Křižáci si tkají své makety z pavučin a zvířecích mrtvolek

Drobné druhy pavouků v tropických pralesích si vyvinuly zajímavou evoluční strategii: místo, aby se členovci před nepřáteli skrývali, vytvářejí falešné cíle vypadající jako jejich tělíčka.

Na okraji pavučiny sedí velký, tlustý pavouk. Osm nohou má široce roztažených na všechny strany, je dobře vidět při pohledu shora. Nehýbá se, vypadá to, že buď odpočívá, nebo číhá na kořist. Něco tak nápadného nemůže uniknout pozornosti ptáka, který slídí po nějaké potravě. Když se vrhne na kořist, pavouk se nebrání, nesnaží se uniknout. Ve skutečnosti tam totiž žádný pavouk není, predátor skočil na návnadu.

Podobnou strategii používají i armády. Například Ukrajinci bránící se ruské invazi používají nafukovací tanky. Mimo jiné i českých výrobců. Tyto modely jednak vyvolávají obavy z koncentrace silného nepřítele, ale současně jsou klamným cílem pro drahé ruské rakety.

Vědci z Australské národní univerzity a Floridské univerzity odhalili mimořádnou strategii dvou malých druhů pavouků z rodu křižáků, kteří tkají pavučiny tak, aby z nich vytvářeli své neživé dvojníky.

Vědci viděli poprvé tyto makety pavouků už asi před deseti lety, kdy na ně náhodou narazili rovnou na dvou místech planety: v amazonském deštném pralese v Peru a také v podobném prostředí na Filipínách. Teď biologové konečně dokázali toto chování detailně popsat, zmapovat a také částečně vysvětlit.

Oba druhy spojuje to, že žijí v prostředí, kde je obrovské množství organismů; tato pestrost vede k tomu, že pavouci musí nejen sami úspěšně lovit, ale současně musí sami odolat útokům bezpočtu predátorů. Což znamená, že si evolučně vytvořili nápadité způsoby, jak to dokázat.

Pavouci nemají svaly, ale triky

Podle hlavního autora této nové studie George Olaha z Australské národní univerzity jsou tito malí zranitelní pavoučci mistry v tom, aby proměnili své sítě v iluzi, kterou chytře využívají k tomu, aby oklamali potenciální útočníky. „Nestačí jim jen to, že své sítě zdobí, ale pečlivě uspořádávají svá vlákna, zbytky své kořisti a kousky jakékoliv hmoty do struktury, která je nejen větší než jejich vlastní tělo, ale také jasně připomíná siluetu většího, mnohem hrozivějšího pavouka,“ vysvětluje Olah.

Podle studie má tato „návnada“ rovnou dvojí smysl: jednak může napodobovat většího predátora, kterému se ptáci, ještěrky a další predátoři pavouků raději vyhnou, protože by jim mohl způsobit nějaké zranění, ale současně odvádějí pozornost od menšího, opravdového pavouka.

„Toto chování není jen kuriózním biologickým pozorováním; ilustruje zásadní evoluční kompromis ve světě pavouků,“ dodávají autoři. „Na rozdíl od mnoha pavouků, kteří si staví fyzické útočiště, aby se mohli schovat, se zdá, že tyto druhy místo toho investují svůj čas a zdroje do budování vizuální obrany, kterou mohou obětovat.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
23. 5. 2026

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
23. 5. 2026

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...