Bohaté země trpí „pandemií“ osamělosti. Důkazů o tom je spousta, ale chybí detailnější výzkum tohoto fenoménu. Zejména pak jeho dopady na lidské zdraví. Nový výzkum se teď podíval na důsledky osamělosti na kvalitu spánku.
Vědci tvrdí, že osamělí lidé mívají výrazně častěji špatné sny, mnohdy dokonce i noční můry. Naznačuje to, že osamělost může ještě víc zhoršovat zdravotní stav lidí, jimž chybí dostatek lidské společnosti.
Tyto výsledky jsou důležité, protože jak osamělost, tak poruchy spánku jsou vážným problémem veřejného zdraví, uvedl psycholog Colin Hesse, který výzkum vedl. Jsou spojeny se zvýšeným rizikem srdečních onemocnění, mrtvice a předčasného úmrtí. Vědci získali tato data ze studia více než šestnácti set dospělých ve Spojených státech ve věku od 18 do 81 let.
V článku zveřejněném v časopise Journal of Psychology autoři upozorňují, že hlavním faktorem, který spojuje osamělost s nočními můrami, je stres. Ten je součástí jak osamělosti, tak existuje korelace mezi mírou stresu a množstvím zlých snů. Není to ale jediný faktor, který zde hraje důležitou roli.
Těmi dalšími jsou zřejmě prožívání obav a úzkosti a také nadměrná vzrušivost. To způsobuje, že běžně silné podněty způsobují nepatřičně silnou odezvu. Tohle všechno zhoršuje kvalitu spánku a současně se to mnohdy objevuje u osamělých osob.
Americké ministerstvo zdravotnictví ve svém materiálu z roku 2023 označuje osamělost v USA za epidemickou, a to jak rozsahem, tak i dopady. Podle tohoto materiálu jsou negativní zdravotní důsledky osamělosti srovnatelné s vykouřením patnácti cigaret denně.
Světová zdravotnická organizace (WHO) tento termín nepoužívá, ale osamělost označuje za „naléhavou celosvětovou zdravotní hrozbu“. Ve zprávě z loňského roku uvádí, že sociální izolaci a osamělost zažívá každý čtvrtý starší člověk a 5–15 procent dospívajících. „Řada výzkumů ukazuje, že sociální izolace a osamělost mají závažný dopad na fyzické a duševní zdraví i kvalitu a délku života. Vliv sociální izolace a osamělosti na úmrtnost je srovnatelný s vlivem jiných dobře známých rizikových faktorů, jako je kouření, obezita a nedostatek fyzické aktivity,“ píše WHO.
Člověk není ostrov
Kromě toho, že výsledky této studie vrhají nové světlo na možný nepříznivý vliv příliš malého množství lidských kontaktů, jsou v souladu s evoluční teorií osamělosti, která tvrdí, že pocit „někam patřit“ je pro přežití člověka klíčový a dokonce i přímo nezbytný.
„Mezilidské vztahy jsou velmi důležitou lidskou potřebou,“ tvrdí Hesse. „Pokud není potřeba silných vztahů uspokojena, lidé trpí fyzicky, psychicky i sociálně. Stejně jako hlad nebo únava znamenají, že nemáte dostatek kalorií nebo spánku, vyvinula se i osamělost, aby upozornila jedince na to, že jejich potřeba mezilidských vztahů není naplněna.“
Vědci poukazují na to, že osamělost je všudypřítomný stav, který významně poškozuje zdraví a způsobuje lidem spoustu negativních stavů, včetně zhoršeného spánku. Prožívání nočních můr je přitom jen jedním ze způsobů poškození kvality spánku. Souvislost je podle autorů spíše korelací, než příčinnou souvislostí: to znamená, že ve hře je spousta různých faktorů a nedá se určit, který z nich je ten nejdůležitější – a ve skutečnosti dokonce ani to, jestli je některý z vlivů vůbec dominantní.
Proč máme noční můry
Výsledky ale nabízejí i vysvětlení nočních můr, které má kořeny v evoluci. Lidé se vyvinuli tak, aby zažívali stres a zvýšenou citlivost právě tehdy, když jsou osamělí. Mělo to smysl v minulosti našeho druhu: když byl hominid ve skupině, mohl část své pozornosti delegovat na ostatní. Svět, který mu hrozil smrtí tisíci způsoby, tak nemusel analyzovat neustále – mohl si od toho odpočinout, protože věděl, že nebezpečí mohou odhalit ostatní. Ale když se ocitl sám, tento luxus si nemohl dovolit: například ve spánku mu hrozila smrt od nočních predátorů prakticky pořád, proto se mu evolučně vyplatilo mít spánek co nejméně tvrdý.
Studie by podle autorů mohla mít i praktické důsledky. „Zatím je příliš brzy na to, abychom mohli mluvit o nějakých konkrétních léčbách nebo terapiích,“ doplnil Hesse. „Naše výsledky jsou ale v souladu s možností, že léčba osamělosti by pomohla zmírnit prožívání nočních můr. Touto možností bychom se měli zabývat v kontrolovaných klinických studiích.“
Podle Hesseho se důležitost spánku stále ještě podceňuje. „Kvalitní regenerační spánek je základem kognitivních funkcí, regulace nálady, metabolismu a mnoha dalších aspektů životní pohody,“ dodal vědec. „Proto je tak důležité zkoumat psychické stavy, které spánek narušují, mezi nimiž je klíčová osamělost.“
