Recenze: Žádný výchovný koncert. Doba je nejistá, ale King Crimson jsou jistota

Přestože britští veteráni King Crimson nehráli v Praze poprvé, jejich úterní koncert ve Foru Karlín byl beznadějně vyprodán. A není divu, hudebníci, ač dávno žádní mladíci, patří stále k naprosté špičce. Pokud skupina na svých stránkách uvádí, že „žijeme v nejistých dobách“, má sice pravdu, ovšem přinejmenším jednu kotvu posluchačům nabídla: výtečně zahranou a poctivou muziku. A to není, zvláště v nejistých dobách, málo.

„Voni hrajou jako na výchovným koncertě nějaký zušky, strašně to berou vážně,“ zaslechl jsem cestou na koncert – a vlastně měl onen dezorientovaný mladík v něčem pravdu: kapela nastoupila v bílých košilích, slušivých vestičkách a kravatách, a než začala vlastní produkce, z reproduktorů se ozývalo typické ladění smyčců, projížděné stupnice klarinetů a podobně.

Ovšem tím veškerá podobnost s „výchovným koncertem“ končila, protože úvodní gamelanová pasáž záhy přešla do razantních kytarových riffů, složitých rytmů a akcentované basové kytary skladby Larks' Tongues In Aspic, Part One, původně vydané v roce 1973.
Letopočet neuvádím náhodou, kapela totiž předem slibovala, že letošní turné bude jakousi projížďkou její historií – a slovo dodržela.

A svým způsobem to potvrdilo i obsazení, v němž bylo mezi osmi (!) hudebníky hned několik veteránů její padesátileté historie: samozřejmě zakladatel a hlavní mozek kapely, kytarista Robert Fripp, saxofonista Mel Collins, který s King Crimson hrál s přestávkami od roku 1970, ale i basista Tony Levin či bubeník Pat Mastelotto, ti se ovšem přidali až v osmdesátých, eventuelně v devadesátých letech.

Zajímavé pak bylo angažování bubeníka a hráče na klávesy Billa Rieflina, ten totiž hrával s pěkně brutálně razantními Swans a Ministry. A mluvíme-li o rytmice, v obsazení byli hned tři bubeníci vytvářející pestré rytmické předivo leckdy pěkně složitých rytmů.

Nový obsah starých skladeb

King Crimson sice hráli řadu skladeb, které publikum, soudě podle vítacího potlesku, zjevně důvěrně znalo, rozhodně ale nezněly přesně tak, jak je nahráli před lety. Pravda, nebyli v tom tak radikální jako třeba Bob Dylan, jehož staré písně jdou někdy poznat pouze podle slov, zároveň ale nic nekanonizovali (to můžou dělat muzejní The Rolling Stones…), takže například v krásně lyrické skladbě Islands ze stejnojmenného alba z roku 1971 přešli až do jakéhosi valčíku. Všechny skladby jim totiž sloužily jako volné struktury, do jejichž stanoveného rámce vkládali nový obsah.

King Crimson vždy uměli skvěle pracovat s dynamikou, viz třeba již zmíněná úvodní píseň či její další variace, jež se objevila v průběhu večera. Díky velkému obsazení mohly zaznít i písně, jako je třeba Lizard ze stejnojmenného alba z roku 1970, na němž jsme slyšeli i kornet či hoboj – v Praze ovšem citlivě nahrazené saxofonem, flétnou či klávesami.

King Crimson zahráli i novější skladby, popravdě řečeno ale nejvíce rezonovaly ty starší, a není divu: skupina u nás byla vždy, i v dávných dobách, velice populární. A tak například delší píseň Moonchild z debutového alba In the Court of Crimson King (1969) udělala jistě mnohým radost, byť nebyla tak zasněná jako před lety. A to samé platí pro další skladby z debutu, Epitaph, eventuelně píseň titulní. S tím se ovšem pojí jediná výtka: druhý kytarista Jakko Jakszyk je sice skvělý instrumentalista, rozhodně však nedisponuje nějakým obzvlášť výrazným hlasem.

Když se King Crimson po více než dvouhodinovém koncertě vrátili k přídavku, nebylo jisté, co zahrají – ovšem po úvodní hlukové pasáži to bylo jisté: píseň 21st Century Schizoid Man (také z debutu) je jakousi jejich Satisfaction, ovšem v Praze – jak také jinak – zazněla aktualizovaná, s výrazným a nádherně zemitým sólem na bicí i pozměněnými Frippovými a Collinsovými sóly.

A byl konec… Ale vlastně ne, King Crimson v Praze zahrají ještě 27. června. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...