Turecko chystá po zpoplatnění plastových tašek další opatření v boji s odpadky. Vláda chce kupříkladu zavést zálohované obaly na všechny nápoje. Drtivá většina odpadu ale dál končí na skládkách, případně v moři.
Rutina tureckých sběračů odpadků se v poslední době mění. Přibyla konkurence z řad běženců, výdělky sráží dovoz plastů a nedávno došlo i ke zpoplatnění igelitových tašek. „Ano, plastových tašek je méně. Lidé si je nemůžou dovolit. I když je to jen 25 centů, tak je to 25 centů,“ uvedl sběrač odpadků Dervis Delen.
Recyklace je v Turecku zatím na začátku
Podle oficiálních statistik Turecko vyprodukuje v přepočtu na obyvatele zhruba o čtvrtinu méně komunálního odpadu než Česko, kde ho ovšem na skládkách končí necelá polovina. V Turecku je to podle vládních čísel 90 procent.
Provozy, které dokážou odpad třídit a recyklovat, fungují v patnáctimilionovém Istanbulu pouze dva. „Recyklační linka má kapacitu dva tisíce tun odpadu denně. Zbytek z 6500 tun, které sem každý den míří, ukládáme na skládce,“ podotkl ředitel skládky a recyklace na asijské straně metropole İbrahim Keskin.
Turecko platí za jednoho z největších regionálních znečišťovatelů. V mořích u jeho břehů končí ročně desetitisíce tun plastového odpadu. Odborníci sice poslední změny vítají, malé kroky ale podle nich nestačí.
„Nemáme problém s technologiemi, pracovními silami nebo místem. Máme problém s plánováním. Rozhodnutí se dělají jen na základě potřeb trhu. Zdraví a životní prostředí se nebere v potaz,“ upozornil Sedat Durel z Komory inženýrství životního prostředí.
Vládní plány ale zní ambiciózně: snížit produkci odpadů a recyklovat mají povinně všechny veřejné instituce, pracoviště nebo obchody. Rozšířit se má i projekt v MHD, který mění plastové lahve a plechovky v jízdné. Automaty jsou ale zatím jen ve dvou stanicích istanbulského metra.
Ročně skončí na celém světě v mořích asi osm milionů tun plastů
Podle loňských čísel se na Zemi ročně vyrobí 322 milionů tun plastů. Ocean Cleanup Foundation tvrdí, že ročně se do světových oceánů dostane asi 8 milionů tun, většina se nashromáždí v pěti velkých pásech.
Je však nesmírně těžké je pořádně popsat nebo zmapovat – jejich tvar, velikost i hustota, a dokonce i umístění se kvůli mořským proudům neustále mění.
Podle aliance AEPW (Alliance to End Plastic Waste) kolem 90 procent odpadků přináší do světových moří pouhých deset řek a více než polovina plastového odpadu pochází z pěti asijských zemí: Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu.
Aliance chce proto investovat do odpadové infrastruktury, zejména v Africe a Asii, do technologie recyklace a opětovného využití odpadů a peníze chce věnovat i na vzdělávání vlád i místních společenství a na vyčištění vysoce znečištěných oblastí.
Jednorázové plasty budou mít v EU utrum
Boj s plastovým odpadem se vede i na úrovni celé Evropské unie. V rámci snah o omezení tohoto odpadu se koncem loňského roku dostala do poslední fáze vyjednávání směrnice, která by od roku 2021 zavedla zákaz plastových výrobků na jedno použití, jako jsou především brčka, příbory, talíře či obaly na potraviny. Třeba Itálie už od ledna zakázala plastové tyčinky do uší.
Na evropských plážích tvoří plasty přes osmdesát procent odpadků, uvádí Evropská komise. Co do počtu předmětů pak údajně kolem sedmdesáti procent odpadků na plážích tvoří rybářské vybavení a deset typů výrobků vyčleněných v navrhované směrnici.
Podle Komise dává opatření smysl i z ekonomického hlediska. Ekonomiku Unie údajně odpad v mořích a na plážích stojí ročně v přepočtu stovky miliard korun.
Proti plastům vytáhlo do boje rovněž jihoamerické Chile, které se stalo v únoru první zemí na kontinentu, jež zakázala v obchodech igelitové tašky. Zákon vstoupil v platnost loni v létě, až nyní ale skončilo přechodné období pro velké obchody a supermarkety.
