Žijí spolu v jednom domě, dohodnout se ale nedokážou. Od 21. listopadu se společenstvo vlastníků bytových jednotek schází i v kinech, s podtitulem „komedie pro ty, co to nezažili, a drama pro ty, kteří tím žijí“. Tragikomický snímek Vlastníci je filmovým režijním debutem Jiřího Havelky, který je také autorem scénáře.
Jaké drama mohou být vlastnické vztahy, si Havelka vyzkoušel nejprve v divadelní verzi příběhu. Pod názvem Společenstvo vlastníků ji nastudoval se svým divadlem VOSTO5. Inspiroval se částečně svými zážitky z podobných schůzí.
„Že každý vlastní bytovou jednotku, se spíš stává obtíží. Osobní majetek dává právo 0,05 procent moci nad všemi ostatními. Někteří toho využívají rozumně, jiní toho zneužívají, a to mi přišlo zajímavé,“ vysvětluje volbu námětu Havelka.
Vyšší i nižší patra (společnosti)
Filmové schůzi velí přepracovaná matka tří dětí. A idealistka k tomu – jako jedna z mála chce dům opravdu zachránit. „Je to taková agresivní frustrovaná paní. Přichází s veganskou bábovkou a maskou na obličeji, že se všechno zvládne. Její cíl je dostat se dál než za první bod, což se jí téměř na žádné schůzi nepodaří,“ představuje svou roli Tereza Ramba.
Probrat je třeba plány na odprodej společné půdy, aby společenství získalo peníze na opravy domu, a také zbudování výtahu. Ti z vyšších pater by ho chtěli, pro ty z přízemí jde o zbytečnou investici.
Podporou je labilní matce její manžel, jehož ztvárnil Vojtěch Kotek. Další manžele hrají Jiří Černý a Maria Sawa. Vedlejší úmysly naznačuje chování Pavly Tomicové, Ondřeje Malého, Andreje Poláka i filmových bratrů Kryštofa Hádka a Stanislava Majera. Z Kláry Melíškové udělal scénář přepracovanou puntičkářku, z Dagmar Havlové zase drbnu, která má potřebu všechno iniciativně komentovat. Sousedskou sestavu doplňuje ještě David Novotný coby naivní zástupce maminky a Ladislav Trojan jako starý mlčenlivý profesor.
Vše bojkotuje důchodce přesvědčený o tom, že dřív bylo líp, v podání Jiřího Lábuse. „Kubát je zahořklý člověk, zůstal starou strukturou a rozhodně ve svém myšlení nechce nic měnit, protože by svůj život pak považoval za zbytečně prožitý,“ představuje svou postavu.
Rozumná domluva? Prostě se o ni musíme pokoušet
Nejen podle Lábuse jsou Vlastníci obrazem současné společnosti, v níž je, zdá se, rozumná domluva mezi odlišně smýšlejícími lidmi stále obtížnější.
„Člověk se neustále setkává s někým, kdo má jiný názor, což je naprosto v pořádku, ale nějak jsme ztratili schopnost brát názor jen jako vstupní lístek do diskuse, jako bránu, kterou vcházím na kolbiště, kde se o tom můžeme bavit, a třeba dokonce připustím, že nakonec kolbiště opustím jinou branou. To se úplně neděje. Zůstávají brány, kolbiště je zabetonované a jediná možnost je prostě se o to pokoušet,“ obává se Havelka.
A dodává, že on se o to snaží divadlem. „Mám pocit, že to je médium, které umí dát nahlédnout svět očima někoho jiného, a tím pádem začít trošku rozdmýchávat vyhasínající schopnost empatie,“ doufá. Často se proto při představení snaží o interakci s publikem. Se souborem VOSTO5 diváky například v dokumentární inscenaci Dechovka zavedl do skutečných poválečných událostí na Jihlavsku nebo jim v akční historické fikci Pérák o protektorátním fantomovi předložil překvapivý výklad dějin.
