Před čtyřiceti miliony let Antarktidu obývalo několik druhů žab. Fosilie těchto obojživelníků se našly na ostrově Seymour, blízko nejjižnějšímu výběžku Jižní Ameriky. Jedná se o další důkaz, že tato ledová oblast byla svého času mnohem teplejší a spadala do mírného podnebného pásu.
Žáby, jejichž fosilie se tu našly, byly drobné – měřily asi čtyři až pět centimetrů – ale značně se podobaly pěti žijícím druhům zavalitek (Calyptocephalella), které v současnosti poskakují po Patagonii, uvedli vědci ve studii zveřejněné v časopise Scientific Reports.
„Vypadaly jako současné žáby. Nijak se nelišily. Naše žáby byly dost malé, ale stále zapadaly do škály těch, které žijí v současnosti, i když většina z nich je větší,“ řekl Thomas Mörs, kurátor švédského Přírodovědného muzea a profesor paleontologie.
Bujný život v Antarktidě
Mörs vysvětlil, že tyto žáby patrně žily v mírném, vlhkém, deštném pralese, který se velmi podobal tomu, jaký je nyní v chilských Andách, a kde se teploty v jednotlivých ročních obdobích liší jen málo. Mohly skákat po listech nyní vyhynulých leknínovitých rostlin. Na ostrově Seymour se našly i zkamenělé kokony pijavic a také hrstka fosilních ostatků savců.
„Podle mého odhadu byla Antarktida místem s bohatým a rozmanitým životem. Našli jsme jen zlomek toho, co tam kdysi žilo,“ řekl. „Leknínovité rostliny byly prvním náznakem, že tam bylo sladkovodní prostředí, a že to nebylo celou dobu zamrzlé,“ dodal.
Zjištění jeho týmu naznačuje, že lesy Jižní Ameriky mohou být „moderní analogií“ antarktického klimatu před zaledněním tohoto kontinentu. A nyní tu mohou žít druhy, které původně obývaly Antarktidu.
