Vyzdvihnutím „pozitivních“ skutků italského fašistického diktátora Benita Mussoliniho vyvolal polemiku v Bruselu i v domovské Itálii předseda Evropského parlamentu (EP) Antonio Tajani. Několik vlivných europoslanců během bouřlivé debaty Tajaniho vyzvalo, aby vzal svá slova zpět, nebo aby odstoupil. Tajani se později za své výroky veřejně omluvil.
„S jeho metodou se ztotožnit nemůžeme. Nejsem fašista, nikdy jsem jím nebyl a jeho (Mussoliniho) politické myšlení nesdílím. Ale je třeba být poctivý. Mussolini postavil silnice, mosty, domy, sportoviště. Zvelebil tolik částí naší Itálie,“ prohlásil Tajani v italském rozhlase.
„Obecně nepovažuji jeho vládu za pozitivní. Ale nějaké věci se udělaly,“ řekl rovněž Tajani, který s bývalým premiérem Silviem Berlusconim spoluzaložil stranu Vzhůru, Itálie. Připomněl i „velmi vážné a nepřijatelné chyby“, za něž považuje přijetí rasových zákonů, likvidaci opozice a vyhlášení války.
Tajani se po první vlně nevole hájil tím, že kritici jeho vystoupení v rozhlase využívají v jeho neprospěch. Později se i omluvil: „Jako přesvědčený antifašista se omlouvám všem, kterých se má slova mohla dotknout. Svými výroky jsem v žádném případě nechtěl ospravedlňovat anebo bagatelizovat protidemokratický a totalitní režim.“
Hashtag #Tajani však patřil v Itálii na sociálních sítích k těm nejsdílenějším. V jednom z příspěvků se objevila sklenice se slanou vodou a komentářem „V této sklenici je i pitná voda“.
Výzvy k odstoupení
Bouřlivou debatu vyvolala Tajaniho slova v europarlamentu. „Výroky předsedy Evropského parlamentu jsou nedůstojné a zcela nepřijatelné. Antonio Tajani musí své výroky, kterými banalizoval fašismus, odvolat, anebo odstoupit z předsednictví Evropského parlamentu,“ konstatovala spolupředsedkyně evropských Zelených Franziska „Ska“ Kellerová. Obdobné prohlášení jejího kolegy Philippa Lambertse následoval bouřlivý potlesk.
Tajaniho rovnou vyzvala k rezignaci Gabriele Zimmerová za konfederaci Evropské sjednocené levice a severské zelené levice. EP podle ní nemůže předsedat člověk, který o Mussolinim hovoří, jako by se jen stal fašistou v určitém okamžiku.
Esteban González Pons z Tajaniho Evropské lidové strany odsoudil kritiku jako součást předvolební kampaně. S tím souhlasil i šéf Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) Guy Verhofstadt. Dodal nicméně, že Tajani by neměl dělat kampaň v Itálii, měl by vzít svá slova zpět a omluvit se.
Předseda EP už má na kontě kontroverzní akce. Například nedávno při příležitosti uctění italských obětí druhé světové války prohlásil: „Ať žije Terst, ať žije italská Istrie, ať žije italská Dalmácie, ať žijí italští vysídlenci.“ Lublaň i Záhřeb tato slova označily za historický revizionismus a oficiálně se proti nim ohradily. Dopustil se také kontroverzních výroků na adresu Romů.
Neofašisté se přestali stydět
Mussoliniho opakovaně cituje i nynější italský vicepremiér a ministr vnitra Matteo Salvini. Deník La Repubblica jako příklad uvádí slogany „Kdo se zastaví, je ztracen“ nebo „Tolik nepřátel, taková čest“.
Italský novinář Paolo Berizzi ve své knize Nazi Italia razí tezi, že fašismus v Itálii nabral za posledních patnáct let na síle jen vnějškovými projevy, protože ve skutečnosti nikdy na síle neztratil.
„Nejprve k tomu nedozrál čas a fašisté se styděli sebe samotné takto definovat a otevřeně se projevovat. Dnes už čas dozrál a skuteční fašisté se beze studu projevují. Politická a veřejná rozprava fašismem nasákla: za 'normální' se považuje to, co normální není. Fašismus se stal legitimním. Odpadly předsudky s ním spojené a mnozí (neofašisté) se přestali stydět,“ shrnul Berizzi závěry své knihy.
Berizzimu bývá přisuzován původ slova „fascioleghismo“, novotvaru, který se skládá z italského slova pro fašismus a názvu vládní strany Liga. „Je to nová tvář Ligy, kdysi autonomistické a protifašistické strany, která se s nástupem (Mattea) Salviniho stala pravým opakem. Nyní to je nacionalistická strana hlásající svrchovanost (Itálie), spojila se s fašisty, legitimizovala je a do vlády vnáší jejich hesla (počínaje sloganem 'Italové především'),“ vysvětlil novotvar italský novinář.
Je dlouholetým členem Evropského parlamentu – poprvé byl zvolen v roce 1994 za stranu Forza Italia někdejšího premiéra a magnáta Silvia Berlusconiho. Má zkušenosti i z Evropské komise pod José Manuelem Barrosem: jako viceprezident pro oblast dopravy a také komisař pro průmysl a podnikání.
Narodil se roku 1953 v Římě a vystudoval klasická studia spolu s právem. Kromě italštiny mluví také anglicky, španělsky a francouzsky. Před politickou kariérou se věnoval novinařině. Působil v denících Il Settimanale nebo Il Giornale, zkušenosti má i jako rozhlasový moderátor na stanici RAI 1.
S Berlusconim kdysi pravicovou stranu Forza Italia spoluzakládal.
