V olomoucké Telegraph Gallery stojí trabant. Startuje pokaždé, když někdo kolem projde. Dvě figuríny uvnitř znovu a znovu páchají sebevraždu, „udušené“ výfukovými plyny. „Socialistické“ auto sem zaparkoval jeden z nejkontroverznějších britských umělců současnosti Jake Chapman. V Česku vystavuje po jedenácti letech, tentokrát sám, z uměleckého a sourozeneckého dua Chapman Brothers zbyla už jen půlka.
Instalaci Flotsam & Jetsam vytvořil Jake Chapman speciálně pro olomouckou galerii. „Je to způsob, jak vysvětlit, jak mé umění funguje. Chci vyjádřit, jak neformální, neosobní a nelidská proporčně má tvorba je,“ podotkl umělec k názvu výstavy. Ta je prý přímým odkazem na píseň Oh, Sister od Boba Dylana, kde se zpívá, že „čas je oceán, ale končí na břehu“.
Anglický výraz flotsam označuje trosky vyplavené mořem po ztroskotání lodi. Jetsam jsou předměty, které posádka záměrně vyhodila přes palubu, aby se v nouzi zbavila části nákladu. V širším slova smyslu může toto slovo odkazovat na jakékoliv věci, které člověk odloží či vyřadí, protože je vyhodnotí už jako zbytečné a nepotřebné.
Chapman chce výstavou zprostředkovat pocity tísně a kulturní vyprázdněnosti. Padesátka prezentovaných děl vlastně ukazuje zbytky zaniklé civilizace. Mimozemského antropologa, který pohozené sutiny nachází, supluje návštěvník.
„V této nejnovější sérii svých děl umělec odkazuje na akceleracionistickou teorii budoucnosti. Akceleracionismus předvídá, že evoluční logika pozdního kapitalismu a integrace technologie s kapitálem nás nakonec dovedou k zániku. Přijde doba nadvlády alternativní inteligence,“ vysvětlil kurátor výstavy Mark Sanders.
Centrální „vykopávkou“ je zmíněný trabant, jehož motor opakovaně startuje. Stojí mezi přetvořenými plakáty z května roku 1968, bannery se smajlíky, jógou inspirovanými malbami, dřevořezbami novodobých božstev, jako je třeba teoretický fyzik Stephen Hawking, nebo totemovými maskami. Chapman své objekty pokryl mušličkami, hippie korálky, bezlepkovými těstovinami a také dřevěnými lžícemi – lžíci prý považuje za nejvšednější lidský předmět, jaký byl kdy vymyšlen.
Provokace Mladých britských umělců
Olomoucká galerie popisuje výstavu slovy „koncentrovaná provokace“. Ostatně kontroverze se stala vizitkou volného uskupení Mladí britští umělci (Young British Artist), kteří začali vystavovat v osmdesátých letech a k nimž se Jake Chapman počítá.
K dílům, která tento pojem pomohla definovat, patří ta od Damiena Hirsta a Tracey Eminové. Hirst se proslavil zvířaty, třeba krávou nebo žralokem, naloženými do formaldehydu. Eminové pozornost kritiků i veřejnosti vynesla kompozice Moje postel. Rozestlané lůžko se zválenou peřinou, cigaretovými nedopalky, použitými kondomy či těhotenskými testy je pozůstatkem týdne, kdy se umělkyně ve vystavené posteli vzpamatovávala z depresí a problematického vztahu.
Jake Chapman tvořil od devadesátých let se svým starším bratrem Dinem (jejich jména jsou zdrobnělinami z Iakovos a Konstantinos, které jim dala jejich řecká matka). Společně jsou podepsáni pod řadou děl provokativně nabourávajících společenské normy.
Hrůzy války se štěňátky
Mezi výrazné počiny těchto uměleckých „enfant terrible“ náleží parafráze cyklu Hrůzy války. Původními lepty reagoval Francisco Goya v letech 1810 až 1820 na krutost španělské války za nezávislost, kterou malířovi krajané vedli proti okupaci vojsky Napoleona. Vyobrazená zvěrstva byla považována za příliš hrůzná, vystavení se tak grafiky dočkaly až po Goyově smrti.
Bratři Chapmanovi chtěli svými zásahy znovu připomenout temné poselství původního cyklu. Goyou byli prý natolik posedlí, že jednu dobu zvažovali změnu příjmení z Chapman na Goya. Grafiky Hrůzy války přetvořili bratři do trojrozměrných výjevů se zmrzačenými vojáčky na hraní nebo „zmasakrovanými“ figurínami.
Návštěvník jedné z výstav dokonce zavolal policii kvůli přílišné obscénnosti děl. V roce 2003 byli Chapmanovi obviňováni z vandalismu, když zakoupili zachovalý soubor Goyových Hrůz války za 25 tisíc liber a dokreslili do grafik obličeje klaunů a štěňat.
„Každý, kdo se narodí, zemře, všichni o tom přemýšlíme. Smrt je nevyhnutelná kulminace života, myslíme, že je přirozené, že se umělci zabývají tématem smrti,“ vysvětlili bratři Chapmanové při své společné výstavě v pražském Rudolfinu v roce 2013.
Na dotazy, zda obrazy zmutovaných dětí, červy prolezlé lidské ostatky či kopulující nacisté nejsou za hranicí etiky, Chapmanové odpověděli, že v televizi vídáme věci mnohem horší. Nechceme nikoho šokovat, zajímá nás, co se děje ve světě umění, tvrdili.
Kdyby byl Hitler hipíkem
Opakovaně se vraceli rovněž k tematice nacismu. I návštěvníci pražské výstavy „potkávali“ sochy nacistů s ohořelými tvářemi a s emotikony místo svastik na rukávech, kteří si vyděšeně prohlížejí vystavené objekty. Dílo odkazovalo k propagandistické výstavě Entartete Kunst (Zvrhlé umění), kterou uspořádali nacisté z děl moderních výtvarníků.
Podobně jako Goyovy lepty „vylepšili“ Chapmanovi i akvarely Adolfa Hitlera, jenž – jak známo – se marně hlásil na výtvarnou akademii. Bratrské duo do obrazů nacistického vůdce domalovalo duhy, smajlíky či srdíčka. Svou uměleckou intervenci nazvali: Kdyby byl Hitler hipík, jak bychom byli šťastní. Příliš mnoho času by se dalo strávit prohlížením umění, abychom se pokusili přečíst myšlenky člověka, kterým se Hitler stal, uvedli Chapmanové. „Jediné, co (jeho díla) naznačují, je, že není příliš dobrý v umění, nenaznačují, že by se z něj stal strašlivý tyran,“ podotkl Jake.
Před dvěma lety se ale autorské cesty dua Chapman Brothers rozešly. Prý jsou unaveni spoluprací a už dlouho jim chybí nápady. V Olomouci společnou práci bratrů připomněla aspoň dočasná víkendová instalace, mimo jiné tvořená pro ně typickými dvojhlavými figurínami. Chapmanové se věnovali studiím geneticky zmutovaných postav se záměrem zkoumat hranice morálky a také vyprovokovat změnu ve vnímání genderových a sexuálních stereotypů. Vznikaly tak erotické objekty siamských bytostí či postavy dětí s falickými symboly ve tváři.
Děti v galerii? Prý ztráta času
„Jake Chapman pokračuje v lince, kterou začali Chapman Brothers, členové Young British Artist,“ míní kurátor olomoucké výstavy. Expozice Flotsam & Jetsam je podle svého autora určená těm, kdo se nebojí vystoupit z komfortní zóny. Šanci mají až do 21. listopadu.
Jen by měli zvážit, jestli s sebou vezmou i děti. Jakeu Chapmanovi se totiž podařilo podráždit kulturní komunitu výrokem na adresu dětských návštěvníků. Před deseti lety si vyslechl nařčení ze snobismu, když prohlásil, že brát děti do galerií je naprostá ztráta času. Podle umělce (a také otce) je od rodičů „arogantní“ věřit, že jejich ratolesti mohou pochopit výtvarníky, jako je Jackson Pollock nebo Mark Rothko.
