Když se stal Harry S. Truman americkým prezidentem, zjistil, že musí učinit jedno z nejtěžších rozhodnutí. Rozhodnutí, které mohlo připravit o život statisíce lidí, ale také miliony životů zachránit. A to ohledně atomové bomby.
Použít, či nepoužít? Když Spojené státy 16. července 1945 v Novém Mexiku úspěšně otestovaly jadernou zbraň, byla tohle otázka, kterou si nejprve potichu, ale později i nahlas pokládala spousta amerických politiků i vojáků.
Tyto diskuze ale začaly ve skutečnosti už o několik měsíců dříve, hned po dubnové smrti prezidenta Franklina Delano Roosevelta. Jeho nástupce Truman byl sice do té doby viceprezidentem, ale plán na výrobu atomové zbraně byl natolik tajný, že ani on o něm nic netušil. Dozvěděl se o něm krátce po složení prezidentské přísahy od ministra války Henryho Stimsona. „A právě tam začaly ty první debaty o tom, jestli by tedy bomba měla být použita a za jakých okolností,“ uvedl pro Českou televizi historik Jan Koura.
„Měl kolem sebe úzký tým poradců, kteří pracovali už s předchozím prezidentem a byli do celé věci zasvěceni výrazně víc než on. Přesto právě prezident měl v celém rozhodovacím procesu nakonec zásadní roli. Byl to on, kdo učinil to rozhodnutí a také se nikdy té zodpovědnosti nebránil, respektive nikdy toho ani tehdy ani zpětně nelitoval,“ líčí expert na transatlantické vztahy ve dvacátém století.
Pro i proti
Názory prezidentových poradců byly velmi pestré, říká historik. „Někteří zastávali postoje, že by měl proběhnout nějaký demonstrativní test. Jiní zase říkali, že tím by se ztratila psychologická výhoda, a pokud tedy dojde k tomu rozhodnutí použít jadernou bombu, tak nemá být Japonsko varováno a musí to přijít jako blesk z čistého nebe.“
Truman tedy nedokázal dostat jednoznačný postoj, proto jmenoval takzvanou prozatímní komisi, aby vypracovala doporučení, co s novým typem zbraní udělat. Ta probírala nejrůznější scénáře a možnosti: od demonstrativního použití přes útoky na civilní i vojenské cíle, členové komise dokonce už tehdy zvažovali, jaké město nebo jaká města by případně měla být místem útoku.
Nakonec komise dospěla k tomu, že útok by neměl mířit na izolovaný vojenský objekt. „Nakonec se tedy americký prezident Truman a jeho administrativa přiklonili k tomu, že aby byl efekt co nejúčinnější, tak svrhnout atomovou bombu na jedno z japonských měst.“ Velmi rychle komise dospěla k tomu, že by hlavním cílem nemělo být hlavní město Tokio, vyloučila také Kjóto, které mělo nenahraditelné kulturní dědictví. Nakonec, po vyloučení dalších cílů, padlo rozhodnutí na Hirošimu.
Jak vypadalo další rozhodování? Kdo byl proti použití a jak vypadaly kalkulace, které její použití umožnily? Poslechněte si to v tomto dílu podcastu Úsvit atomového věku:
