V neděli ve věku nedožitých 94 let zemřel v chebské nemocnici spisovatel Vladimír Páral. Informaci potvrdil jeho přítel Jaroslav Beneš. Autor románů Milenci a vrazi či Mladý muž a bílá velryba později psal také sci-fi romány. Na koupi jeho próz lidé za komunistického režimu stáli fronty, řadu z nich zpracovali filmaři. V roce 2010 byl Páral oceněn Cenou Ladislava Fukse za celoživotní přínos české literatuře.
Páral během svého života vydal více než dvacet knih. Část z jeho děl patří do Černé pentalogie pocházející převážně ze 60. let a pozdější Bílé pentalogie vydávané za normalizace. Mnohé z jeho románů byly jako bestsellery přeložené do světových jazyků, zfilmováno bylo sedm z nich.
Páral se narodil 10. srpna 1932 v Praze v rodině důstojníka generálního štábu, dětství prožil v Brně. Po maturitě vystudoval chemii a až do roku 1967 pracoval v různých chemičkách především na Ústecku a Liberecku. Zkušenost z průmyslových podniků socialistického Československa se poté stala jedním z hlavních témat jeho díla, průmyslové Ústí nad Labem je dějištěm řady jeho knih.
Témata pro svá díla ale nacházel i v partnerském soužití. Mnoho jeho námětů také vychází ze zkušeností s ubytovnami a podnájmy, ze stereotypu sídlištního života nebo později z cest do Asie, podnícených zájmem o jógu a meditaci.
Popularita za komunismu
V socialistickém Československu zažil Páral vrchol popularity a na jeho knihy se stály fronty. Čtenáři oceňovali jeho nezaměnitelný styl. Jeho knihy lákaly kvůli vztahům a erotice, ale také například kvůli tehdy nepříliš obvyklému rozebírání společenských rozdílů ve společnosti.
Literárně Páral debutoval v roce 1962 pod pseudonymem Jan Laban humoreskou na pokračování Šest pekelných nocí. O dva roky později slavil velký úspěch u čtenářů i kritiky s knihou Veletrh splněných přání (s podtitulem Příběh pokleslé aktivity), psanou už jeho typickým „technologickým“ stylem.
Stal se hvězdou české literatury a každá jeho novinka byla netrpělivě očekávána. Velkým trhákem bylo třeba satirické podobenství lidské existence Milenci a vrazi z roku 1969, ve kterém Páral představil život jako uzavřený kruh a věčný koloběh.
Velké úspěchy dále slavily v 60. a 70. letech romány Soukromá vichřice, Katapult, Profesionální žena, Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak a Muka obraznosti, ale i sci-fi romány z 80. let 20. století Pokušení A–ZZ, Romeo & Julie 2300, Válka s mnohozvířetem nebo Země žen, které byly pro Párala částečným únikem před cenzurou i novým zdrojem inspirace.
Po revoluci napsal řadu dalších děl, kupříkladu Playgirls 1 a 2 či Profesionální muž, kritiku ani čtenáře již ale příliš nezaujal. Páral se tehdy velmi často účastnil různých společenských akcí a večírků.
„Celý život jsem hledal běžné rozkoše. Na konci války to třeba byly nové boty nebo kalhoty. Pak nastoupily dívky, víno, šampaňské, cestování… A nakonec zen a jóga,“ řekl před časem spisovatel. V roce 2010 byl Páral oceněn Cenou Ladislava Fukse za celoživotní přínos české literatuře. Jeho poslední dílo Kniha o biči vyšlo v roce 2014, téměř dvacet let po předchozím románu Tam za vodou.
Páralovi v pondělí vzdalo čest město Mariánské Lázně, které rovněž připomnělo jeho odkaz. Spisovatel byl s lázeňským městem několik desetiletí spjatý a v Mariánských Lázních i žil. „K našemu městu si vytvořil blízký vztah a stal se součástí jeho kulturního a společenského života,“ uvedlo město na svém oficiálním facebookovém profilu.
Stál také u zrodu mariánskolázeňské Stezky spisovatelů, kde v roce 2017 symbolicky „podepsal“ její základní kámen a stal se jejím prvním spisovatelským patronem.
