„Komunistická“ architektura si nese své stigma neprávem, chce přesvědčit rozsáhlá publikace

Impozantní dvousvazková publikace Architektura 58–89 nabízí příběh české architektury z této doby, jejích osobností i projektů – na téměř čtrnácti stech stranách najdeme přes čtyřicet osobností či skupin tuzemské architektury, a k tomu ještě jedenáct diskuzí s teoretiky či filozofy. Není to žádná lehká četba, oba svazky váží skoro šest kilo.

Letopočty v titulu odkazují na roky 1958 a 1989, a jak vysvětluje v rozhovoru pro stanici Vltava editor knihy Vladimir 518, „v kódu 58 až 89 se bavíme v podstatě o poválečné architektuře. Výstava Expo 1958 představovala vyústění snahy lokální scény vymanit se z vlivu socialistického realismu, který k nám byl násilně implikován. Expo 1958 ale bylo díky trojici František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný momentem, kdy se definitivně prolomila stavidla, v tom, že by se u nás mohlo stavět světově, v mezinárodním stylu. Proto stojí na jedné straně milník 1958 a na druhé 1989, kdy se vše změnilo a začalo se stavět podle jiných pravidel. Dva milníky, vymezující vývoj poválečné architektury.“

Zvolený časový klíč s sebou kromě již naznačeného, řekněme estetického, pohledu na architekturu zároveň ukazuje na rozhodující faktor: je jím sovětský diktát. Diktát dopadající na celou společnost. Týkal se tedy i stavební kultury, jež byla, společně s uměním, vlastně formální reprezentací totality.

Architektura jako odraz doby

Jak opět říká Vladimir 518, stavební kulturu „nelze odtrhnout od geopolitických tlaků, protože definuje, jakým způsobem národ, celý lidský organismus reaguje na to, kde žije, v jakých podmínkách, jaké má materiální a technologické podmínky, přičemž formální aspekty té věci jsou ve finále až druhořadé. V první linii totiž stojí to, jakým způsobem můžeme stavět, tvořit, kolik na to máme peněz, jak široké pole volnosti máme.“

Což potvrzuje i historik a teoretik architektury, profesor Petr Kratochvíl: „Architektura je vždy obrazem doby, ať záměrně, nebo bezděky.“ Však je také první svazek vizuálně vymezen dostavbou a odstřelením Stalinova pomníku, druhý okupací 1968.

Naštěstí obraz, který vykresluje publikace Architektura 58–89, nepůsobí nijak šedě. Již při pouhém listování je jasné, že navzdory omezujícím podmínkám u nás vznikala skutečně kvalitní architektura, která svou hodnotu dodnes neztratila.

Pocity trpkosti to však nezažene, protože jak upozorňuje filozof Miroslav Petříček, „můžeme si říkat, že za normalizace vznikala pozoruhodná díla, ale v pozadí vždy zůstane otazník, co by tito lidé mohli tvořit, kdyby žili ve svobodné zemi. Na normalizaci je strašné, že v nepředstavitelné míře likvidovala kreativitu a kdeco tak byla tak trochu improvizace.“

Fragner, Machoninovi, Aulický a další

Pokud jde o nabídnutou dokumentaci, ať již fotografickou, výkresovou či výpovědi tvůrců samotných, vybírat bylo skutečně z čeho, editor, který se záměrem na podobné dílo zaobíral více jak deset let, navštěvoval architekty, procházel archivy, pozůstalosti, a jak vzpomíná, například v archivu ve Vítkovicích narazil na tisíce fotografií a negativů.

Zároveň oslovoval kompetentní autory, kteří by zpracovali profily jednotlivých architektů, těch skutečně známých, jako je třeba Alena Šrámková (budova ČKD na Můstku, odbavovací hala pražského hlavního nádraží), manželé Věra a Vladimír Machoninovi (obchodní dům Kotva), Jaroslav Fragner (mimo jiné rekonstrukce Betlémské kaple nebo budovy Karolina), Karel Hubáček (vysílač na Ještědu), Václav Aulický (nedávno zbouraná budova Transgasu v Praze) nebo Miroslav Masák (například již také zbourané obchodní středisko Ještěd v Liberci, pražský obchodní dům Máj), ale i méně známí, stejně však významní.

Nezasloužené nepochopení

Pozoruhodných staveb, které patří k tomu nejlepšímu z předrevoluční architektury, vznikaly v Československu desítky. Přesto na ně veřejnost hledí mnohdy s despektem, některé dokonce byly „odsouzeny“ ke zbourání.

S nepochopením se setkávají například takzvané Pragerovy kostky – někdejší projektový ústav, dnes sídlo Centra architektury a městského plánování. V CAMP, jak zní jeho zkratka, byla k vidění i výstava doplňující publikaci Architektura 58–89. „Je to typ budov, které buď milujete, nebo nesnášíte. Jsou neprávem nazývané jako komunistické, přitom to jsou stavby výjimečných architektů,“ připomíná ředitel CAMP Štěpán Bärtl v případě zmíněných kostek Karla Pragera. Ten navrhl i podobně nejednoznačně přijímanou Novou scénu Národního divadla.

Ambicí publikace je toto stigma takzvané komunistické architektury zahojit. „Pokud se nám jako společnosti nepodaří uchovat alespoň to zbývající z kvalitních staveb začátku druhé poloviny dvacátého století, vymažeme tak jednou pro vždy kus vlastní historie a kulturní paměti,“ obává se Vladimir 518.

Vydáním úctyhodné publikace celý projekt nekončí, ve spolupráci s Českou televizí ještě vznikne osmidílný televizní seriál a celovečerní film.

Nahrávám video
Architektura 58–89 v knize i na výstavě
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoBořit fungující veřejnoprávní média nedává smysl, míní experti

Posuzovat veřejnoprávní média podle toho, jestli je potřebujeme, je chybou, míní novinář a zakladatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff. Správnou otázkou je, zda je společnost využívá a důvěřuje jim, myslí si. Podle novináře a bývalého ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Davida Klimeše z výzkumů vyplývá, že většina Čechů České televizi a Českému rozhlasu věří. Obě instituce je jednodušší zlepšit a lépe je definovat než rušit a vymýšlet alternativy, říká. Odborník na komunikaci Jan Dobrovský se domnívá, že ztráta svobody by veřejnoprávní média stála jejich smysl. Poplatky považuje za zástupný důvod pro politické uchopení moci. Nedělní debatu moderoval Lukáš Dolanský.
před 1 hhodinou

Obluda vrací knihy, na které se radši zapomnělo. Začala „komunistickým románem“

Tuzemská literární díla, která byla označována jako závadná, psaná čistě pro zisk nebo z politického přesvědčení, spojuje nově jedna edice. Pod názvem Obluda ji připravilo nakladatelství Academia a zahájilo „komunistickým románem“ Tegtmaierovy železárny. Knihu napsal coby svůj debut Karel Schulz v sociálně rozjitřených dvacátých letech minulého století.
před 7 hhodinami

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
před 14 hhodinami

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
včeraAktualizovánopřed 17 hhodinami

Kvíz: „Děti, rychle sem!“ Jak dobře znáte tvorbu oslavence Zdeňka Svěráka?

Scenárista, cimrmanolog, divadelník, herec, autor písniček pro děti i spisovatel Zdeněk Svěrák slaví 28. března devadesáté narozeniny. Česká televize připomíná jeho tvorbu při té příležitosti ve svém programu. A jak dobře Svěrákovy role, filmy či písňové texty znáte, prověří webový kvíz.
včera v 09:00

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Rodina odráží společnost, míní Omerzu. V kinech to dokládají Nevděčné bytosti

Do tuzemských kin vstupují Nevděčné bytosti. Nový snímek režiséra a scenáristy Olma Omerzua odkrývá problémy během jedné rodinné dovolené. Herecké obsazení je mezinárodní, například otce si zahrál Ir Barry Ward.
27. 3. 2026

Peníze či drogy za „správný“ lístek. Film viní Fidesz z kupčení s hlasy

Vládní Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána před dubnovými volbami do parlamentu čelí obvinění z masového kupčení s hlasy, píše server BBC News s odkazem na dokumentární film s názvem Cena hlasu. Snímek nezávislých tvůrců dlouhodobě mapoval praktiky, které nyní v průzkumech zaostávající strana používá ke zvrácení výsledků. Představitelé Fideszu obyvatelům maďarských žup prý nabízí třeba peníze, práci, potřebné léky nebo nelegální drogy.
27. 3. 2026
Načítání...