Dva dlouhé tunely, k tomu pár mostů, viaduktů, palmy, pálící slunce, daleké výhledy na otevřené moře – ale i ruch elegantního San Rema. Turisty čeká na výjimečné italské cyklostezce Pista Ciclabile del Ponente Ligure ojedinělý zážitek. Vznikla na místě bývalé železniční trati a spojuje pět menších měst Květinové riviéry poblíž italsko-francouzské hranice. Víc než kde jinde tady platí: na zhruba pětadvacetikilometrovém úseku nejde ani tak o rychlost, jako spíše o zážitky.
Co s nevyhovující, ale přitom tak malebnou železniční tratí? Podobné otázky řeší odborníci na mnoha místech v Česku – a italské řešení se nabízí: odstranit koleje a využít rovný úsek k vybudování dokonalé cyklostezky.
Přímořská železnice v okolí San Rema přitom existovat nepřestala, jen ji při přestavbě na začátku nového tisíciletí přesunuli do podzemních tunelů. Širokou cyklostezku, míjející staré nádražní budovy, pak otevřeli před necelými deseti lety – Češi ji ale dosud spíše neobjevili.
Vezměte si kolo, nazujte kolečkové brusle nebo si půjčte rodinnou rikšu a můžete vyrazit.
Ideálním startovním bodem je půjčovna kol v malé vesničce San Lorenzo al Mare. Výhodou pro sváteční jezdce je, že vypůjčené kolo mohou vrátit v kterékoliv ze sedmi poboček půjčovny po cestě.
Za dvě hodiny půjčení městského kola zaplatíte 6 euro, za horské kolo si půjčovna řekne na stejný čas o 3 eura víc. Celodenní půjčovné pak startuje na 16 eurech, k dispozici jsou ale také třeba elektrokola nebo rikša pro čtyři, ta už ale na celý den stojí 60 eur. K půjčenému kolu dostane každý cyklista automaticky i poukaz na kávu a vodu v jednom z barů po cestě.
Z kamenného tunelu mezi kaktusy
Vyjíždíme. San Lorenzo al Mare je malá rybářská víska ve tvaru kotvy se zhruba tisícovkou stálých obyvatel. Barevné rybářské domky jsou chráněny menším pohořím, na jedné straně stezky se za chvíli ukáže moře, na druhé pak relativně nedotčená příroda.
Už po pár metrech vás trasa navede do jeden a půl kilometru dlouhého tunelu. Parno letního dne a ostře jasné slunce tak ve vteřině vyměníte za chlad, vlhko a docela temné prostředí. Kamenné stěny jsou ve stavu, v jakém je nechali železničáři, pro cyklisty přibylo jen osvětlení a také SOS telefony po stranách pro případ nouze. Metry pod kolem ubíhají a za chvíli už začne v dálce prosvítat paprsek světla.
Opouštíme tunel a začíná zase úplně jiná scenérie: vedle stezky míjíme vzrostlé kaktusy, kousek pod námi už jsou nádherné pláže se vztyčenou modrou vlajkou. Na prostorná odpočívadla s lavičkami a místem pro fotografování po stranách stezky Italové také nezapomněli.
Blížíme se k turisty vyhledávanému letovisku Santo Stefano al Mare. Projedeme pod menším mostem a tady se cyklostezka téměř dotýká okolních domů. Rozšíří se jen u staré staniční budovy, kde je další z řady cyklistických půjčoven a bar s občerstvením. Kdo si chce udělat odbočku z cyklostezky, může prozkoumat staré městečko – turistické průvodce v něm upozorňují třeba na jedinečnou oktogonální věž, postavenou v roce 1556 pro ochranu obyvatel před nájezdy Saracénů.
Trasa pak pokračuje mezi přírodními a venkovskými cestami. Kolem stezky pozorujeme mnoho středomořských rostlin, kromě všudypřítomných kaktusů je tu i něco jako hodně vzrostlé rákosí.
Dál míjíme spíš divočejší pobřeží, pláže ustupují neupravenému vstupu do moře. Po pravé ruce se krajina mezitím mění: tohle je spíš zemědělská oblast, pěstují tady olivovníky a ve velkých sklenících karafiáty, růže, tulipány nebo gerbery.
Cyklostezka, umístěná na bývalém železničním náspu, to vše sleduje z výšky – dohlédnout jde proto hodně daleko, až ke vzdálenému horizontu, který hlouběji ve vnitrozemí uzavírá menší horské pásmo. K tomu všemu připočtěte v sedle kola povznášející pocit: kousek pod vámi je třpytivá modrá voda, všude kolem středomořská flóra.
Zemědělská oblast končí, po širokém mostku přejedeme menší říčku Argentinu, která se tady vlévá do moře, vyfotografujeme ji s pozadím okolních kopců a vjíždíme do třetího z pěti pobřežních měst – Arma di Taggia. Místní nádražní budova je opuštěná a městečko samotné nijak zvláštně nezapůsobí, proto ho můžete bez výčitek rychle projet a těšit se na nádherný osmikilometrový úsek před San Remem.
Další kratší tunel trať zpestří, po něm jeden menší viadukt a po delší době se zase otevírá široký pohled z výšky železničního náspu na pláže pod námi. Je tu další tunel – a zase: kontrast ostrého světla a horka s vlhostí a temnotou nemůže být větší.
„Ostrý obraz a dobrý zvuk“
San Remo už je z dálky vidět, teď se cyklostezka dostává do rozlehlé zátoky před ním. Trasa se vine docela vysoko nad skalami a plážemi, vpravo pak je kopcovitá krajina a za ní v dáli vyšší hory. Jde zatím asi o nejsilnější zážitek: tento pohled si užijete na délce zhruba jednoho kilometru, pak přijde další tunel – a jste ve městě.
„Ostrý obraz a dobrý zvuk. Vítejte v italských klimatických lázních San Remo,“ legendární slogan Miloše Skalky z uší jen tak nedostanete, každopádně všechno je tu najednou jakoby bohatější, luxusnější: přibývají honosné vily s bazény, hotely a příjemný je také stín dlouhé palmové aleje, který cyklisty dovede až k velké marině s luxusními jachtami.
Zatímco dosud cyklostezka vedla menšími městečky a vesnicemi, teď míří do většího centra. Od městského provozu je oddělena jen nepatrně. Každou chvíli kříží nějakou vedlejší silničku, takže se připravte na jednu stopku za druhou, případně semafory, které vás trochu pozdrží.
Kdo chce odstavit kolo a jít prozkoumat město, ten si kromě historických pamětihodností prohlédne třeba i zdejší známé casino nebo třeba dlažbu na Via Matteotti, zachycující jména všech vítězů zdejšího festivalu italské písně.
Cyklistická stezka ale úplné centrum míjí, nejdřív protne oblast bývalého rozlehlého nádraží a pak zamíří k moři na krásnou promenádu „Corso Imperatrice“ (cesta císařovny). Do cíle zbývá šest kilometrů a skoro dva z nich pojedete v opravdu pozoruhodném tunelu. Ten byl znovuotevřen až v roce 2014 a originálním způsobem vzdává holt hrdinům cyklistického závodu Miláno – San Remo.
Nad hlavami cyklistů jsou v oblouku tunelu po pár metrech rozmístěny desítky fialově osvětlených tabulí s fotkami a krátkým textem, který v italštině a angličtině vyzdvihuje zajímavé historické momenty a jména šampiónů ze slavného závodu. Celý projekt Giro Milano San Remo Gallery vkusně doplňují taky další nápisy a vzpomínky přímo na povrchu cyklostezky.
Ochlazeni průjezdem tunelu vyjíždíme po pár minutách na začátku cílové vesničky Ospedaletti. Je jedním z posledních italských letovisek Ligurské riviéry, pár kilometrů odsud už totiž vede francouzská hranice. Jestliže bylo San Remo velké a městské, Ospedaletti je pravý opak: barevná vesnička v půloblouku kolem moře, které vévodí fotogenické domy v pastelových barvách, široká promenáda a pod ní desítky plážových barů.
Dejte si drink, posilněte se a vyrazte na neméně působivou cestu zpět, po které budete mít v nohách skoro padesát kilometrů, u kterých se nevyplatilo chvátat.
