Ve věku 96 let zemřela výtvarnice Věra Nováková. Patřila k nejoriginálnějším českým malířkám dvacátého století. Vedle klasické malby se věnovala také sochařství a knižním ilustracím. Jejím manželem byl výtvarník Pavel Brázda.
Díla Věry Novákové jsou plná dynamiky, barev a světla. Tvorba je prostoupena tématy narození, života a smrti. Svět kolem sebe vnímala i díky své křesťanské víře. Hlavními tématy její tvorby jsou člověk, jeho utrpení, biblické motivy či archetypální zobrazení muže a ženy.
Věra Nováková se narodila 17. ledna 1928. Po druhé světové válce byla přijata na Akademii výtvarných umění, po dvou letech ale byla při politických prověrkách ze studia vyloučena. V roce 1950 se provdala za svého bývalého spolužáka, malíře Pavla Brázdu. Zhruba čtyři dekády spolu tvořili mimo oficiální výtvarnou scénu. Brázda zemřel v prosinci 2017.
Reagovala na to, co žila
Od konce padesátých let se mohla Nováková věnovat výtvarné činnosti, vystavovat ale nesměla ani ona, ani její manžel. Živila se většinou ilustrováním odborné, později dětské literatury, chvíli také jako kreslířka střepů v Archeologickém ústavu. Zároveň se po celý život věnovala volné tvorbě.
„Já jsem jenom tou svou prací reagovala na to, co jsem žila – co mě trápilo, znepokojovalo, z čeho jsem měla radost. Byla jsem vlastně svobodná,“ říkala.
Brázda představil poprvé své práce na výstavě až v roce 1967 na Salonu pražských výtvarníků. První a do roku 1992 jediná společná výstava manželů se uskutečnila v roce 1976 v Divadle v Nerudovce. Teprve po sametové revoluci se Nováková zúčastnila desítek výstav – sama, s manželem či ve skupině autorů.
Poslední dosavadní samostatná výstava jejích děl se uskutečnila loni v pražské galerii současného umění DOX. Letos v lednu představila svoji knihu Každý krok je volba.
