Oba se na umělecké scéně etablovali už koncem osmdesátých let minulého století, oba jsou dnes respektovaní výtvarníci a také pedagogové. Oba ve své tvorbě hledají jistotu v blízkém okolí. Až do poloviny května mají ostravský malíř Daniel Balabán a slovenský umělec Ivan Csudai společnou také výstavu v opavském Domě umění. Jmenuje se trefně: Když dva dělají (to)též.
Platnost přísloví, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždycky totéž, je v galerii vidět na první pohled. Výtvarné styly Balabána a Csudaie se liší v pojetí i technice. Styčným bodem je ale médium malby.
„Oba zkoušejí trasovat podstatu existence člověka,“ upozorňuje kurátor Jan Kudrna. „Ivan Csudai se navrací k momentům jistoty, dětství, Daniel Balabán se snaží ukotvit podstatu existence pomocí zásadních otázek, například víry nebo přetrvávajících vazeb v rodině,“ doplnil.
Téma rodiny
V posledních letech maluje Daniel Balabán především figury. Na aktuální výstavě je k vidění jeho variace na Tizianův obraz Apollo a Marsyas, v ní zpodobnil sebe a svého syna. Malba Oplakávání pracuje zase s motivy díla, jehož autorem je renesanční malíř Fra Angelico.
Balabán upozorňuje na vznik svého Oplakávání. Na zasněžené chalupě přemluvil rodinu, aby mu zapózovala podle postav na Angelicově obrazu. „Maloval jsem ten obraz dlouho a během té doby můj bratr bohužel zemřel. Domaloval jsem pak ještě jednu figuru, která toho oplakávaného drží – a to je zase on, jakýsi jeho stín,“ říká. Výtvarníkovým bratrem byl spisovatel Jan Balabán.
Zatímco Balabán na svých obrazech často rozehrává děj, který obsahuje nadsázku a symboly, tvorba Ivana Csudaie je založena na opačné strategii. Drží se grafických zákonitostí a jeho obrazové plány jsou jasně dané a fázované.
Rozdílnosti a podobnosti v tvorbě obou autorů mohou návštěvníci Domu umění hledat do 14. května.
