Před nedělními parlamentními volbami žije Rakousko velkou televizní debatou lídrů politických stran, která proběhne ve čtvrtek večer. Za favorita předčasných voleb platí lidovci (ÖVP) a o Sebastianu Kurzovi se už dopředu mluví jako o staronovém kancléři. Aféra jeho tehdejšího koaličního partnera – protiimigračních svobodných (FPÖ) – mu neuškodila, a stejně tak ani pochybnosti o penězích na kampaň. Podle průzkumů může jeho strana získat až 35 procent hlasů.
Sebastian Kurz vyšel z vládní krize posílen a v neděli si jeho lidovci mohou od posledních voleb ještě polepšit. „Pro konzervativní křídlo je dostatečně konzervativní, naopak dokáže imponovat i liberálnějším voličům lidovecké strany tím, že je třeba otevřenější k Evropské unii,“ hodnotí ho Kateřina Vnoučková z katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd UK.
Třiatřicetiletý Kurz stál v čele rakouské vlády od prosince 2017 do letošního května, kdy se vládní koalice rakouských lidovců s protiimigračními svobodnými náhle rozpadla, což vedlo k vypsání předčasných voleb. Důvodem krize byl skandál bývalého šéfa FPÖ a vicekancléře Heinze-Christiana Stracheho.
Na tajně pořízeném záznamu z Ibizy Strache hovoří se ženou, která se vydávala za neteř ruského oligarchy. Tématem rozhovoru bylo možné nezákonné financování FPÖ a přidělování státních zakázek výměnou za volební pomoc. Hovořilo se i o odkupu významného podílu v listu Kronen Zeitung, který je nejčtenějším novinovým titulem v Rakousku, a následném ovlivňování veřejného mínění.
Ani svobodné kauza nepoškodila
Rakouští politologové Lore Hayeková a Markus Wagner se shodují, že je až překvapivé, jak málo ho aféra v očích voličů FPÖ poškodila. „Kmenoví voliči FPÖ často přijímají informace z takových médií a kanálů, kde aféra Ibizagate nehrála tak silnou roli,“ vysvětlila Hayeková s odkazem na stranickou televizi FPÖ TV či stranické sociální sítě.
Podle ní někteří voliči, kteří v roce 2017 dali hlas svobodným, stranu sice přestali podporovat, nadále si ale přejí pravicovou politiku, a přešli proto ke Kurzovým lidovcům, nikoli k opozici.
FPÖ před volbami podle vídeňského politologa Wagnera vsadila na pokračování „úspěšné“ vládní spolupráce s lidovci. Nový předseda strany Norbert Hofer, který byl v Kurzově předchozí vládě ministrem dopravy, se snažil voliče přesvědčit o tom, že „hlas pro FPÖ je hlasem pro pokračování vlády s lidovci“. „To je v Rakousku naprosto vzácné, aby nějaká strana v předvolební kampani říkala, že chce pokračovat v předchozí vládě,“ zdůraznil Wagner.
Koaliční vláda lidovců a svobodných pod vedením kancléře Sebastiana Kurze byla podle politologů stabilní a relativně úspěšná. Má proto velkou šanci na pokračování.
Ve hře je ale podle politologů i velká koalice lidovců a sociálních demokratů, či dokonce neobvyklá trojkoalice lidovců, zelených a liberální strany NEOS.
Rodilý Vídeňan vstoupil do politiky ještě jako teenager. Už v 16 letech se přidal k Rakouské lidové straně a do povědomí veřejnosti se zapsal svéráznou předvolební kampaní, když projížděl Vídní v terénním autě se spoře oděnými slečnami.
V politice se uchytil a získával stále více příznivců mezi voliči i v rámci strany. V roce 2009 se stal předsedou mládežnické organizace lidovců, o rok později zasedl ve vídeňské městské radě a v roce 2011 byl jmenován státním tajemníkem pro integraci.
Kvůli politice mu ani nezbyl prostor pro studium – práva na Vídeňské univerzitě nestihl dokončit. V parlamentních volbách 2013 se už jako etablovaná osobnost Rakouské lidové strany dostal do Národní rady a v prosinci se stal ministrem zahraničí – v pouhých 27 letech. Kvůli nedokončenému studiu jej posměšně nazývali „ministr-maturant“.
Muž, který za svůj politický idol považuje Nelsona Mandelu, se do mezinárodní politiky pustil s vervou. Kladl důraz na vyřešení krize na východní Ukrajině, hostil ve Vídni mezinárodní jednání o íránském jaderném programu a zasadil se o uzavření balkánské migrační trasy. Rázně odmítl další přijímání žadatelů o azyl a postavil se i tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi.
Po nečekaném odstoupení předsedy lidovců Reinholda Mitterlehnera vystoupal i na stranický vrchol a ještě si vymohl podmínky, za jakých se funkce předsedy strany ujme – právo veta při sestavování kandidátek a rozhodující slovo v dalších personálních záležitostech partaje. Žádný jiný předseda rakouské politické strany takové možnosti neměl.
Americký časopis Time zařadil Sebastiana Kurze mezi „Deset lídrů příští generace“.
Nejmladším kancléřem v historii Rakouska a nejmladším úřadujícím premiérem zemí Evropské unie se Kurz stal ve svých jedenatřiceti letech v říjnu 2017, do úřadu nastoupil v prosinci. Od médií si tehdy vysloužil přezdívku Wunderwuzzi (zázračné dítě).
Jeho Rakouská lidová strana (ÖVP) předtím zvítězila ve volbách před Sociálními demokraty (SPÖ) a protiimigrační Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ), se kterou nakonec sestavil vládu.
Po skandálu koaličního partnera, Svobodné strany Rakouska (FPÖ), parlament jeho vládě vyslovil nedůvěru, ale v následných předčasných volbách Kurzova strana opět zvítězila.
Ve druhé vládě v roce 2020 vytvořil koalici se Zelenými. Počátkem října 2021 rakouské úřady oznámily, že vyšetřují Kurze pro podezření z úplatkářství a zneužití důvěry; stalo se tak po razii v centrále Kurzových lidovců (ÖVP) a na ministerstvu financí. Kurz nejdříve prohlásil, že hodlá v čele vlády zůstat, o několik dní později ale oznámil, že skončí.
Kurz po demisi na funkci kancléře neodešel z nejvyšších pater politiky úplně, zůstal ve funkci předsedy Rakouské lidové strany (ÖVP) a v polovině října 2021 složil poslanecký slib v Národní radě, kde převzal vedení poslaneckého klubu své lidové strany.
Státní zastupitelství vyšetřující případy hospodářské trestné činnosti a korupce (WKStA) ale požádalo parlament, aby Kurze zbavil imunity. V listopadu 2021 parlament jednohlasně zbavil Kurze poslanecké imunity před trestním stíháním kvůli korupci.
V prosinci 2021 pak Kurz oznámil, že úplně odchází z politiky a chce se věnovat rodině. V čele vládních lidovců (ÖVP) jej nahradil dosavadní rakouský ministr vnitra Karl Nehammer.
