog, divadelník, herec, autor písniček pro děti i spisovatel Zdeněk Svěrák slaví 28. března devadesáté narozeniny. Česká televize připomíná jeho tvorbu při té příležitosti ve svém programu. A jak dobře Svěrákovy role, filmy či písňové texty znáte, prověří webový kvíz.
včera v 09:00

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Rodina odráží společnost, míní Omerzu. V kinech to dokládají Nevděčné bytosti

Do tuzemských kin vstupují Nevděčné bytosti. Nový snímek režiséra a scenáristy Olma Omerzua odkrývá problémy během jedné rodinné dovolené. Herecké obsazení je mezinárodní, například otce si zahrál Ir Barry Ward.
27. 3. 2026

Peníze či drogy za „správný“ lístek. Film viní Fidesz z kupčení s hlasy

Vládní Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána před dubnovými volbami do parlamentu čelí obvinění z masového kupčení s hlasy, píše server BBC News s odkazem na dokumentární film s názvem Cena hlasu. Snímek nezávislých tvůrců dlouhodobě mapoval praktiky, které nyní v průzkumech zaostávající strana používá ke zvrácení výsledků. Představitelé Fideszu obyvatelům maďarských žup prý nabízí třeba peníze, práci, potřebné léky nebo nelegální drogy.
27. 3. 2026
Načítání...