Českého překladu se dočkal další román představitele japonské moderní literatury Jukio Mišimy. Hrdina knihy Život na prodej nabídne po neúspěšné sebevraždě svůj život v inzerátu bulvárního deníku. Sám Mišima svůj život ukončil rituální sebevraždou v roce 1970, tedy dva roky po napsání zmíněné knihy.
Hlavní hrdina groteskního až surrealistického příběhu se rozhodne svůj život prodat. Na inzerát v bulvárním deníku se opravdu začnou ozývat zájemci, ovšem s čím dál bizarnějšími nabídkami. Mišima v rychlém sledu krátkých kapitol vystavuje mladého úředníka absurdním situacím, které podle nakladatele snesou srovnání s Tarantinovým filmem Pulp Ficton.
V Životě na prodej autor využívá satiru a černý humor ke zkoumání témat, kterým se věnoval ve své tvorbě opakovaně: smrti, krásy a erotiky.
„Antihrdina knihy, který se marně snaží zbavit se své existence, pro kterou nemá žádný užitek, je alter egem autora, který zinscenoval smrt, o níž on i publikum, které se vysmívalo jeho poslednímu projevu, věděli, že je mimo realitu,“ uvedly ke knize The Japan Times.
Teatrální sebevražda
Mišimu formoval život v dvou naprosto odlišných světech. „Polovina jeho života se odehrávala v době velké militarizace a druhé světové války, takže zažil silný nacionalismus, a pak najednou se ocitl v době, kdy se zdůrazňovaly mírové hodnoty, kdy Japonsko reprezentuje čajový obřad, divadlo a vůbec kultura,“ upřesnila japanistka Dita Nymburská.
Mišima se účastnil na začátku šedesátých let demonstrací proti nové smlouvě, jejímž podpisem vítězné Spojené státy a poražené Japonsko revidovaly poválečné dohody. Porážka císařství přinesla paralýzu jeho armády na desítky následujících let.
Mišima své vlastenecké cítění dal najevo i založením Společnosti štítů, jakési soukromé armády střežící japonské hodnoty. V listopadu 1970 se spolu s dalšími členy této společnosti zabarikádoval na velitelství Sil sebeobrany. Tamního velitele svázal a pronesl vlastenecký projev, v němž kritizoval, že vojáci nejsou žádnými vojáky, když Japonsko na základě pacifistické ústavy nemůže využít ozbrojené síly k řešení konfliktů s výjimkou obrany země.
„Nakonec spáchal velice teatrálním způsobem sebevraždu. Zvolil opravdu tradiční formu seppuku, rozpárání břicha, a jeho pobočník mu ne zrovna povedeným způsobem ještě setnul hlavu,“ popisuje japanistka.
Zlatý pavilon proslavil autora na Západě
V době dobrovolného ukončení života byl Mišima uznávaným literátem, mimo jiné se jeho jméno několikrát skloňovalo v souvislosti s Nobelovou cenou za literaturu, byť laureátem se nikdy nestal.
Jeho nejznámějším dílem, i zásluhou anglického překladu, je Zlatý pavilon. Vychází ze skutečného případu vyšinutého mnicha, který v polovině dvacátého století zásadní památku zenové architektury podpálil.
„Mišima si dal tu práci, že mnicha navštěvoval ve vězení, vedl s ním dlouhé rozhovory. Román je situován do zenového chrámu a Mišima používá zenovou argumentaci. A to tak, že čtenář postupně začíná protagonistovi rozumět,“ podotýká japanistka.
Autobiografická Zpověď masky
Zlatý pavilon je pokládán za jedno z nejvýraznějších děl japonské moderní literatury vůbec. Slávu mezi japonskými čtenáři ale Mišimovi získala už dřívější Zpověď masky. Líčení dětství a dospívání je považováno za autobiografický příběh.
„Ale sám Mišima říkal, že hned na začátku své kariéry zvolil takový styl, který ho více zakrývá, než aby ho prezentoval. Jméno Juko Mišima je jeho pseudonym a dá se říci, že Zpověď masky je autobiografickou glosou osobnosti, do které se stylizoval. Ale to, do jaké míry to skutečně odráží jeho emoce a jeho prožitky, je velice diskutabilní,“ míní Dita Nymburská.
S románem Zpověď masky se mohli čeští čtenáři poprvé seznámit v roce 2019, Zlatý pavilon vyšel česky poprvé v devadesátých letech, opětovného vydání se dočkal loni.
