Den před popravou za údajnou velezradu v červnu 1950 vyjádřil Veleslav Wahl přání, aby se jeho kniha Pražské ptactvo dočkala upraveného vydání. Odborná publikace původně napsaná za protektorátu vyšla nedávno nejen jako odkaz Wahla-ornitologa, ale i jako připomínka jeho zapojení do odboje proti dvěma totalitám.
Veleslav Wahl se měl stát advokátem, víc než procházení paragrafů ho ale bavilo pozorovat dalekohledem ptáky. Třeba v hájence v Bělé pod Bezdězem, aniž by tušil, že s oblíbeným místem se bude muset po záboru Sudet nacistickým Německem rozloučit. Jako jeden z mála se věnoval sčítání ptactva. „Uměl je zřejmě velmi dobře poznávat podle zpěvu, což v té době nebylo úplně běžné,“ upozornil ornitolog a spoluautor nového vydání Petr Voříšek.
Advokacii měl Veleslav – stejně jako jméno – podědit po svém otci. Právníkovi s významnými přáteli mezi prvorepublikovou smetánkou, který se prý znal i s prezidentem Edvardem Benešem. Kontakt na pozdějšího exilového politika mohl být v příběhu Wahla juniora přínosem.
Spojení na Západ
Hned po začátku nacistické okupace totiž Slávek, jak mu blízcí říkali, založil s několika přáteli odbojovou skupinu. „Později se skupina rozšiřovala, spojila se s další, vznikla Zpravodajská brigáda, která se už zabývala pokročilejší zpravodajskou činností,“ doplnil historik Jakub Hošek.
„Za pomoci vysílaček byli v kontaktu s Londýnem, měli vojenský ilegální výcvik, který vedli českoslovenští důstojníci. Byli rozděleni na čety a roty a nakonec bojově vystoupili během Pražského povstání,“ upřesnil v pořadu Historie.cs někdejší místopředseda Junáka Jiří Navrátil.
Skupinka založená původně několika skauty se rozrostla do počtu několika stovek členů. Prahu si rozdělili na několik obvodů, v nichž jednotlivé oddíly pátraly po zajímavých informacích. K členům Zpravodajské brigády patřil i skaut Jaromír Klika. K Wahlovi, jenž brigádě velel, se dostal přes kamaráda z tanečních.
Později na něj vzpomínal takto: „Když jsme se tak říkajíc očuchali, řekl jsem mu, že už mám svou skupinu, že si říkáme Zbojníci a že jsme ochotni spolupracovat. Wahl měl výhodu, protože měl lepší spojení na Západ. Tak jsme dostali příkaz nedělat tvrdý odboj, ale dodávat zprávy. A to vlastně až do konce války.“
Pracoval v zoo a řídil odboj
Do Anglie posílali třeba informaci o tom, že v Jinonicích se vyrábějí součástky k raketám V-1 a V-2. O získání výrobního programu těchto zbraní, kterými Německo na konci války znovu ohrožovalo britská města, tehdy Západ velmi usiloval. Němcům se Zpravodajskou brigádu nikdy nepodařilo vypátrat. „Každý znal jednoho nad sebou a jednoho pod sebou,“ vyprávěl Klika.
Částečné krytí Veleslavu Wahlovi poskytla práce vědeckého asistenta v pražské zoologické zahradě. Wahl se podílel i na přípravách Pražského povstání v závěru války, kdy se zapojil do České národní rady, tedy ilegálního odbojového orgánu. Byl jediným nevojákem v její vojenské komisi, nejmladším členem – a, jak poznamenává historik Jindřich Marek v textu pro Vojenský historický ústav, paradoxně v tu chvíli také jedinou efektivní spojnicí díky kontaktům na další odbojové skupiny.
Wahlův otec se o roli svého syna v osvobození republiky nedozvěděl. Byl, stejně jako jeho bratr a rovněž právník Karel, za první heydrichiády za účast v odboji popraven.
Holub–Slavík chycen
Když mohl Veleslav po válce konečně začít studovat, přihlásil se na práva – a zároveň také na přírodovědeckou fakultu. Jenže přišel komunistický převrat. „Začal se scházet s lidmi z americké ambasády, s jejich spoluprací pak založil odbojovou skupinu po roce 1948. Takže postupem času se kolem něj čím dál víc stahovala smyčka,“ nastínil další ornitologovy osudy Hošek.
Nespokojen s novými poměry se Wahl zapojil do odbojové skupiny iniciované Jaromírem Nechanským, jenž měl za sebou už také poměrně dobrodružný příběh zahrnující výcvik v Británii a paravýsadek do protektorátu. Jejich nápad vytvořit rozsáhlou zpravodajskou skupinu s ornitologickým názvem Holub–Slavík označil historik Jindřich Marek v dokumentu z cyklu Neznámí hrdinové za „naivní a sebevražedný“.
Státní bezpečnost si v září 1949 přišla nejprve pro Nechanského a následně i pro Wahla. Oba totalitní komunistická justice odsoudila za údajnou velezradu a vyděračství k smrti. „Obžalovaní byli uznáni vinnými a imperialistická dolarová diplomacie reprezentovaná špiony utrpěla další nezdar,“ oznamovaly divákům v biografech dobové Československé filmové noviny. Milost prezidentská kancelář Klementa Gottwalda zamítla.
Wahl byl popraven 16. června 1950 ráno v pankrácké věznici. Jeho manželka Taťána si za pomoc při činnosti svého manžela vyslechla rozsudek jedenácti let odnětí svobody. Navíc i ona přišla za války o otce – advokát Josef Růžička z moci honorárního konzula Panamy vydával víza mnoha československým Židům. O ten svůj přišel v koncentračním táboře Mauthausen.
Kniha zmíněná v závěti
Den před vykonáním rozsudku Veleslav Wahl vlastnoručně sepsal poslední vůli. Zmínil v ní i svou odbornou publikaci Pražské ptactvo. Ta poprvé vyšla ještě za války, v roce 1944. Wahlovi tehdy bylo dvaadvacet let.
„Přispěl třeba k ochraně ptáků podnětnými postřehy, které jsou dodnes velmi platné. V Evropském parlamentu se projednával zákon na obnovu přírody a to jsou věci, které Veleslav Wahl už před osmdesáti lety ve své knize navrhoval,“ podotýká Petr Voříšek. Autoři nového vydání knihu doplnili o srovnání Wahlových poznatků s těmi dnešními. Praha se zvětšila a druhů přibylo, zvlášť těch vodních. Vltava už totiž v zimě nezamrzá.
Podoba současného vydání s názvem Pražské ptactvo 1800–2020 (Ptáci – město – příběh hrdiny) vychází z přání ve Wahlově závěti. Chtěl, aby jeho text doprovodily obrázky Karla Svolinského. „To byl v té době asi nejlepší, nejznámější ilustrátor přírody,“ připomněl Voříšek. Přibyly také nové kresby Jana Hoška a fotografie Karla Cudlína, nechybí ani obrázky od samotného Wahla. A především ornitologické poznatky doplnila obsáhlá část o autorově životě.
