Íránský jaderný program je netransparentní a ví se toho o něm jen málo, konstatoval pro Českou televizi expert Ondřej Novák. Pokud Izrael zasáhl zařízení na obohacování uranu, mohl Teheránu významně uškodit.
Izraelská operace Vzpínající se lev, která začala v pátek nad ránem, se zaměřila na íránský jaderný a raketový potenciál. Jejím cílem bylo zabránit Íránu v obohacování uranu, který by mohl využít pro výrobu atomové zbraně.
„O íránském jaderném programu se toho moc neví,“ konstatoval pro Českou televizi Ondřej Novák z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. „Víme, že mají nějaké množství obohaceného jaderného materiálu, tedy obohaceného uranu.“
V poslední době se podle něj objevily informace, které to upřesnily: Írán by měl mít k dispozici asi čtyři sta kilogramů uranu obohaceného nad šedesát procent, tedy schopného využití ve zbrani. „Nevíme ale, jak v těchto aktivitách pokračují. Máme informace pouze od Mezinárodní agentury pro atomovou energii o tom, jaká má Írán zařízení a kolik je tam materiálu,“ říká Novák.
Know-how ani lidé Íránu nechybí
„Udělat jadernou zbraň je celkem jednoduché,“ připouští Novák. „Na to není zapotřebí nějaké extrémní know-how. Potřeba je technologie, kterou se vyrobí ten jaderný materiál – to je na tom nejtěžší.“ Právě proto se podle něj tak intenzivně diskutuje o obohacovacích závodech; to jsou místa, kde může materiál pro jadernou zbraň vzniknout.
Obohacování uranu je náročné s ohledem na čas, materiál i techniku. „Je zapotřebí opravdu velká továrna, která bude dnem i nocí obohacovat,“ říká vědec. Zvenčí se nedá rozlišit zařízení, které obohacuje uran pro použití v elektrárně, od toho, jež má obohacovat pro atomovou zbraň. „Bohužel, fyzika funguje tak, že množství potřebných centrifug není nějak větší nebo menší.“
Centrifugy fungují tak, že se plynný uran prožene centrifugou, která vypadá jako rotující válec. Tento proces Novák přirovnává ke ždímání prádla: těžší kusy se drží u stěny, ty lehčí spíše u středu. Rozdíl v hmotnosti je podle fyzika ale tak malý, že je zapotřebí mít centrifug velké množství. „Je těžké to vyrobit, je těžké to provozovat, je těžké to opravit. Právě proto Izrael na tato zařízení útočí,“ myslí si Novák.
Nic dalšího už vlastně ke konstrukci jaderné zbraně není třeba – ostatně ty první vznikly osmdesáti lety, kdy byl technologický pokrok ve srovnání s dneškem nesrovnatelně nižší. Pak už stačí jen nějaké zařízení, které zbraň dopraví do cíle, podle jaderného fyzika to může být téměř cokoliv, od rakety až po bombu.
Útoky Izraele cílily i přímo na íránské jaderné vědce. Novák se domnívá, že země si v současné době vychovává a vzdělává vlastní experty, aby nebyla závislá jen na několika osobách. Komplikuje to protichůdná snaha o utajení jaderného zbrojního programu: aby se informace nerozkřikly, musí o něm vědět co nejméně lidí.
Jaderná elektrárna Búšehr je podle Nováka spíše „nevinná“. To znamená, že opravdu slouží k civilním účelům, tedy vyrábění energie, a Írán ji pro obohacování uranu nevyužívá.
