Polský novinář a spisovatel Mariusz Szczygieł může jakožto autor literárních reportáží dělat téměř vše, co autor beletrie. Jen si nemůže vymýšlet, což je v éře dezinformací podle něj těžké. A občas musí napsat i o protiřečících si interpretacích nějaké události, pokud nemůže zjistit, co se skutečně stalo. V pořadu Události, komentáře hovořil mimo jiné i o vztahu Čechů a Poláků.
My vás milujeme. Prahu, pivo, kulturu, literaturu. A z vaší strany to až tak necítím, odpověděl Szczygieł na dotaz o kvalitě vzájemných vztahů. Lichotivé řeči o Polácích v Česku moc neslýchá. Obecně ale vztahy považuje za dobré.
Loni Szczygiełovi vyšla kniha s názvem Fakta musí zatančit. Podle něj by si ji měl přečíst každý, kdo „chce alespoň na nějakou chvíli opustit svůj život a ponořit se do života cizího“. „Literatura nám dává to, že můžeme být někým jiným. A to je fantastická věc,“ říká.
Žánr polské literární reportáže je podle něj specifický v tom, že její autor může udělat téměř vše, co spisovatel beletrie. „Jen nemůže udělat jednu věc, (…) nemůže si nic vymýšlet,“ podotkl. V éře dezinformací je to podle něj těžké, nicméně i když si čtenář přečte jeho knihu, uvědomí si, že „neexistuje pravda sama o sobě, vždy existuje jen něčí pravda“.
Vyprávěl příběh o kamarádce, která se ptala horolezců, jaké to bylo, když vylezli na vrchol v Himálaji. Vedoucí výpravy hovořil o skákání radostí, zatímco jeho souputník tvrdil, že byli tak unavení, že všichni mlčeli. „Reportér jako já musí pořád ověřovat fakta,“ řekl s tím, že když nemůže zjistit, která z protichůdných interpretací je pravdivá, musí napsat o obou.
Osobně ho lákají témata se zajímavým příběhem, který je plný emocí a nutí čtenáře k zamyšlení. „Aby měl příběh hodnotu, která není bulvární,“ ujasnil.
Szczygieł nejenže píše, ale i studuje. „Dějiny umění, a už je mi 58. Umění je také něco hezkého jako literatura. Mám plán napsat reportážní knížku o současném umění, a dokonce i o konceptuálním, kterému nikdo nerozumí. Chci reportérským způsobem vyprávět, ukázat, co to je,“ předeslal.
