Pneumatiky mohou asi za polovinu mikroplastů ve vodě a půdě

Částečky, které se uvolňují z pneumatik, mají zásadní dopady na přírodu. Podle nové studie, která vyšla v odborném časopise Journal of Environmental Management, se dají negativní důsledky najít v celé řadě oblastí, hlavně ve vodních ekosystémech.

Brčka? Plastová víčka? Oblečení z umělohmotných vláken? Ne, hlavním zdrojem mikroplastů jsou pneumatiky. Asi polovina všech mikroplastů, které se dostanou do vody a půdy, pochází z pneumatik, uvedli vědci. Drtivá většina, až 90 procent, jich tam pronikne, když je tam odnese ze silnic voda nebo vítr. Popsala to nová studie, která sledovala právě hlavně dopady ve vodním prostředí, což se podle autorů stále ještě podceňuje.

Částečky, které se odřou z pneumatik při kontaktu s povrchem, obsahují směs různých sloučenin, včetně celé řady toxických látek. Patří mezi ně těžké kovy, včetně kadmia a zinku, ale také organických látek, jako je antioxidant 6-PPD. Když se drobné částečky dostanou do vody, tyto látky se z nich pak uvolňují do okolí.

„Problémem oděru pneumatik nejsou jen samotné částice, které zůstávají v životním prostředí po dlouhou dobu a chovají se jako jiné mikroplasty, ale také vyplavování toxických přísad z nich," uvedl profesor Hans-Peter Grossart, který byl spoluautorem práce.

Nejde jen o gumu

Automobilové pneumatiky se neskládají jenom z gumy, jak by se někdo mohl domnívat. Ve skutečnosti v nich je půlka Mendělejovovy tabulky prvků: vědci v nich našli 2456 chemických sloučenin a také těžké kovy, jako je zinek a mangan, a také kadmium a olovo. Tyto látky se používají na ochranu proti ozónu, jako antioxidanty nebo změkčovadla a také jako vulkanizační, zpevňující a plnicí látky. A celá řada z nich se může uvolnit, když hmota pneumatik reaguje s vodou.

Při této reakci se částečky hmoty a chemické koktejly nedostávají jen do vody, ale interagují také s vodními organismy. Když proniknou do jejich těl, mohou podle studie podporovat tvorbu takzvaných volných radikálů, a podporovat tak oxidační stres, způsobovat genetické změny a měnit jejich imunitní reakce. Mohou tak ovlivnit potravní chování, reprodukci a přežití celé řady vodních druhů rostlin i zvířat.

Trpí celé ekosystémy

Ani to není všechno. Výše popsané dopady se projevují u individuálních organismů. Jenže mikroplastů z pneumatik je tolik, že mají i systémové, v tomto případě ekosystémové, dopady. Na úrovni ekosystému částice způsobují změny v druhovém složení, snižují biodiverzitu vodních organismů a mění celý potravní řetězec. „V důsledku toho významně ovlivňují koloběh uhlíku a dusíku, čímž mění základní procesy, jako je tvorba biomasy a dostupnost živin,“ varují vědci.

Upozorňují přitom, že jejich analýzy toxicity pocházejí z laboratorních podmínek – výzkum v reálné přírodě je příliš náročný. To může mít dopady na přesnost výsledků, protože v opravdové přírodě jsou interakce mnohem složitější než v té sebelépe vybavené laboratoři. Přesto autoři doporučují brát nebezpečí oděru pneumatik vážně.

„Globální změny životního prostředí, jako je oteplování a okyselování, ještě víc zhorší účinky opotřebení pneumatik tím, že změní jejich toxicitu a jejich interaktivní účinky na mikrobiální aktivitu, koloběh živin a odolnost ekosystémů,“ dodává Grossart.

Dá se s tím vůbec něco dělat?

Automobily jsou zásadní součástí moderní společnosti. A bez pneumatik není možné je provozovat. Jen v České republice přitom ročně vznikne 7,5 milionu kusů odpadních pneumatik, což odpovídá více než 70 tisícům tun odpadu.

Několik studií se zabývalo tím, co by se dalo dělat proti tomu, aby se oděrky pneumatik šířily v životním prostředí. Přestože se přenáší i větrem, obvykle se hromadí v bezprostřední blízkosti svého zdroje, hlavně v usazeninách a ve vodě, která leží poblíž hlavních ohnisek zdrojů – což bývají hlavně rušné silnice.

„Fakt, že tyto částice jsou často málo pohyblivé, nabízí potenciál pro lepší prevenci,“ vysvětluje Grossart. „Účinné strategie snižování jejich množství zahrnují vývoj alternativních materiálů pneumatik, ale také lepší plánování silnic. V podstatě ale může každý sám přispět svým uvážlivějším stylem jízdy,“ dodává vědec s tím, že právě při agresivnější jízdě se z pneumatik uvolňuje částeček více.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
včera v 08:37

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
včera v 07:00

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...