Přesně před měsícem zastavily ukrajinské jednotky v Buče postup Rusů. Město se nyní vrací k životu v klidu a relativním bezpečí. Zdevastované budovy ale zůstávají mementem těžkých bojů. Vraky už jsou odklizené a takzvaná ulice smrti – symbol zkázy – je opravená a plně průjezdná. Ve městě nyní otevřela i první kavárna.
„Vaříme kávu, otevřeli jsme kuchyni. Snažíme se vrátit k tomu, co jsme měli. To je teď to nejdůležitější,“ říká barman Maxim Parovenko. Nikdo ze zaměstnanců Buču během okupace neopustil. Vařili jídlo pro sousedy, kteří přišli o vše.
„Přinesl jsem jim chléb a oni začali plakat vděčností. To byla tak silná emoce, že jsem zkrátka nemohl zadržet slzy,“ říká jeden ze zaměstnanců Roman Babarin.
Nový život
Během války však vznikl i nový život. Malý Artur se narodil 25. února v noci. První čtyři hodiny života strávil v odloučení, matka musela v těchto podmínkách podstoupit náročnou operaci. „Samotný moment jeho narození si nepamatuji, byla jsem v bezvědomí. Poprvé jsem ho viděla až v krytu,“ říká Maria Šostaková.
Jen čtyři sta metrů od nemocnice, v jejímž suterénu porodila, dopadla ruská raketa. S manželem a novorozencem poté odjela na venkov. Ještě nevěděla, že zároveň i vstříc ruské invazní koloně. Boje přečkali bez úhony, dítěti vybrali jméno Artur, které symbolizuje sílu a odvahu.
„Myslím, že to na něj sedí. Odpovídá to jeho charakteru,“ říká Maria. Chlapec prospívá, poprvé domů se podíval před pár dny, kdy se rodina, podobně jako jejich sousedé, vrátila. „Bude vyrůstat zde. Jednou zde na Ukrajině vystuduje a bude žít. Ukrajina se změní, až zvítězíme,“ říká.
Místní doufají, že se sem válka nikdy nevrátí. Z okolních masových hrobů už úřady vyzvedly přes devět set obětí. Desítky lidí se ale stále pohřešují.
