Tým vědců z Biologického centra Akademie věd přinesl nové zásadní poznatky o tom, jak probíhá první fáze infekce lymské boreliózy těsně po přenosu z klíštěte.
Pomocí pokročilé elektronové mikroskopie získali českobudějovičtí vědci vůbec nejdetailnější pohled na to, jak se bakterie rodu Borrelia dostává z místa klíštěcího kousnutí do cév. Objevili totiž dosud neznámé mechanismy chování borelií vůči buňkám hostitele, což otevírá nové možnosti pro medicínský vývoj.
Studie vyšla v odborném časopise Nature Communications, který ji zařadil mezi padesát nejvýznamnějších prací roku v oblasti mikrobiologie a infekčních onemocnění.
Lymská borelióza patří mezi závažná infekční onemocnění způsobená bakteriemi rodu Borrelia, které přenášejí na člověka výhradně klíšťata. Po přisátí nakaženého klíštěte pronikají borelie z kůže do dalších částí těla a v pokročilých stádiích mohou zasáhnout srdce, klouby nebo nervovou soustavu.
Klíčovým krokem šíření infekce je překonání takzvané endoteliální bariéry, tedy stěny krevních a lymfatických cév. Zatím nebylo jasné, jak přesně tento krok borelie zvládají a jakými mechanismy se dostávají z kůže do oběhu.
Borelie jako podloudníci
Pro detailní vysledování postupu bakterií vědci použili vysokorozlišovací 3D elektronovou mikroskopii. „Borelie mají tvar podobný vývrtce, tudíž se předpokládalo, že se násilně probourávají skrz tyto bariéry, podobně jako se vrtá do zdi,“ nastiňuje Martin Strnad z Biologického centra Akademie věd.
„Zjistili jsme ale, že borelie nevrtají kolmo k ploše, kterou chtějí překonat, ale prvně se podélně přichytí k cévám a postupně se vtlačují dovnitř. U krevního oběhu si navíc cíleně hledají vhodná místa, kde jsou pericyty, což jsou buňky, které obklopují krevní kapiláry a zajišťují jejich stabilitu. Vypadá to, že před samotným průnikem do krevního oběhu musí borelie stěnu cév do určité míry destabilizovat,“ vysvětluje Strnad.
V lymfatickém systému, kde pericyty přirozeně chybějí a stěny jsou prostupnější, využívají borelie odlišnou strategii – pronikají endoteliální vrstvou postupným vnořováním do buněk nebo netěsných spojů mezi buňkami.
„Tato pozorování ukazují, že borelie jsou skutečně mazané. Jejich strategie se přizpůsobuje typu cévy – v krevních kapilárách využívají pericyty jako orientační body, v mízních cévách se zase opatrně vnořují do buněk, aby překonaly bariéru, aniž by ji rozrušily,“ říká Strnad.
Tyto nové poznatky otevírají cestu k lepšímu pochopení rané fáze lymské boreliózy a ukazují potenciální cíle pro prevenci a léčbu. Díky detailnímu pohledu na interakce borelií s cévními buňkami mohou vědci hledat způsoby, jak šíření bakterie zpomalit nebo zabránit jejímu vstupu do kritických částí těla.
