V souvislosti s metanolovou aférou se znovu začalo mluvit o proroctví slepého mládence. Vzpomínáte? Nejprve děsivý přízrak pandemie ptačí a potom prasečí chřipky. Teď se má pro změnu splnit temné proroctví Mayů o zániku v roce 2012.
Hrozící katastrofu a příjezd čtyř jezdců apokalypsy odvrátili (prozatím?) tito stateční muži a ženy z Jedličkova ústavu na pražském Vyšehradě. V pátek 5. 10. bude mít v Divadle Járy Cimrmana světovou premiéru jejich klip k písni Konec světa – zrušeno. Ale bylo to o fous! Zde exkluzivní ukázka z natáčení klipu - Tomáš Hanák jako religiózní postava.
Marně vysvětluje odborník, že největší katastrofy nepřišly ani z vesmíru, ani od přírody, ale člověk je na sebe přivodil sám. Možné vysvětlení – homo sapiens sám sobě nepřijde tak děsivý. Výjimky samozřejmě existují – třeba to kulhající děvče v novém klipu francouzských Team Ghost.
Když už jsme u těch proroctví – oproti populární představě, že prorok je obdařen zvláštním smyslem pro určování budoucnosti, Vizinoviny preferují představu proroka coby „vidoucího“ naprosto nezakrytou přítomnost. Člověka, který se nenechá oslepit, opít, uchlácholit, uvláčet, otupit. Vidoucí, anglicky Seer, je také název nové desky legendárních Swans zpěváka a spisovatele Michaela Giry. Nechte se půl hodiny hypnotizovat tou zvláštní hudbou, případně obrazem člověka-psa z obalu alba. Swans hrají 27. listopadu v Praze.
Z opačné strany, totiž spojením apokalyptické vize a příjemně domácké hudby, na to jde pozoruhodný švédský písničkář Jens Lekman na nové desce Vím, co láska není.
Žebříček písní o konci světa a soudném dni kdysi sestavil časopis Spinner. Poučné čtení – do některých písní by to jeden neřekl. Vybíráme citát z písně Johnnyho Cashe (toho nikdy není dost): „Až do Armageddonu žádné shalom, žádné shalom / Dokud si otec nezavolá svá kuřata domů.“ Jiný pohled na soudný den (ať už ten Armageddon přijde!) má samozřejmě tento bolestín:
Na konec něco aktuálního a krásného. Jak totiž tvrdí ruské pravoslaví - jehož pověst poněkud upadla s vězněním divoženek, producírujících se v chrámu, případně s retušováním luxusních hodinek na fotografii vysokého hodnostáře - krása totiž spasí svět. Americké hudební lahůdkářství Nonesuch Records připravilo k nedožitým osmdesátinám geniálního kanadského klavíristy Glenna Goulda speciální nahrávku. Původem lotyšský houslista Gidon Kremer pověřil několik soudobých skladatelů, aby pro jeho komorní orchestr Kremerata Baltica, složený z mladých hudebníků pobaltských zemí, aranžovali Bachovy skladby, jejichž interpretací byl Glenn Gould proslulý. Video k nahrávce není k nalezení, tedy objevujeme krásu v několika krocích.
Nejprve samotný Glenn Gould. Dožil se pouhých padesáti:
Zde Bach v podání zmíněného komorního orchestru Kremerata Baltica:
A nakonec samotný Gidon Kremer – nejprve v krátkém civilním videu s mladým orchestrem a poté v hodinovém německém filmu Back to Bach, tedy Zpět k Bachovi. Kdyby jen člověk věděl, kolik času do konce světa zbývá!
