Do Česka se vrátila ptačí chřipka, podle Státní veterinární správy se vyskytla na Třebíčsku. Proč se šíří právě na podzim, může se přenést na člověka a proč se v Evropě proti ní neočkuje? Přečtěte si základní informace o této nakažlivé nemoci.
Nově odhalené ohnisko je v Česku teprve druhé ve velkochovu za tento rok. Kromě nich bylo letos zatím potvrzeno 17 ohnisek ptačí chřipky v nekomerčních malochovech. Stejná nákaza byla potvrzena také u uhynulých volně žijících ptáků na osmi místech v České republice.
Co je ptačí chřipka?
Ptačí chřipka je virové onemocnění, které se vyskytuje především u ptáků. Viry ptačí chřipky jsou buď vysoce patogenní, nebo nízkopatogenní podle toho, jestli mají schopnost vyvolat u ptáků závažné nebo mírné onemocnění a úmrtnost. To se odráží také v molekulární charakteristice viru. Existuje jich velké množství, každý má mnoho podtypů – a navíc se viry poměrně rychle mění díky přirozeným mutacím.
Přirozenými hostiteli a rezervoáry všech typů virů ptačí chřipky jsou divocí ptáci, hlavně ti vodní. Proto hrají významnou roli v evoluci, udržování i šíření těchto virů – a právě proto se je vědci snaží pečlivě sledovat.
Představuje hrozbu pro lidi?
Většina kmenů viru ptačí chřipky je pro své přirozené hostitele, volně žijící ptáky, relativně neškodná a není také schopná nakazit člověka. Většina jich infikuje jenom ptáky, ale některé varianty si mohou vyvinout mutace, které zvyšují jejich potenciál infikovat také jiné druhy, jako jsou savci, a také člověka.
Lidé, kteří jsou v úzkém a dlouhodobém kontaktu s nakaženými zvířaty, jsou díky vysokému množství virových částic vystaveni riziku nákazy. Měli by proto nosit osobní ochranné prostředky a vyhýbat se nechráněnému přímému kontaktu s nemocnými nebo uhynulými zvířaty, kadávery, výkaly a potenciálně kontaminovaným prostředím.
Zatímco většina případů u lidí se omezuje na zánět spojivek nebo mírné respirační příznaky, některé viry mohou u některých jedinců způsobit závažné onemocnění. Podobných případů je zatím jen u chřipky typu H5N1 minimum, navíc se virus zatím nedokáže přenášet mezi lidmi.
Co když sním nakaženého ptáka?
Ptačí chřipka se nedá přenést skrze konzumaci správně tepelně upraveného drůbežího masa nebo vajec ani pitím pasterizovaného mléka, tyto způsoby přípravy virus zničí v případě, že by se člověk do kontaktu s nakaženým masem vůbec dostal. Veškerá drůbež, u které je známo, že je nakažena virem ptačí chřipky, je totiž okamžitě vyřazena z lidské výživy.
Současně platí, že drůbeží maso i drůbeží produkty uváděné na trh v Evropské unii lze připravovat a konzumovat jako obvykle, při dodržení správných hygienických postupů a správného tepelného zpracování, i když se virus v současné době poměrně intenzivně přenáší.
Jaké druhy zvířat se mohou nakazit?
Ptačí chřipka sice obvykle postihuje ptáky, opakovaně byla infekce virem ptačí chřipky ale zjištěna také u savců, včetně prasat, tuleňů, divokých prasat a lišek. Nejsnadněji se šíří mezi druhy, které žijí ve velkých koloniích, v těsné blízkosti a v blízkosti tažných ptáků.
Jak ochránit domácí zvířata?
Objevilo se už i několik případů, kdy se ptačí chřipkou nakazila i domácí zvířata, zejména kočky žijící poblíž kravínů, jež se dostaly do kontaktu s infikovaným mlékem.
Veterináři doporučují majitelům domácích zvířat, aby zabránili kontaktu svých zvířat s uhynulými nebo nemocnými zvířaty. To zahrnuje omezení pohybu domácích zvířat, je-li to nutné, a zdržení se krmení domácích zvířat syrovým ptačím masem v oblastech, kde se mezi ptáky vyskytuje vysoká míra viru.
Pokud domácí zvíře vykazuje jakékoli příznaky ptačí chřipky, mezi které patří třes nebo křeče, potíže s dýcháním, chybí mu energie nebo se potýká s nechutenství, zasáhla ho horečka a/nebo zánět spojivek, měli by jeho majitelé okamžitě kontaktovat svého veterináře. Je pak také velmi důležité chránit sebe tím, že člověk omezí kontakt s potenciálně infikovaným zvířetem.
Jak zabránit průniku do domácích chovů?
Ptačí chřipka se snadno přenáší i do malochovů, virus se totiž snadno šíří a přežívá poměrně dlouho na různých typech povrchů. Může se tedy dostat i k lidem, kteří na dvorku rodinného domu chovají několik slepic, hus nebo kachen. Ve skutečnosti je právě takových míst víc než zasažených velkochovů.
Pokud se začne nemoc šířit masivně, mohou úřady nařídit zákaz venkovních chovů, kde se zvířata mohou snadno nakazit od volně žijících ptáků. Pokud se chtějí chovatelé vyhnout problémům, respektive minimalizovat hrozbu, mohou podobná opatření přijmout dobrovolně už nyní. Spočívají například v zahrazení výběhů, zamezení přístupu ptáků k vodním zdrojům, jako jsou rybníky nebo potoky, kde se mohou setkat s nakaženými divokými ptáky.
Krmivo a voda by měly být poskytovány ptákům zásadně pod střechou nebo horizontální tkaninou.
V Asii se také používá masivní očkování drůbeže proti ptačí chřipce. Je to především proto, že je tam tato nemoc mnohem rozšířenější a vakcinace, která je relativně drahá, se tedy vyplatí. V Evropě se zatím tato možnost nevyužívá, existuje ale schválená vakcína, která se využít dá.
Pokud by to vyžadovala epidemiologická situace a konkrétní okolnosti v oblasti, kde existuje riziko šíření virů na drůbež, může být očkování proti vysoce patogenní influenze ptáků použito jako součást oficiálních opatření zavedených příslušnými orgány členských států EU pro prevenci a tlumení této choroby a na základě konkrétních pravidel stanovených příslušnými právními předpisy EU.
Jak se řeší situace, když pronikne do chovů?
Virus ptačí chřipky je nesmírně nakažlivý, takže se v chovech rozšíří během několika hodin – pomáhá mu v tom to, jak moc jsou tam zvířata natěsnaná na malém prostoru v obrovském množství. A protože je současně velmi smrtelný, neexistuje jiné řešení, než je plošná likvidace celého chovu.
Po potvrzení výskytu viru v zařízení s drůbeží nebo ptáky chovanými v zajetí přijmou příslušné vnitrostátní orgány neprodleně opatření k likvidaci v postiženém zařízení: utracení všech ptáků, bezpečné odstranění těl, produktů nebo jiných potenciálně kontaminovaných materiálů, vyčištění a dezinfekce. Podobná opatření mohou být nutná v epidemiologicky souvisejících zařízeních a za určitých okolností může být také provedeno preventivní utracení.
Kromě toho se v okruhu nejméně deseti kilometrů kolem postiženého zařízení zřídí omezená zóna, v níž se na zařízení, kde se chovají ptáci, uplatňují zvláštní kontrolní opatření s cílem posoudit situaci ohledně nákazy a zabránit jejímu šíření. Tato opatření se v omezené zóně udržují po dobu nejméně 30 dnů po vymýcení viru v infikovaném zařízení.
Jak se ptačí chřipka dostala do Evropy a jak se po ní šíří?
Výskyt virů ptačí chřipky v Evropské unii je spojený hlavně s jejich zavlečením prostřednictvím stěhovavých volně žijících ptáků, nejčastěji těch, kteří jsou nějak spojení s vodním prostředím. Infekce viry ptačí chřipky u volně žijících ptáků je sezonní, přičemž nejvyšší míra infekce je zaznamenána u mladých ptáků na podzim. Volně žijící ptáci přenášejí viry ptačí chřipky na dlouhé vzdálenosti podél svých migračních tras a vylučují tyto viry ve výkalech a respiračních sekretech, které pronikají do životního prostředí.
Grafika ukazuje výskyt ptačí chřipky v Evropě: první grafika zobrazuje poslední týden mezi 6. listopadem a 12. listopadem, druhá poslední měsíc a půl, tedy mezi 1. říjnem a 12. listopadem. Data nejsou zatím uzavřená:
Právě na podzim navíc ptáci nejvíc táhnou do teplých krajin, takže se nemoc může snadno přenášet – proto je v Česku tak často nákaza spojená s dobou kolem svatého Martina. Během zimy, kdy se zvyšuje pohyb volně žijících ptáků a nižší teploty usnadňují přežití virů ptačí chřipky v životním prostředí, pak zase roste riziko infekce u drůbeže ve velkochovech.
Do Evropy se dostávají čtyřmi hlavními cestami: severovýchodní oblastí (hranice mezi EU a Ruskem od severu Finska po sever Ukrajiny), východní oblastí (hranice EU od Ukrajiny po Kypr), jižní oblastí (hranice EU od jižního Portugalska po Kypr) a severozápadní oblastí (Britské ostrovy). Na podzim přitom hrozí největší hrozba ze severovýchodní oblasti.
Kde se nejčastěji vyskytuje?
Ptačí chřipka se vyskytuje po celém světě, přičemž v různých oblastech světa převládají různé kmeny. Některé viry ptačí chřipky cirkulují u drůbeže v Asii, zatímco jiné se rozšířily po celém světě prostřednictvím migrace volně žijících ptáků.
V současné době se nejvíce s nemocí potýká sever Evropy, hlavně Německo a Polsko, které už musely vybít miliony chovných ptáků.
Proč se chovatelé i epidemiologové ptačí chřipky obávají?
Infekce viry ptačí chřipky je závažným problémem hlavně z důvodu ekonomických důsledků infekce a onemocnění drůbeže a také z důvodu jejich nestálých genetických vlastností, které mohou zvyšovat jejich schopnost měnit se a vyvíjet se mutacemi a mísením s jinými viry ptačí chřipky. Tyto faktory mohou způsobit vznik nových podtypů se zvýšenou patogenitou nebo potenciálem nakazit jiné druhy zvířat a možná i člověka.
Například známá Španělská chřipka, která před sto lety zabila desítky milionů lidí, byla původem právě ptačí chřipka.
Nákladné je vybíjení chovů, ale také opatření na jejich ochranu, přičemž možná narušení mezinárodního obchodu mohou způsobit škody na rozsáhlých územích.
