Obrazy výtvarnice Radky Bodzewicz provádí návštěvníky věčným cyklem. V současnosti vystavuje v pražské Galerii Václava Špály. K cyklu In illo tempore, tedy „v onom čase“, se inspirovala jednou z nejslavnějších knih filozofie náboženství – Mýtem o věčném návratu od Mircei Eliadeho.
Každodenní bytí člověka je úpadek, míní americký religionista rumunského původu Mircea Eliade. A aby dějiny člověka nesměřovaly k úplnému pádu, neustále se vrací prostřednictvím mýtů a náboženské zkušenosti na počátek – vrací se ke světu božstev a velkých hrdinů.
„Skrze všechny kultury a národnosti jsem chtěla nacházet jazyk, kterému porozumí každý. Eliade ho popisuje a hledá skrze americké indiány a australské Aboridžince. V jejich rytinách jsou stejné prvky, ačkoliv se nikdy nemohli potkat,“ přibližuje svou inspiraci Radka Bodzewicz.
„Snaží se tyto věci transformovat do obrazu a zároveň je aktualizovat směrem k současnému životu, takže sice používá doteky s mytologií, ale takovým způsobem, aby se vztahovaly k dnešku,“ doplňuje k malířčinu přístupu kurátor Radek Wohlmuth.
Návrat přes rozšířenou realitu
Radka Bodzewicz navíc velký filozofický výklad dějin obohacuje rozšířenou realitou. Přístupná je přes mobilní aplikaci. „Rozšířenou realitu jsem začala používat asi před dvěma roky, protože mě vždycky zajímalo při návštěvě galerií, jaké je to být uvnitř obrazu,“ dodává výtvarnice.
Do „mýtu o věčném návratu“ se návštěvníci mohou ponořit až do 20. března. „Když člověk vejde do dveří, dostává se do fáze zrození, ze které přestupuje přes heroickou fázi dolů do sklepa, kde se odráží témata, jako je tanec smrti. Když člověk projde celou galerií a pak se vrací ven, naplňuje vlastně mýtus o věčném návratu, protože se dostává obloukem zpátky na začátek,“ shrnuje koncept výstavy kurátor.
