Řada hnědouhelných elektráren v Česku v současné době nevydělává peníze kvůli ceně emisních povolenek, jež musí platit. Vyplývá to z nového dílu ekonomické publicistiky ČT Bilance, který také upozorňuje, že překotný odchod od uhlí s sebou nese rizika pro české hospodářství.
„Zhruba 85 procent nákladové ceny jedné vyrobené megawatthodiny činí emisní povolenka. Výroba elektřiny z hnědého uhlí je za těchto podmínek naprosto nemožná,“ řekl v pořadu předseda představenstva Sokolovské uhelné Martin Čermák.
Firma se proto nyní soustředí především na výrobu tepla ze svých elektráren, protože na něm je schopna získat větší marži. Například hnědouhelná elektrárna Tisová vyrábí teplo pro Sokolov a okolní obce. Sokolovská uhelná vloni zaplatila za provoz několika fosilních zdrojů elektřiny a tepla na povolenkách 2,2 miliardy korun.
Skupina Sev.en Pavla Tykače již dříve oznámila, že elektrárny Počerady, Chvaletice a Kladno ukončí provoz v prosinci 2026, nejpozději v březnu 2027. Státní správci přenosové soustavy (společnost ČEPS) v lednu po vyhodnocení dopadů navrhli zachovat dva ze čtyř bloků Chvaletic, a to kvůli regulaci napětí, řízení toků a schopnosti obnovy sítě po rozsáhlém výpadku.
Celkem ČEPS posuzoval, zda Česko potřebuje všech deset elektrárenských bloků skupiny Sev.en, ale vzhledem k tomu, že stále deset procent vyrobené elektřiny vyváží, takže má přebytek, rozhodl zachovat v nízkém provozu bloky dva. O režimu a státních kompenzacích pro provozovatele elektrárny má rozhodnout Energetický regulační úřad (ERÚ).
Státní záchranná síť pro elektrárny
Na situaci, kdy přestanou fosilní zdroje energie vydělávat, se připravovala bývalá vláda Petra Fialy (ODS). Ta prosadila zákon, který obsahuje jízdní řád pro případy, kdy budou chtít soukromí energetici své zdroje vypínat.
Vrchní ředitel sekce energetiky na Ministerstvu průmyslu a obchodu René Neděla Bilanci popsal detaily: „Jakmile ERÚ vyhodnotí, za jakých finančních podmínek (jakých dotací) lze zdroj dál provozovat, může oslovit stávajícího provozovatele, jestli je toho schopen. Pokud odmítne, ERÚ má pravomoc vypsat výběrové řízení nebo oslovit jiného držitele licence tak, aby to dané zařízení provozoval a ten stávající vlastník musí strpět, že někdo jiný provozuje to jeho zařízení.“ Dotaci elektrárně by vyplácel ČEPS a platili by ji všichni spotřebitelé ve složce za distribuční služby.
Podobný mechanismus, jaký zákon určuje pro vypínané elektrárny, má nyní zachránit také provoz Teplárny Kladno ze skupiny Sev.en. Tam probíhají intenzivní jednání mezi vedením města Kladna, ERÚ a firmou Pavla Tykače. Ta se už několik let snaží změnit dlouhodobou smlouvu a městu zvýšit ceny za teplo, ale radnice to odmítá, a tak Sev.en ohlásila, že elektrárnu odpojí už nyní v březnu. Podle Energetického regulačního úřadu by tím ale porušila zákon, protože spolu s teplem vyrábí i elektřinu a její vypnutí musí ohlašovat s předstihem řady měsíců.
Rizika: Od stability sítě po nedostatek elektřiny
Překotný odchod od uhlí s sebou nese rizika. Česko sice stále elektřinu vyváží, ale problémem je takzvaná „zdrojová přiměřenost“ a technická stabilita sítě. Zároveň je podstatné, jak rychle budou vypínat provoz zdroje ostatních vlastníků, především polostátní skupiny ČEZ.
Matematik Jan Krčal ze sdružení Fakta o klimatu varuje: „Kdybyste dneska řekli, že vypínáme všechny uhelné zdroje najednou, včetně těch skupiny ČEZ, tak to pro pokrytí spotřeby elektřiny nebude stačit.“ Podle něj Česko zaspalo v budování náhradních, zejména plynových zdrojů.
Mluvčí skupiny ČEZ Ladislav Kříž pro Bilanci uvedl, že jejich uhelné elektrárny zatím stále vydělávají a měly by být rentabilní za horizontem roku 2027. Důvodem je pokročilá modernizace v minulých dekádách a vyšší účinnost spalování, než má konkurence. Například elektrárna Ledvice využije 42 procent energie v uhlí.
Evropská unie schválila cestu dekarbonizace energetiky už před čtrnácti lety. Podíl uhlí na výrobě elektřiny je však v Česku stále 33 procent a patří tak k nejvyšším v Evropě. Mezi zdroje, které mohou částečně uhlí nahradit, patří větrné elektrárny, ty však čeští energetici téměř nestaví a při budování naráží na tuhý odpor místních.
Podle studie Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd by Česku mohly větrníky vyrábět až třicet procent spotřeby elektřiny. Takové jsou větrné podmínky a studie bere v potaz i omezenou plochu vhodnou pro výstavbu. Nyní má větrná energie v Česku podíl jednoho procenta, což řadí zemi ve využití této čisté a levné energie na evropský chvost.
Konec těžby černého uhlí
V únoru 2026 vyjel z dolu ČSM na Karvinsku poslední vozík černého uhlí, čímž skončila 250 let trvající éra jeho dobývání v regionu. Hlavním hybatelem změn v oblasti černého uhlí ale nejsou povolenky, ale ekonomika. Konkrétně vysoké náklady na těžbu v extrémních hloubkách přesahujících tisíc metrů.
„Naše náklady v roce 2025 byly zhruba 220 dolarů na tunu uhlí. V Indonésii nebo Austrálii jsou u povrchových dolů na úrovni dvaceti dolarů,“ vysvětluje v Bilanci generální ředitel OKD Roman Sikora, proč se české doly staly nekonkurenceschopnými. Pořad mimo jiné přináší detaily o tom, jakou práci nyní horníci v podzemí dělají a proč jim bude trvat další dva roky, než důl definitivně zavřou.
Jde o poplatek za vypouštění skleníkových plynů (zejména CO2). Systém zavedly státy Evropské unie s cílem omezit podíl na oteplování atmosféry a motivovat firmy k modernizaci. Při spálení uhlí vzniká dvakrát více CO2 než u zemního plynu. Na uhlí tak povolenky dopadají nejtvrději.
S povolenkami se obchoduje v aukcích a na burze. Pokud firma modernizuje a vypouští méně emisí, může přebytečné povolenky prodat. Pokud má zastaralý provoz, musí je dokupovat.
Výtěžek z prodeje povolenek získávají jednotlivé státy, které jsou povinny tyto prostředky investovat zpět do opatření na úsporu energií v průmyslu, v budovách nebo do výstavby ekologických elektráren.
