Zastavují dopravu, šíří nemoci a mohou být životu nebezpečné. Písečné bouře jsou stále častější a mají na život lidí na Zemi zásadní dopad. A to i na místech vzdálených stovky kilometrů od oblastí, kde vznikly.
Písečné bouře vytvářejí na obloze hustá mračna prachu a částic, která se valí jako vlna tsunami a pohřbí pod sebou vše. I letmé setkání s písečnou bouří je nepříjemné, způsobuje svědění očí a kůže a ztěžuje dýchání. Vdechnutí příliš velkého množství písku a prachových částic může být dokonce životu nebezpečné, popsal potenciálně nebezpečný fenomén web Deutsche Welle.
Když silný vítr vane nad holou nebo řídce porostlou půdou, víří suchou zeminu, písek a prach a zvedá je do vzduchu. Často tak vznikají obrovské prachové bouře. Některé rozmetané částice padají zpět na zem, ale ty menší často – zejména při silnějším větru – vystoupají do velkých výšek a vzdušné proudy je nesou dál, někdy i tisíce kilometrů.
Podle údajů OSN se každoročně do atmosféry zvednou přibližně dvě miliardy tun písku a prachu, a to až do výšky přibližně dvanácti kilometrů. Zhruba čtvrtina z tohoto množství končí v oceánech.
Polovina veškerého písku ve vzduchu pochází ze Sahary, zbytek z jiných pouští a suchých oblastí. Takzvaný „prašný pás“ naší planety se táhne od Sahary přes Blízký východ až po pouště střední a severovýchodní Asie.
Pokud je písek zavátý ze Sahary, jeho barva prozrazuje oblast původu. Na západě této pouště je písek obvykle červený nebo hnědý, zatímco na východě a jihu bývá nažloutlý nebo bílý.
Písečné bouře a ekosystémy
Pouštní písek se skládá z organických a anorganických látek, včetně mnoha živin a minerálů. Saharský prach, který může zaletět až do jihoamerických deštných pralesů a Karibiku, je důležitým minerálním hnojivem. Rozprášený písek se usazuje na zemi a pomáhá v těchto oblastech kompenzovat půdu chudou na živiny.
Pouštní prach je také nesmírně důležitým hnojivem oceánů, kde tvoří základ potravních řetězců. Například koráli v místech, jako je Velký bariérový útes, využívají prach a částečky písku ke stavbě své kostry.
Ovšem příliš mnoho písku a prachu může být škodlivé. Vědci se domnívají, že může způsobovat větší růst řas v oceánech. Při výrazně nadměrném výskytu může voda dokonce přijít o kyslík, což mořské živočichy zahubí. Mikroorganismy obsažené v pouštním prachu mohou být také příčinou různých onemocnění korálů.
Proč písečných bouří přibývá
Přestože se prachové a písečné bouře vyskytovaly na naší planetě vždycky, jejich četnost se v některých oblastech světa během dvacátého století zdvojnásobila. Podle OSN lze nejméně čtvrtinu celosvětových emisí prachu přičíst lidské činnosti, zejména v důsledku nesprávného využívání půdy a vody.
Světová meteorologická organizace (WMO) uvádí, že přibližně polovina prachu v atmosféře pochází z půdy poškozené odlesňováním, zemědělským nebo průmyslovým obděláváním, suchem a přívalovými dešti. Vítr může takovou narušenou půdu snadno rozfoukat.
Dopad na lidské zdraví a klima
Prach a písečné bouře jsou sice důležité pro životní prostředí, ale nárůst jejich síly a četnosti má negativní dopady. Mohou způsobovat onemocnění srdce a dýchacích cest, podráždění očí a kůže a šířit infekce – například meningitidu. Pouštní prach totiž může obsahovat různé mikroorganismy, mezi které patří plísně, bakterie a viry.
Písečné bouře pravidelně narušují leteckou dopravu a odnášejí z polí úrodnou půdu. Mohou také ovlivňovat počasí, protože kolem pevných prachových částic se shromažďuje voda, která způsobuje vznik dalších mraků. Snižují ale i množství srážek, protože přítomnost pevného prachu znamená, že tvorba velkých kapek vody trvá déle.
Vytvoření většího množství mraků může také snížit sluneční záření a vyšší koncentrace prachových částic v atmosféře může ovlivnit rozložení cyklonů po celém světě.
Jak s bouřemi bojovat
Podle Úmluvy OSN o boji proti rozšiřování pouští (UNCCD) jsou písečné bouře na mnoha místech stále podceňovány jako riziko katastrof. Aby lidstvo zastavilo nárůst jejich rozsahu, musí se podle UNCCD začít lépe starat o půdu a chránit ji před vysycháním. Tím nejen zabrání šíření pouští, ale současně se tím zvyšuje úrodnost krajiny.
Dalším důležitým krokem je podle expertů zalesňování a udržitelnější využívání podzemních vod. V oblastech, kde se chovají hospodářská zvířata, to pomůže také zajistit jejich pravidelný přesun mezi jednotlivými pozemky, aby na spásaných plochách mohly znovu vyrůst rostliny.
