„Přišli, odemkli si a zatkli mě v posteli.“ Český literární samizdat bojoval o kulturu navzdory režimu

Nahrávám video

Dosud neznámé informace o československém samizdatu představuje nová kniha Akademie věd. Nabízí příběhy stovek edic, které umožňovaly vydávání zakázaných knih za minulého režimu. Čtenářům by se jinak texty nepovolených spisovatelů nikdy nedostaly do rukou. Devět autorů na knize s názvem Český literární samizdat pracovalo čtyři roky.

Půjčit, přečíst a poslat dál. Tak znělo nepsané pravidlo, které platilo pro četbu samizdatových vydání. Na knihu měli čtenáři často jen jedinou noc. Podle odhadů se tímto způsobem ta nejzásadnější díla zakázaných autorů dostala do rukou stovkám tisíc lidí.

Slovníkově zpracovaná publikace seznamuje s vydavatelskými podniky, periodiky i sborníky z oblasti literárního samizdatu poúnorového i posrpnového období. Zásadním zdrojem byly fondy pražské knihovny Libri prohibiti Jiřího Gruntoráda, jemuž je kniha věnována.

Český literární samizdat 1949–1989
Zdroj: Academia

K rozšíření fenoménu literatury, kterou si lidé opisovali na psacích strojích a šířili mezi sebou, vedly publikační zákazy, jimiž komunistická moc po srpnu 1968 postihla řadu spisovatelů, publicistů i odborníků z různých oblastí společenských věd. Nešlo o zcela nový prvek literární historie: utajené šíření zakázaných knih je dávným jevem kulturních dějin a v minulém století se rozvíjelo už za protektorátu i v poúnorovém období.

„Začalo to jako hříčka“

Teprve za normalizačního režimu se ale ze samizdatu stala plnohodnotná součást kulturního života, byť byla omezena složitostí výroby, minimálními náklady opisovaných knih i konspiračními pravidly. Právě na samizdat byli dlouhodobě odkázáni mnozí z nejvýznamnějších autorů šedesátých let, k nimž se postupně přidávali začínající spisovatelé mladších generací.

„Začalo to jako hříčka několika přátel, když jsme si řekli, že si knížky budeme opisovat tak pro sebe, když jsme neměli kam odevzdat ten rukopis. Byli u toho například Ivan Klíma nebo Jiří Gruša,“ vzpomínal spisovatel a tvůrce samizdatu Ludvík Vaculík.

Z počátečního šíření opsaných textů mezi přáteli nakonec vzniklo celé nelegální vydavatelství, které Vaculík nejprve nazval Vzdor, později ho přejmenoval na Petlici. Celkem vydalo asi 400 knižních titulů.

Ústředím Petlice se stal dům v pražské Veletržní ulici, kde Ludvík Vaculík bydlel. Scházel se tu se spisovateli a připravoval jejich texty k dalšímu šíření. Fotografii domu později Vaculík umístil i na obálku svého zásadního díla Český snář, ve kterém popsal, co ilegální vydávání knih provázelo.

Pro Petlici pracovalo několik písařek, které riskovaly budoucnost svou i své rodiny. Jednou z nejvýkonnějších byla Zdena Erteltová, která s pomocí psacího stroje a uhlového papíru rozmnožila okolo 250 titulů. „Při domovní prohlídce jakýkoliv kousek papíru, cokoliv, kde bylo něco napsáno, bylo zdrojem hodinových výslechů,“ upozornila Erteltová.

Z podzemí do šedé zóny

Ludvík Vaculík shodou okolností vězení unikl. Jiří Gruntorád, který v rámci své edice Popelnice vydával třeba texty Jaroslava Seiferta nebo Bohumila Hrabala, za mřížemi strávil čtyři roky. „Zpravidla to probíhalo tak, že se člověk probudil a stáli mu u postele. Přišli, měli vlastní kopie klíčů, odemkli si a zatkli mě v posteli,“ vypráví, jak probíhala policejní represe.

Autoři nové publikace se nezabývali jen těmi nejznámějšími vydavatelskými podniky, jako jsou Edice Petlice, Edice Expedice nebo časopisy Kritický sborník, Revolver Revue, Vokno a Host, ale shromáždili mnoho dosud neznámých údajů o řadě lokálních edic a časopisů, které se primárně či sekundárně věnovaly literární tvorbě a její reflexi.

„Samizdat jako badatelské téma má jedno velké specifikum, neexistují k němu téměř žádné písemné doklady. Všechny informace, které jsme získali, jsme museli vyčíst přímo v jednotlivých knihách nebo jsme se museli tázat pamětníků, pokud jsou ještě naživu. Bohužel už jsme jich dost nezastihli,“ říká jeden z autorů knihy Michal Přibáň.

Nová publikace Ústavu pro českou literaturu Akademie věd český samizdat nepředkládá jako způsob komunikace příslušný výhradně disentu, ale jako podstatnou součást alternativní kultury normalizačního období, která zejména v osmdesátých letech výrazně pronikala do takzvané šedé zóny české společnosti.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...