Rozhovory z Cannes: Chtěl jsem raději do Ruska než do Hollywoodu, přiznává režisér Kuosmanen

Laura je Finka, která studuje na vysoké škole, Ljoha je ruský horník. Setkají se ve vlaku, cestu napříč Ruskem do Murmansku musí absolvovat v malém kupé. Zdánlivě běžný příběh o dvou lidech, kteří v sobě postupně najdou zalíbení, natočil finský režisér Juho Kuosmanen. Film Kupé č. 6 (Hytti Nro 6) ve světové premiéře uvedl aktuální festival v Cannes v hlavní soutěži. Režisér při té příležitosti poskytl webu ČT24 rozhovor.

Film jste natočil podle románu finské spisovatelky Rosy Liksomové. Proč jste děj oproti předloze změnil, mimo jiné ho posunul do devadesátých let?

Když jsem poprvé i podruhé přečetl knihu, měl jsem za to, že ta kniha se nedá zfilmovat. Pak jsem ale potkal autorku Rosu Liksomovou a ta mi řekla, že mi dává svobodu podniknout s knihou cokoliv.

Hodně jsme měnili – přesunuli jsme děj ze Sovětského svazu osmdesátých let do Ruska devadesátých let, jelo se jinam, hlavní hrdiny jsme k sobě víc věkově přiblížili, náš horník je mladší, a dokonce jsme ho přejmenovali z Vadima na Ljohu.

Naše postavy nemají mobily a další moderní věci dnešní doby, což bylo trochu záměrné, i když nechci být nostalgický, nechci zůstat v minulosti, nemyslím si, že všechno bylo lepší dřív. Pak už jsem měl pocit, že je to úplně jiná story než v knížce. Když ale Rosa Liksomová v Cannes film uviděla, řekla mi, že jsem ducha románu vystihl naprosto dokonale.

Z vašeho filmu je cítit určitá fascinace Ruskem. Proč máte Rusko rád a jakého druhu ta fascinace je?

Nemluvím rusky, je to pro mě trochu vzdálené, ale mám určitou lásku k Rusku. Ale dneska tam každý mluví anglicky, takže je snazší se dorozumět a po té zemi cestovat. Cítím se mnohem víc doma v Rusku než třeba ve Švédku, když tam přijedu na návštěvu. V Rusku se člověk nemusí přetvařovat.

Oni nic nepředstírají. Vypadá to, že jsou nezdvořilí, že jsou na sebe hrubí a jeden druhého si nevšímá, ale když jednáte s lidmi ve Švédsku, musíte být rafinovanější a víc společenský. V Rusku je pro mě lepší komunikace a mám pocit, že si tam mnohem líp s lidmi rozumím. Ve Švédsku se trochu cítím jako člověk, kterého vyhodili ze školy, ale v Rusku ne.

My ve střední Evropě máme zkušenost s ruskou mentalitou a tomu humoru a absurditě mnoha situací dobře porozumíme. Myslíte, že to podobně budou vnímat i diváci na Západě?

Já doufám, že lidi na Západě tu absurditu můžou taky chápat. S překladem se v tomto filmu spousta věcí ztratí. Kdo rozumí rusky, bude filmu lépe rozumět. Je to suchý humor, který člověk nepochopí na první čtení.

Jenom doufám, že film bude fungovat i v jiných zemích, protože emoce jsou stejné všude. Takže nejtěžší část filmu bylo udělat dobře titulky, protože nešlo přeložit úplně všechno. Můžete přeložit informaci, ale nemůžete přeložit náladu. Vlastně je to pro mě první film v cizím jazyce.

Obvykle filmaři točí svůj první cizojazyčný film na Západě a v angličtině, vy jste na to šel geograficky i jazykově poněkud obráceně…

Když se mě ptali, jestli bych nechtěl pracovat v Americe v Hollywoodu, řekl jsem, že bych chtěl do Ruska.

Máte nějakou osobní zkušenost s dlouhou cestou vlakem napříč zemí?

Jel jsem do Ulánbátaru. Dva týdny jsem byl ve vlaku a dva v Mongolsku. Fascinovalo mě – a doufám, že ve filmu je to také poznat – jak jsou lidé na velmi malém prostoru a jak se jim země míhá za okny. Úplně jinak vnímáte sílu okamžiku.

Kupé č. 6 vzniklo ve finsko-estonsko-německo-ruské koprodukci. Jaké jsou mezi těmito zeměmi kulturní vztahy?

Ministerstvo kultury v Rusku by nikdy nepřispělo na tak malý film jako vedlejší koproducent, i když tady to udělali. Rusové mají svou představu o tom, jaké filmy podporovat. A chtěli by, aby se točilo na jiných místech. Jinak ale myslím, že natáčet v Rusku bychom mohli více. Mají skvělé lokace a natáčení pro mě tam bylo příjemné. S Estonskem máme čilé vztahy a s nimi točíme hodně.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...