Stále více modelů předpovídá, že jev El Niño nabude letos zvlášť silnou podobu. Vědci ho zatím nikdy tak masivní nepozorovali, takže to může přinést změny, které se jim jen nesmírně obtížně předpovídají.
Jednou z nejvýznamnějších klimatologických událostí letošního roku ve světě je nástup jevu El Niño v tropickém Pacifiku. Už začátkem jara se objevily předpovědi očekávající jeho silnou intenzitu. V současnosti El Niño probíhá a dále poměrně rychle zesiluje a podle některých modelů by se na přelomu podzimu a zimy mohlo stát vůbec nejsilnějším El Niñem v historii – naposledy to potvrdila ve čtvrtek britská meteorologická služba MET. Jeho důsledky se projeví na počasí na mnoha místech světa a zřejmě přispěje i k mimořádně vysoké globální teplotě v roce 2027. Přibývá expertních odhadů, že by příští rok mohl být globálně tím zatím úplně nejteplejším.
Připomeňme, že El Niño je teplá fáze relativně nepravidelného kolísání Tichého oceánu, které se projevuje i dopady v atmosféře (mluvíme pak o jižní oscilaci, souhrnně toto působení označujeme jako ENSO). Za normálních podmínek pasáty ženou teplou povrchovou vodu tropického Pacifiku směrem na západ. Během El Niña ale pasáty zeslábnou a mimořádně teplá voda se rozšíří daleko na východ. Změní se tím nejen teplota oceánu, ale i oblasti nejsilnější tropické konvekce a následně cirkulace atmosféry nad značnou částí planety.
Nevídaná rychlost změn
Letošní vývoj je pozoruhodný především značnou rychlostí. Rok 2026 začínal doznívající La Niñou (tedy chladnou fází ENSO), na jaře nastaly neutrální podmínky a pak už následovalo prudké oteplování tropického Pacifiku. V červnu NOAA oficiálně oznámila nástup El Niña a v současnosti denní odchylky teploty vody v oblasti označované jako Niño 3.4 dosahují kolem +2,7 stupně Celsia.
Rychlost oteplování už v červenci překonala epizodu z roku 1997, která byla dosud považována za jakýsi „zlatý standard“ pro explozivní vývoj jevu. Za tímto rychlým růstem stojí až rekordně silné působení západních větrů, která ženou teplejší vodu k východu. To je spojené i s přesunem mimořádně teplé vody pod hladinou – v hloubkách kolem sto metrů má voda až o deset stupňů vyšší teplotu, než odpovídá dlouhodobému průměru. A tato teplá voda ve východních oblastech Pacifiku postupně vystupuje na povrch, čímž poskytuje nepřetržitý přísun tepelné energie, která udržuje El Niño mimořádně silné.
Některé současné prognózy očekávají na podzim dokonce odchylky povrchové teploty vody kolem +3,5 až +4 stupňů, s vrcholem během listopadu. Přitom dosud nejsilnější epizoda El Niña z let 2015–2016 dosáhla během svého maxima odchylky teploty oceánu +2,75 stupně Celsia. Nejsilnější El Niña ale patří k jevům, jejichž přesnou intenzitu modely předpovídají obtížně. Navíc se dnes stále více používá relativní index (RONI), který bere v úvahu celkové oteplování tropických oceánů. I podle něj ale současné modely naznačují mimořádně silnou epizodu. Navíc současné El Niño přetrvá do časného jara 2027, i když od prosince bude jeho intenzita klesat.
Dopady budou lokální i globální
Dopady El Niña samozřejmě nejsou na celé planetě stejné. Nejvýrazněji se projevuje v tropech a oblastech kolem Pacifiku. Australské sezonní prognózy už například počítají na severu země s pozdějším nástupem období dešťů. Silnější tajfuny a hurikány díky teplé vodě lze čekat nad Pacifikem – ostatně zejména z hlediska srážek už v posledních týdnech vznikly poměrně významné cyklóny Lala (výrazně zasáhla Havajské ostrovy) nebo Chan-hom (způsobila ničivé povodně v Japonsku).
Pro následující měsíce, tedy podzim, lze čekat především teplejší počasí v Kanadě a vlhčí pak na jihovýchodě USA. Pro Evropu je důležité, že modely preferují častější výskyt tlakových níží nad Atlantikem (což souvisí s výrazným vlivem El Niña na tryskové proudění nad Severní Amerikou), což by mělo vést k přílivu teplejšího a také vlhčího vzduchu od jihozápadu až západu nad kontinent, včetně střední Evropy.
A také první výhledy na zimu preferují spíše západní proudění, což by znamenalo spíše teplejší zimní měsíce s menším množstvím sněhu. Pouze ve vysokých polohách Alp, které už budou převážně ležet v oblasti teplot pod bodem mrazu, by díky častějším srážkám mohlo sněhu napadnout více.
Rekordně teplý rok 2027?
El Niño rovněž dočasně zvyšuje globální průměrnou teplotu. Nejde o nový zdroj energie ani o alternativu ke globálnímu oteplování způsobenému skleníkovými plyny. Dochází především k přerozdělení tepla mezi oceány a atmosférou. Globální teplota se zpožďuje za El Niñem přibližně o tři až pět měsíců, většina oteplování v důsledku této události se tedy projeví v roce 2027, který se nyní rýsuje jako skutečně alarmující rok – s velkým náskokem nejteplejší v historii měření.
Ale sílící El Niño může významně ovlivnit už globální teplotu letoška – aktuálně je zhruba třicetiprocentní šance, že rok 2026 předběhne rok 2024, který byl dosud nejteplejší v historii pozorování. Podle projekce klimatologa Zeka Hausfathera by pak příští rok mohl skončit dokonce s odchylkou v blízkosti +1,7 stupně Celsia.
Na druhou stranu je nutné podotknout, že pro modely jde o předpověď v dosud neprozkoumaném teritoriu. Tak silné El Niño prostě nikdy ve známé historii nebylo a není možné tedy ověřit, jestli modely vyjdou, i když jejich shoda je poměrně vysoká.
Může El Niño za letošní evropské horko a sucho?
Nabízí se otázka, zda s rychle sílícím El Niñem souvisí také letošní mimořádné horko a sucho v Evropě. Přímé spojení evropského počasí s děním v Pacifiku je ale obecně slabé, a jak bylo zmíněno, odezva v atmosféře má určité zpoždění oproti dění v oceánu. S ohledem na nástup El Niña začátkem léta mu tak současnou situaci v Evropě rozhodně jednoduše připsat nelze.
Vliv ENSO na Evropu je mnohem méně jednoznačný než například v Austrálii nebo v oblasti tropického Pacifiku. Signál se k nám přenáší složitou soustavou atmosférických vazeb a závisí mimo jiné na roční době, stavu severního Atlantiku i dalších faktorech. Nejsilnější evropská odezva na El Niño se navíc obvykle odehrává až na konci podzimu a během zimy, nikoliv v létě. Současné evropské horko a sucho souvisí bezprostředněji s přetrvávajícími tlakovými výšemi, nedostatkem srážek a vyschlou půdou. Ta následně extrémní teploty ještě zesiluje, neboť méně energie se spotřebuje na výpar vody a větší část sluneční energie ohřívá povrch a vzduch nad ním.
Na pozadí těchto přirozených výkyvů navíc působí dlouhodobé oteplování klimatu, které zvyšuje pravděpodobnost i intenzitu extrémně vysokých teplot. V příštím roce ale počítejme s vlivem už zmíněného zvýšení globální průměrné teploty. A to znamená vyšší pravděpodobnost výskytu ještě extrémnějších teplot během jara a léta 2027 ve srovnání s letoškem. Nicméně v tuto chvíli nelze říct, kterých oblastí se to konkrétně bude týkat. Pro vícero částí světa však – v případě naplnění současných prognóz – půjde o krok do „neprozkoumaného teritoria“ z hlediska výkyvů počasí.
