Jsou texty punkových a hardcorových kapel z osmdesátých let aktuální i dnes? K takovému zamyšlení chce čtenáře přivést kniha Všechno je špatně, zpátky na stromy! Kritik a publicista Radim Kopáč v publikaci nahlíží český punk a hardcore v letech 1979 až 1989.
Punkeři se nevymezovali jen vůči systému. Stejně jako současní muzikanti řešili mezilidské vztahy, devastaci přírody i boj proti válce. Pro Jana Hauberta z kapely Visací zámek vyznívají mnohé tehdejší texty překvapivě lépe na papíře než na koncertě.
„Přece jen, když to tehdy řval nějaký osmnáctiletý kluk, nejde to brát zase tak moc vážně. Ale když je teď vidím na papíře, tak jsou ty texty na tu dobu hodně odvážné,“ míní.
Bohatá antologie textů má být tím, co publikaci odlišuje od podobných knih. Vedle muziky, samotných kapel, koncertů či reakce režimu zajímal Radima Kopáče i „ideový rámec českého punku a hardcoru“. Tedy o čem se zpívalo, proti komu a za co. „Chtěl jsem se podívat do textů a zjistit, co je v nich za myšlenkový potenciál a co je z něho dodnes aktuální a relevantní,“ podotýká.
Cigára i poezie
Písňové texty rozdělil do čtyř okruhů. Jeden z nich tvoří například písně vymezující se proti společnosti. „Texty o traktorech, cigárách, o pivním stánku byly něco jiného, než co nabízela oficiální kultura. A pak zároveň jsme se do toho punku snažili vpašovat poezii. Začali jsme Christianem Morgensternem, od něho jsme zhudebnili docela dost básní,“ připomíná třeba Haubert. Básně německého autora nevyvolávaly problémy na textové komisi.
„Jistě tady bylo jasné vymezující gesto: punk je proti systému. Ale některé kapely pracovaly i s komikou,“ upozorňuje Kopáč. Jako příklad uvádí Tři sestry. Ty jsou jedny z mála punkových, respektive hardcorových kapel z osmdesátých let – podobně jako Visací zámek, který dokonce hraje od založení ve stejné sestavě –, které stále fungují.
Průvodní studii Radima Kopáče a antologii textů doplňují v knize i rozhovory například s pamětnicí punkrockové revolty v bývalém Československu Pavlou Jonssonovou z kapely Dybbuk nebo s fotografem Štěpánem Stejskalem, jehož dobové snímky doprovázejí psaný text.
Jaká společnost, taková muzika
„Já jsem od počátku zastával názor ,jaká společnost, taková muzika‘. Takže na punku mě zajímaly samozřejmě především rozměry politické, sociální a kulturní, bral jsem to zřejmě vážněji než většina konzumentů, kterým se buď líbila hudba, nebo je bavilo dělat bordel. Snažil jsem se interpretovat to gesto v širším kontextu,“ uvedl hudební publicista Josef Vlček, s nímž Kopáč také vedl rozhovor.
Po většině punkových a hardcorových uskupení z osmdesátých let zbyly už jen záznamy, fotografie a texty. Třeba po Modrých tancích, jejichž text Všechno je špatně, zpátky na stromy! si Kopáč vypůjčil do názvu své publikace. Rozpadly se nedlouho po sametové revoluci, část členů pak odbočila z punku, když založila jednu ze zásadních skupin devadesátých let Ecstasy Of St. Theresa.
