Už několik měsíců trvá spor státu s těžařskou firmou Severní energetická Pavla Tykače. Jde v něm o stovky milionů korun za rekultivace lomu ČSA na Mostecku. Region se po desetiletích těžby postupně vrací k přírodě. Zdejší obce tedy netrpělivě vyčkávají, zda a kolik peněz nakonec dostanou na svůj další rozvoj jako bolestné za roky, kdy byly těžbou zasaženy. Ve sporu jde mimo jiné i o ceny pozemků v místě lomu, za jejichž převedení na stát chce Severní energetická 150 milionů korun. Stát má teď k dispozici vyjádření znalce, podle kterého naopak tyto pozemky mají cenu pouhých pěti milionů korun. Pro Reportéry ČT natáčela Jana Neumannová.
Místo, kde se po desetiletí těžilo hnědé uhlí, se brzy změní. Severní energetická zde dokončuje těžební práce a na své náklady upravuje povrch tak, aby nebyl nebezpečný a vracela se do něj příroda. Vedle toho ale probíhá spor o stovky milionů korun. Stát chce pro obce bezprostředně poškozené těžbou peníze uspořené z těchto úprav. Těžař s tím souhlasí. Strany se ale neshodují na konečné sumě.
Poté, co se lom dotěží, je nutné ho vrátit přírodě. Těžař musí zpevnit svahy, zasypat jámy, sázet stromy, vytvářet jezera. Na to odkládá peníze do speciální rezervy. „A to je potom na vázaných účtech, jakmile těžba skončí, tak podle plánu sanací a rekultivací se ta částka použije,“ doplnil mluvčí Českého báňského úřadu Jiří Fröhlich.
Nechat pracovat přírodu
V části dolu Československé armády stát rozhodl, že nechá obnovu území co nejvíc na přírodě. „Díky tomu, že je tady poměrně klid a to území je dosti rozsáhlé, tak tady je i mnoho velkých kopytníků, takže jsme viděli jeleny, můžeme tady vidět společné skupiny jelenů, srnců, daňků, muflonů,“ popisuje na místě Michal Porteš z Agentury ochrany přírody a krajiny.
To, že se nechá pracovat příroda, je novinka. Doposud krajinu v místě původního lomu modeloval člověk. „Území, které už je leckdy pestré, se srovná do jedné roviny, částečně se i ohumusuje a vysadí se tam les nebo se tam obnoví nějaké zemědělské plochy a vznikne krajina, která je uniformní,“ vysvětlil zástupce ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny Pavel Pešout.
Přírodní cesta je podle Fröhlicha logicky s minimálním zásahem člověka. „Tedy i s minimálními finančními náklady, kdežto ta typická rekultivace, tam je spousta práce, vyžaduje to spoustu financí a spoustu lidské síly i materiálu, je to logicky finančně nákladné,“ upozornil mluvčí Českého báňského úřadu.
V lomu ČSA se původně počítalo s dražší verzí, tedy tou, kdy člověk všechno dělá sám. To znamená roky prací v terénu. Nyní se ale zvolila levnější cesta, přírodní. „Po zohlednění přirozené obnovy je tam tedy miliardová úspora,“ dodal bývalý náměstek ministra životního prostředí Pavel Janda (TOP 09).
Uspořené peníze patří těžaři. Když ale stát schvaloval plán na změnu, domluvil se s firmou Severní energetická, že ušetřené peníze věnuje obcím, které byly postižené těžbou. K tomu se firma Tykače zavázala smlouvou.
„Vycházíme z výpočtu Českého báňského úřadu, který říká, že ta částka by měla být zhruba miliarda korun,“ uvedl bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) na konci listopadu. Na otázku jak se na to tváří protistrana řekl: „Oni od ní některé položky odečítají, my si nemyslíme, že to je vhodný způsob.“
Spor o ušetřené peníze
Stát počítal s tím, že se částka bude vypočítávat ze zmiňované jedné miliardy. Od ní se má podle smlouvy odečíst daň, kterou firma musí zaplatit, a cena za pozemky, které přejdou ze společnosti na stát. Objevil se ale problém, který před časem popsal Deník N. O čem spor je?
Rekultivace na lomu ČSA už probíhají delší dobu a všechny se platí z jednoho účtu, o kterém už byla řeč. Až donedávna se šlo cestou dražší – umělých rekultivací. Stát se nyní rozhodl, že chce pokračovat přírodní cestou, která je levnější, a takto ušetřené peníze přesměrovat na obce. Severní energetická ale tvrdí, že ušetřila už na původních rekultivacích a část ušetřených peněz tak patří jí.
„Naplňujeme hned několik usnesení vlády ČR a do koncepce využití území po těžbě hnědého uhlí v části sanací a rekultivací lomu ČSA zapojíme přirozenou obnovu. Stát tak získá území v souladu s jeho požadavky, my uspoříme oproti původním plánům 466 milionů korun,“ napsal generální ředitel těžebních společností skupiny Sev.en Česká energie Petr Lenc.
„Vycházíme z toho, že příspěvek se má počítat z té miliardy minus některé položky, se kterými smlouva počítá, a pokud to má být jiná částka, tak to ale potřebujeme mít nějakým způsobem autoritativně potvrzeno a nejen tak, že přijde těžební společnost a řekne 530 milionů jsme někde historicky utratili efektivněji a provedli jsme levněji práce,“ poznamenal v této souvislosti Janda.
Společnost podle starosty Horního Jiřetína Vladimíra Buřta (Strana zelených) v regionu vydělala obrovské peníze. „A teď se handrkovat o půl miliardu, myslím si, že to není úplně v pořádku,“ sdělil.
Nevýhodná smlouva pro stát
Smlouvu mezi státem a těžební společností analyzoval pro Reportéry ČT právník. „Není napsaná pro stát výhodně, protože dává prostor těžařovi, aby zpochybnil způsob výpočtu tak, jak ho stát zřejmě očekával,“ uvedl právník Transparency International Jan Dupák.
Peníze mají jít obcím, které těžba poškodila. „Historicky to bylo velmi náročné, protože všechny negativní projevy těžby jsme tady chytali jako první. Byli jsme prostě první na ráně. Byla to obrovská prašnost, obrovský hluk vlastně 365 dní v roce, 24 hodin denně. Horní Jiřetín za ta desetiletí minulého režimu vlastně neměl možnost žádného rozvoje infrastruktury, takže museli jsme tady stavět, já nevím, kanalizace, elektrifikace tady byla jak ve 20. letech, v podstatě jak za první světové války, z baráku na barák, ze sloupu na sloup,“ vzpomíná starosta Horního Jiřetína.
Životní prostředí bylo podle starosty třeba v 70. a 80. letech naprosto kritické. „Takové ty barevné, neviditelné, neprostupné mlhy, tak to nebylo určitě nic hezkého, nemocnost tady byla výrazně, ale opravdu výrazně vyšší než ve zbytku republiky,“ doplnil.
Pět versus sto padesát milionů
Ušetřené peníze by tedy měly pomoct obcím, aby se v nich žilo lépe. Už bylo zmíněno, že se stát s těžařskou firmou Tykače neshodl na tom, z jaké částky se bude výsledná suma počítat. Je tu ale i druhý problém. Stát má převzít pozemky, které zde těžař vlastní.
Pozemky, které patří Severní energetické, jsou na různých místech pánve. Nejde tedy o jednu velkou parcelu, ale o oddělené malé parcely. Na některých z nich byly původně například těžební stroje nebo cesty a na některých jsou dnes lesy. Jedno ale mají společné. V budoucnu na nich nebude možné stavět ani je jinak komerčně využít.
„Pozemky může (majitel) využívat k tomu, k čemu jsou určeny, jaká je tam odpovídající kultura, nemůže je například zastavět,“ upřesnil zástupce ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny Pešout.
„Z této částky (466 milionů korun) v souladu s uzavřenou smlouvou odečítáme hodnotu daně a cenu pozemků, na kterých vznikla národní přírodní památka a které předáváme Agentuře ochrany přírody a krajiny. Cena pozemků byla stanovena na základě třech znaleckých posudků, které jsou téměř shodné. Jeden z těchto posudků si nechala vypracovat Agentura ochrany přírody a krajiny,“ napsal Lenc.
Těžař podle Jandy požaduje za pozemky, které by převáděl na agenturu, 150 milionů korun. „Má na to svůj odhad, agentura má odhad na jinou částku, na pět milionů,“ upřesnil bývalý náměstek.
Zmiňované znalecké posudky opravdu mluví o částce okolo 150 milionů korun. Jde ale o typ ocenění, který vychází například z cenových map. To ale mnohdy neodpovídá tržní ceně.
„My jsme si nechali zadat srovnávací znalecký posudek, ten vyšel vlastně podobně, jako vyšel těžaři, ale když jsme se na to podívali selským rozumem, řekli jsme si, že ne, že ta tržní hodnota musí být nižší než ta odhadní v tomhle případě, takže jsme měli snahu objednat si ještě posudek na tržní cenu, tam bohužel ten soudní znalec říkal, že těch případů srovnávacích je velmi málo, vlastně existuje jenom jeden, kdy se prodávala podobná plocha,“ vysvětlil Pešout.
Pozemek kupovala v místě bývalého lomu Česká ornitologická společnost. Jeho cena byla nižší než suma, o které mluví znalecké posudky na pozemky v lomu ČSA. Stát má k dispozici odborné vyjádření znalce, které říká, že jejich hodnota by měla být zhruba pět milionů korun. „Jak můžete vidět, tak většina pozemků je skutečně lesních, pouze v severní části jsou jakési louky,“ popisuje z České společnosti ornitologické Pavel Vít.
„Stát vyloženě nepotřebuje ty pozemky a opravdu si nedokážu představit, že o něčem, o čem máme důvod se domnívat, že to má hodnotu okolo pěti milionů, tak že by stát akceptoval jejich ocenění na 150 milionů,“ podotkl Janda.
Kolik dostanou obce?
Představy státu a těžaře se liší o stovky milionů korun. „Samozřejmě je velký rozdíl, jestli čtyři obce dostanou 200 milionů, nebo 600 milionů, nebo možná 700 milionů, to je samozřejmě obrovský rozdíl. Pokud by to byla ta vyšší částka, tak za to už se dá udělat opravdu hodně zajímavý projekt. A myslím si, že by to bylo spravedlivé vůči tomuto regionu,“ konstatoval starosta Horního Jiřetína.
„Uspořené prostředky patří podle zákona těžební společnosti, ale po odečtení daně a ceny pozemku je jako jediná těžební společnost v ČR převedeme Státnímu fondu životního prostředí, aby je ke svému rozvoji mohly využít obce sousedící s lomem ČSA,“ uvedl Lenc.
Nyní bude o penězích jednat nové vedení ministerstva životního prostředí. Reportéři ČT se chtěli zeptat na názor ministra Petra Macinky (Motoristé). Ten ale odmítl pro pořad mluvit. „Já jdu teď dělat rozhovor pro televizi Nova a blahopřeju Reportérům ČT k jejich zarputilému boji za lepší zítřky,“ poznamenal.
Macinka přitom donedávna pracoval v Institutu Václava Klause a právě ten získal od Tykače deset milionů korun. Možné propojení mezi podnikatelem a Macinkou kritizovali i demonstrující, kteří protestovali proti tomu, aby se stal ministrem.
„Lidé z Institutu Václava Klause, Václav Klaus, Jiří Weigl a další, reprezentují svým hlasem důležitý názorový proud v mnoha soudobých debatách. Ať již jde o klimatickou agendu, konsolidaci veřejných financí či Evropskou unii,“ uvedl Tykač na svém webu v říjnu 2024.
„Mně jde především o nějakou spravedlnost pro to území, protože skutečně vydělalo společnosti za posledních, já nevím, dvacet třicet let mnoho desítek miliard. A minimálně tato malá část, která by měla těm obcím jít, tak by se prostě vrátit měla,“ apeloval starosta Horního Jiřetína.
