Jednoduchý název, komplikovaná historie. Snímek Volyň se vrací k masakrům polského obyvatelstva na ukrajinském území ve čtyřicátých letech minulého století. Tehdejší složitá doba i vztahy válcují osud jedné ženy. Film, který tak je zároveň rodinným dramatem i národnostní tragédií, natočil před pěti lety podle vlastního scénáře polský tvůrce Wojciech Smarzowski a premiéra se neobešla bez kontroverzí. V iVysílání se do Volyně lze vypravit jen do 20. června, snímek je k dispozici v původním znění s titulky.
Pokud byste si chtěli pustit všechna videa v iVysílání, potřebovali byste si na jejich sledování vyhradit 3918 dní. Zorientovat se v takovém množství může být náročné. Web ČT24 proto pravidelně zveřejňuje tip na jeden záznam, který by bylo škoda si v programu uplynulého týdne nechat ujít.
Píše se rok 1939. Zosia z malé vesnice ve Volyni, historickém území obývaném Ukrajinci, Poláky a Židy, se zamiluje do ukrajinského mladíka, ale otec ji provdá za bohatšího statkáře, staršího vdovce s dvěma dětmi. Jako by nestačil nelehký každodenní život, místo, kde žijí, je vydáno napospas ideologickým a národnostním bojům, v nichž ve Volyni vždycky stojí někdo ze sousedů na špatné (etnické či náboženské) straně.
Obsazení Rudou armádou, židovský pogrom, příchod Němců a boje ukrajinských nacionalistů, vojska vítězícího Sovětského svazu – to vše se na osudech místních podepisuje.
Dva pohledy
Smarzowski, jak ukázal i ve svých ostatních filmech (například Temný dům, Růžena, Klér), se nebojí šlápnout na kuří oka ideologii, národní hrdosti i systému. Snímkem Volyň chtěl podle svých slov splatit dluh rodákům z takzvaných polských Kresů, tedy oblastí, které byly do roku 1939 součástí polského státu. „Lidé z Kresů byli zabití dvakrát. Nejdřív sekerou, o čemž je tento film. A poté zapomněním, což by měl film změnit,“ prohlásil.
Ukrajina dramatizaci této části bolavé historie ale vnímala jinak. „Film Volyň je bohužel velmi stereotypní a jednostranný. Opakuje řadu mýtů. Už teď je jasné, že dobrým vztahům obou národů neprospěje, naopak je může ohrozit,“ svěřila se se svými obavami Volyňským novinám před uvedením například Alina Špaková z Ukrajinského ústavu národní paměti.
