Významné jubileum oslaví v neděli 14. července Karel Gott. Jeho cestu za štěstím a hity, které nestárnou, proto připomněl pořad 90' na ČT24. Pozvání přijali například publicista Jiří Černý, textař Jiří Suchý, zpěvačky Jitka Zelenková a Eva Pilarová nebo dokumentaristka Olga Malířová Špátová, která o slavném zpěvákovi natáčí film. Kamery se podívaly také za jednou z Gottových věrných fanynek.
Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni. Začátky budoucího zpěváka se opíraly o snahu získat malířský výuční list, avšak nakonec se Gott přiklonil k elektromontérskému oboru. Následně ale obrátil úplně a šel studovat kozervatoř, kde se věnoval hudbě i zpěvu. Publikum ho v padesátých letech mohlo vídat jako příležitostného umělce. Časem získal nabídku, aby vystupoval v pražských kavárnách s orchestry. V roce 1960 definitivně opustil ČKD a začal se profesionálně věnovat pouze muzice.
Publikum si zpočátku těžce zvykalo na jeho projev, avšak Gottovi pomohla nastupující éra populární hudby, kterou živila divadla malých forem. Zásadní zlom v kariéře tedy přineslo angažmá v Semaforu a s duetem Až nám bude dvakrát tolik zpívaným s Vlastou Průchovou začal cestu k úspěchu. V roce 1963 poprvé vyhrál posluchačskou anketu Zlatý slavík – v průběhu života v této soutěži (a navazujícím Českém slavíkovi) nastřádal 42 sošek.
Sinatra Východu podepisuje antichartu
V roce 1968 se zúčastnil mezinárodního zahraničního pěveckého klání Eurovize, což mu otevřelo cestu do německy mluvících zemí. S vlastním spolkem Apollo se podíval i do Spojených států.
Se skladatelem Karlem Svobodou vytvářel v sedmdesátých letech na domácí scéně písně jako třeba Lady Carneval a jeho popularita šla strmě nahoru a na vrcholu vydržela následující dvě desetiletí. Neotřáslo s ní příliš ani to, že Gott v roce 1977 podepsal antichartu, jejíž text četl před ostatními umělci v Divadle hudby.
Osmdesátá léta znamenala pro Gotta vrchol kariéry. Jak v Československu, tak v Sovětském svazu a Německu, kde si vysloužil přezdívky Zlatý hlas z Prahy nebo Sinatra Východu. Ještě před sametovou revolucí se stihl stát národním umělcem, v listopadu 89 ale zpíval po boku písničkáře Karla Kryla na Václavském náměstí hymnu.
Mistr popularity
Po politické změně se popularita „božského Káji“ zakymácela vlivem nově vzrůstající konkurence, ale také kvůli výčitkám, že vycházel dobře s komunistickým režimem. Své původní rozhodnutí o konci kariéry v devadesátých letech přesto přehodnotil a i v novém miléniu dál zpíval, ačkoliv ne už v takové míře, a sbíral ceny popularity. Snažil se o přiblížení mladému publiku, například s německým rapperem Bushidem nahrál předělávku skladby Forever Young.
Karel Gott je majitelem nespočtu televizních cen i národních vyznamenání. Prezident Václav Klaus mu v roce 2009 předal medaili Za zásluhy prvního stupně. Kromě vlastního repertoáru propůjčil hlas filmovým písním (Limonádový Joe aneb Koňská opera, Tři oříšky pro Popelku, Včelka Mája, Cirkus Humberto) a sám občas ve filmu účinkoval (v semaforském muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, v hudební komedii Hvězda padá vzhůru, která byla normalizační podobou Švandy Dudáka, nebo v pohádce Z pekla štěstí).
Mezi mistrovy nejznámější skladby patří třeba Trezor, Být stále mlád, Den je krásný, Lady Carneval, Přijela pouť, Když muž se ženou snídá, Čau, lásko a mnoho dalších.
