Herečka Regina Rázlová se vrací na filmová plátna ve velké hlavní roli. Režisér Petr Slavík ji obsadil do snímku inspirovaného zkušeností své vlastní rodiny. „Nemá to být naučný film, je to vyprávění příběhu,“ řekla Rázlová v Interview ČT24 o titulu Tancuj, Matyldo. V tragikomickém příběhu ztvárnila ženu bojující s Alzheimerovou chorobou. Snímek natočený v koprodukci České televize se dostane do kin 30. listopadu.
Když někdejší barová zpěvačka Matylda, hlavní hrdinka filmu, onemocní Alzheimerovou chorobou, převrátí nová situace život vzhůru nohama celé rodině. Pro syna, uzavřeného a pravidla uznávajícího exekutora, je soužití s bohémskou matkou katastrofou, péče se tedy ujme Matyldin vnuk, jehož tvůrci popisují jako nezodpovědného floutka. Rázlová se před kamerou poprvé setkala se svým někdejším studentem z DAMU Karlem Rodenem, vnuka hraje Antonio Šoposki.
Podle Reginy Rázlové téma může diváky oslovit i proto, že problém péče o starého rodiče řeší stále více lidí. „Ale zrovna takový problém mají i opačně ti staří lidé. Přemýšlíme o tom, že navzdory tomu jsme měli děti a manžele a práci, a najednou jste nemocný, sám a starý. A žijeme dlouho, takže to není problém jenom Česka, tohoto města nebo této chvíle, je to docela důležitý problém,“ míní.
Nic depresivního
Zdůrazňuje, že film téma uchopil jako tragikomedii. „Není to tragický film, kterého je třeba se bát, jako je třeba se bát té choroby. Rozhodně to není nic depresivního,“ říká. V každém temném kusu musí podle ní být světlo a ve světlém kousek tmy, aby byly ze života.
Přímo ze života je i námět filmu. Scenáristka Nataša Slavíková zpracovala zkušenosti se svou matkou, která trpěla Alzheimerovou chorobou. Zfilmování se ujal její manžel, režisér Petr Slavík. Reginu Rázlovou oslovili mimo jiné z přesvědčení, že se nebude bát jít na dřeň. Herečka roli bere jako příležitost navázat na své začátky, na svou zřejmě nejznámější roli v komedii Utrpení mladého Boháčka.
„Přišla jsem na Barrandov, ani jsem nevěděla, co je maskérna. Herecký pánbůh mě měl rád. Mými kolegy byl vynikající herec Pavel Landovský a paní Stella Zázvorková a režisérem František Filip. Oni mě vlastně naučili filmovat,“ vzpomíná. „A když jsem si přečetla scénář (k Tancuj, Matyldo) spojilo se mi, že kdybychom dokázali ten film natočit tak, jak jsme si vysnili, že by to byl krásný oblouk. Závěr mé kariéry a práce.“
Obdivuju lidi, kteří si koupí lístek na tragédii
Tvůrci ji obvykle obsazují do rolí pragmatických, silných žen, jimž nechybí nadhled a ironie. Důležité je podle ní – nejen v herectví – se nelitovat. „Jak se začnete litovat, že vám to nejde, že jsou ostatní zlí, tak to je špatně,“ říká herečka, která byla na konci devadesátých let obviněná z tunelování společnosti Skloexport, kauzu ukončila až v roce 2013 amnestie. Rázlová se poté vrátila ke hraní.
Točí filmy i seriály, výrazné role dostává na divadle. Přiznává, že magii divadla má ráda celý život. Aktuálně ji lze vidět na pražských scénách jako stárnoucí hereckou hvězdu v komorním dramatu Miss Dietrich lituje a také v Lorcově dramatu Dům Bernardy Alby.
„Říkáme si s kolegyněmi, že obdivujeme lidi, kteří jdou k pokladně a koupí si lístek na tragédii. A když na konci stojí a tleskají, je to něco úžasného. Nekončí to nijak konejšivě, ale je tam katarze, jak má být v každé tragédii. A lidé si tu katarzi prožijí. Proto má herectví smysl,“ nepochybuje.
