Do Prahy ve středu zavítala francouzská filmová hvězda Pierre Richard. „Velký blondýn“ hrál v desítkách filmů, mnohé další i režíroval. Letos ztvárnil třeba stárnoucího anarchistu nebo excentrika, který se kvůli mladé ženě převléká za podivínskou sousedku. V posledních letech navíc podobně jako další umělci našel novou zálibu a věnuje se vínu. Nejen to ho znovu přivedlo do Česka.
Pierre Richard říká, že se v Praze cítí jako doma. „V některých částech města se mohu procházet zcela bez průvodce, některá místa znám tak dobře, že se z nich mohu vydat různým směrem a poznám každý kout, zejména část, kde nad sebou vidím Hrad,“ říká známý umělec.
Francouzský herec proslul především v sedmdesátých a osmdesátých letech. Hrál v oblíbených komediích, v nichž ztvárnil nesmělé, nepraktické, roztržité a vždy trochu potrhlé hrdiny. Mezinárodní hvězdu z něj udělal snímek Velký blondýn s černou botou. Už je tomu pětačtyřicet let, ale samotnému herci nevadí, když mu lidé tuto roli stále připomínají.
„Nikdy jsem v tomto směru úplně neobrátil list a také to nikdy neudělám, toto období ke mně patří, je mojí podstatou, ostatně právě teď hraji v pařížských divadlech řadu představení, která jsou založena na mých vzpomínkách a mají úspěch. Narodil jsem se proto, abych se smál a druhé bavil,“ říká Richard, se kterým hovořil zpravodaj ČT Jan Šmíd.
Život s rozmazlenými hrozny
K proslulým patří filmy, kde hrál po boku další herecké legendy Gerarda Depardieua, jako Uprchlíci, Kopyto či Otec a otec. Oba jsou si blízcí, i když se nevídají tak často. „Každý jsme pořád někde jinde. Když jsem v Belgii, tak on je v Rusku, když jsem v Rusku, tak on je zase v Maroku nebo Alžírsku, je těžké ho někde dohonit,“ popisuje herec.
„Gerard se také věnuje vínu, pěstuje ho v kraji, které je vínem proslulé. Často jsme o víně mluvili a ani jeden z nás netušil, že jednou budeme mít oba vlastní vinařství. Ale já jsem byl první, což je trochu kuriózní,“ říká.
Ve svém pařížském bytě v blízkosti Bouloňského lesíka žije Richard obklopen obrazy, fotkami nebo předměty, které mu připomínají minulost. Rád si povídá o svých filmech, ale nakonec stáčí řeč skoro pokaždé k vínu, v němž našel další smysl života.
„Se svým vínem si povídám, jsem na vinicích často, procházím se v nich. Hrozny jsou jako mé děti, jsou rozmazlené, obtížné, nemají rády déšť, nejsou spokojené, jsou prostě jako děti, ale je čím dál těžší je uspokojit. Více než kdy jindy, protože to mají čím dál těžší, klima je chaotické, anarchistické, neprší, když pršet má, a pak zase prší příliš, jsou tu různé klimatické příčiny, kvůli nimž víno trpí,“ vypráví.
Pierre Richard by prý na vinici nejraději trávil veškerý svůj čas, ale musí se často vracet do francouzské metropole, hlavně kvůli divadlu i filmům. V tomto roce natočil hned tři.
