Vyšly Dějiny skalpování. Držitel Litery za publicistiku Martin Rychlík se v rozsáhlé publikaci věnuje zvyku zbavovat nepřítele vlasů s částí kůže napříč historií lidstva. Nabourává přitom i zažité představy.
Skalp byl pro řadu amerických kmenů symbolem vítězství v boji a pokoření nepřítele. Mohl mít ale i další významy. „Máme i doklady o tom, že třeba někteří pueblanští indiáni používali získaný skalp a jeho žvýkání k domnělé léčbě zubů. Nebo se přinesený skalp stával jakoby členem té společnosti, ta duše toho jedince,“ uvádí příklad autor knihy, etnolog a novinář Martin Rychlík.
Po příchodu evropských dobyvatelů a osadníků se ze skalpů stalo i zboží. Kolonizátoři za ně vypláceli odměny, zároveň ale skalpování využívali jako doklad barbarství domorodců. „V české kotlině máme takový drobný problém, že máme tendenci si ty původní obyvatele Ameriky trochu romantizovat, idealizovat, a tato kniha nabídne trošku přesvědčivější vykreslení původních obyvatel,“ říká amerikanista a etnolingvista Miroslav Černý.
Bez romantizování a eticky
Martin Rychlík ukazuje, že skalpování se objevovalo po celém světě. Dělo se už v evropském pravěku, je zmíněno i v Bibli a ve středověku se používalo jako krutý trest. Kniha se zabývá také populární kulturou. Skalpování dodnes fascinuje nejen autory westernů.
I Náprstkovo muzeum v Praze má ve sbírkách jeden skutečný skalp. Pořídili ho zřejmě severoameričtí Dakotové v druhé polovině devatenáctého století. Z etických důvodů ovšem není vystavován. „Rozhodně se ty předměty už nějakým způsobem dryáčnicky nebo skandálně neprezentují, ale mělo by to být vždy eticky a v daném kontextu,“ podotýká Rychlík.
V muzejnictví jde o citlivé a stále otevřené téma. Lidské trofeje navíc nejsou tak vzdálenou minulostí, jak by se mohlo zdát, byly doloženy ve válce ve Vietnamu i v současné válce vedené Ruskem proti Ukrajině.
