Dějiny jsou v nás přítomné, ať chceme, nebo ne, obává se Jaroslav Rudiš

Nahrávám video

Spisovatel Jaroslav Rudiš má rád propojenost Evropy, kterou vnímá i při svých cestách vlakem. Společné dějiny a železnice se prolínají rovněž jeho prvním německy psaným románem Winterbergova poslední cesta. Po ocenění v Německu kniha v polovině října vychází i v českém překladu. „S minulostí se musíme pořád potkávat,“ říká Rudiš. Román představil v Interview ČT24.

„Všechno souvisí s kolejemi, všechny historky a nakonec i celá historie, ať chceme, nebo ne,“ poznamenává hrdina nejnovějšího Rudišova románu.

„Když jedete vlakem, otevírá se vám střední Evropa i její dějiny, příběhy. Vidíte je z okna vlaku, vidíte tu krásnou krajinu, malebné vyhlídky. Ale zároveň jedete i kolem bojišť a koncentračních táborů a vnímáte i tu tragédii střední Evropy,“ popisuje spisovatel, který už roky pendluje mezi rodnou Lomnicí nad Popelkou a Berlínem.

Podle skutečného vyprávění

Přiznává, že na trati poslouchá, o čem jeho spolucestující mluví. Mnohé jeho postavy mají ostatně skutečné předobrazy, včetně Winterberga z románové novinky.

„Je to můj kamarád z Lipska, který je nemocný dějinami a cestuje střední Evropou s bedekrem z roku 1913. S německým průvodcem pro bývalé rakouské mocnářství cestuje touhle zmizelou zemí a nechává ji ve svém vyprávění ožívat. Jenom jsem poslouchal a pár cest jsem s ním absolvoval. Jmenuje se Egbert, knihu jsem mu pak věnoval,“ představuje svého hrdinu Rudiš.

Příběhy téměř stoletého sudetského Němce slyšel vyprávět v němčině, proto také knihu začal psát německy. Za Winterbergovu poslední cestu byl dokonce nominován na prestižní cenu Lipského knižního veletrhu. Překlad do češtiny ale nechal na Michaele Škultéty. „Umístil jsem do knihy spoustu pastí, protože jsem si s němčinou hrál. Je to složité, musel bych to napsat vlastně úplně znovu,“ vysvětlil.

Spojují nás mrtví i pivo

Knižní road movie začíná bitvou u Hradce Králové v roce 1866, dostane se ale i k době vojevůdce Albrechta z Valdštejna.

„Dějiny jsou vlastně tady okolo nás, to, co my žijeme, ty naše příběhy, jsou v nás přítomné, ať chceme, nebo nechceme. Pořád se prostě musíme s minulostí nějak potkávat. Třeba u nás v Českém ráji na každém hřbitově vedle našich předků leží mrtví z roku 1866, to byla největší bitva v dějinách na území Čech. A s těmi mrtvými tam nějak musíme žít. Mě to vždycky zajímalo už od dětství, co to tam je za zvláštní jména, Maďaři, Chorvati, Češi, Němci. Tahle zapomenutá válka v Českém ráji. A pocit, že k nám pořád promlouvají,“ přiznává Rudiš.

Díky propojenosti střední Evropy – která podle něj nespočívá jen v dějinách, ale i kuchyni a pivu – si prý člověk určitým způsobem připadá doma i v Lublani či Terstu. „Zajímavější spíše je, že někteří nacionalističtější politici v Maďarsku nebo v Polsku hledají určité vymezování. My jsme jiní. To mi přijde legrační, někdy až směšné,“ dodává.

Rezervovaní Češi

U Čechů si v souvislosti se sousedskými vztahy všímá určité rezervovanosti. „Cítím to z reflexí třeba mých německých a polských kamarádů, na co někdy narazí,“ podotýká. „Ale já vím, že Poláci nás mají strašně rádi a Němci taky,“ nepochybuje.

Pro český odstup hledá vysvětlení v minulosti: „Možná to souvisí s tím, že žijeme v údolí, tak mezi, sami se sebou, a že jsme trošku v minulém století tím vyhnáním a holocaustem a těmi tragédiemi a emigrací ztratili určitou vícevrstevnatost, mnohokulturnost a vícejazyčnost.“

Jeho ale, opakuje, propojování historie baví. Snažil se o něj i v debutu Nebe pod Berlínem, následujících prózách Grandhotel či Národní třída i v komiksové trilogii Alois Nebel. „A asi u toho v mém psaní i zůstanu,“ uzavírá.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...