Recenze: Studenti HAMU si nechali to nejlepší na začátek

Pražské divadlo Ponec uvedlo v pátek 13. května komponovaný večer mladých choreografů z Hudební a taneční fakulty AMU. Své práce představili tři začínající umělci: Markéta Jandová, Uladzimir Ivanov a Petra Hájková. Pojetím i kvalitou to byla díla velmi různorodá.

Jako první byla uvedena inscenace Markéty Jandové, kterou její autorka nazvala Pukání. Zabývá se v ní tématem osamělosti člověka v dnešní době, kdy může být jedinec sice zdánlivě obklopen lidmi, ale přesto se vnitřně cítit zoufale sám. Asi čtyřicetiminutové dílo večer otevřelo a bylo také jeho zdaleka nejlepším kusem. Představila se v něm silná a soudržná skupina tanečnic, všechny přesné a velmi suverénní v pohybu. Tři z nich jsou členkami Pražského komorního baletu (Jitka Tůmová, Lenka Bílková a Sabina Bočková), do čtveřice je doplnila Hana Turková.

Markéta Jandová přetavila do jevištní podoby vidění světa založené na určité zkušenosti. Její choreografie není jen sérií po sobě jdoucích popisných pohybů. V zšeřelém sále se jí podařilo z několika úhlů vykreslit lidskou melancholii a v jednotlivých sekcích analyzovat vnitřní stavy, které prožívá osamělý člověk, a to tak reálně, až se emocionální rozpoložení, v němž se nacházely čtyři ženy na jevišti, zeširoka neslo do publika.

Večer HAMU: Pukání
Zdroj: Divadlo Ponec/Michal Hančovský

To brzy po začátku vcelku přirozeným způsobem přivyklo pomalým, plynulým pohybům a konstantní dynamice díla. Dívky, ať už v sólech, či skupinových partech, po většinu času tak nějak vzdáleně připomínají mladá, bezbranná, ohrožená ptáčátka. Zakrývají se a brání se dotekům zvenčí, setkání se světem kolem nich, nepochopení. Při jakýchkoli, často fyzicky náročných pohybech, jsou ve svém napětí stále velmi vizuálně elegantní. Ať už by je fotograf zachytil v jakémkoliv momentu, chtě nechtě by připomínaly nějakou skulpturu či výtvarné dílo.

Vyznění choreografie podporují nápadité tmavé kostýmy (Kateřina Soukupová), které jsou nadmíru funkční, dívky se do nich choulí, ukrývají a využívají je i jako rekvizity, jsou její významnou složkou. Stejně tak i elektronická hudba, jednou rytmická, podruhé melancholicky rozervaná v disharmoniích, dodává tanečnímu sdělení na naléhavosti.

Inscenace plyne ve vlastním tempu, nemá hluchá místa a nenudí. Díky délce je ale myslím pro leckoho obtížné udržet stoprocentní pozornost až do jejího konce, byť vzdálenost hlediště od scény je v Ponci minimální a diváci jsou tím pádem do intimního dění na jevišti vtaženi daleko lépe než v jiném prostoru. Markéta Jandová každopádně patří k nejmladší generaci českých choreografů, která má do budoucna velký tvůrčí potenciál.

Večer HAMU: Pukání
Zdroj: Divadlo Ponec/Michal Hančovský

Další dvě díla už vysoko nastavenou laťku první části zdaleka nepřekonala. Autor druhé choreografie nazvané KoloЯRamA, Uladzimir Ivanov, ke své nové tvorbě říká: „Je to něco jako kaleidoskop nebo paleta, hra a přehlídka barev. Uvnitř tohoto seskupení se odehrává příběh.“

Ano, barevné kostýmy, celotrikoty a vzdušné sukýnky, v nichž bylo devět tanečnic a tanečníků oblečeno, souzněly s melodickou hudbou Johanna Sebastiana Bacha. Tanec jakoby se ale odehrával jen na povrchu a nezašel vůbec hlouběji. Situace a pohyby na jevišti sice nenuceně plynuly v jednom barevném vodopádu, ale nebyly v ničem příliš originální. Pohybové vzorce byly zastaralé a ani gesta samotná netryskala přímo ze srdcí tanečníků. Po smyslu nebo nějakém přesahu této choreografie jsem pátrala jen těžko.

Večer uzavřela taneční choreografie Petry Hájkové Congenita. Autorka se v ní pokusila nahlédnout do zákoutí nemoci motýlích křídel. Téma představila na situaci postižené ženy, která se svým stavem bojuje, seč může, a snaží se začlenit do společnosti. Stále dokola se střetává s nějakými překážkami a opakovaně si připomíná svou bezmoc. Námět to byl zajímavý, forma jeho zpracování už méně.

Dílo sice nabídlo dobré nápady jako například originální kostýmy (Eva Justichová). Tanečnice měly oblečeny průsvitné plastové šatičky, v dolních lemech jejich sukní se skrývaly stovky plastových víček. Ty pak dívky v jednu chvíli ze šatů vysypaly, víčka se rozkutálela po celém jevišti a hrála coby rekvizity. Po choreografické stránce ale nebyl kus nijak výrazný ani se jakkoliv nevymykal běžným trendům. Autorce se nepodařilo vystavět nosnou strukturu díla, chybělo i jeho vyvrcholení.

Ve večeru se tedy, jak už to u podobných studentských představení bývá, představily choreografie plnohodnotně profesionální i díla, jejichž autoři svůj umělecký výraz teprve hledají.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Lupiči z muzea v Itálii ukradli tři obrazy za miliony eur

Čtyři maskovaní lupiči před týdnem vnikli do vily Nadace Magnaniho a Roccové v italském městě Traversetolo nedaleko Parmy a ukradli tam tři obrazy za miliony eur, řekl agentuře AFP policejní mluvčí. Podle italského tisku lupiči odnesli obraz Ryby od Augusta Renoira z doby krátce před jeho smrtí v roce 1919. Mezi uloupenými obrazy je Zátiší s třešněmi od Paula Cézanna z let 1885 až 1887 a Odalisku na terase od Henriho Matisse z roku 1922.
před 44 mminutami

VideoBořit fungující veřejnoprávní média nedává smysl, míní experti

Posuzovat veřejnoprávní média podle toho, jestli je potřebujeme, je chybou, míní novinář a zakladatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff. Správnou otázkou je, zda je společnost využívá a důvěřuje jim, myslí si. Podle novináře a bývalého ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Davida Klimeše z výzkumů vyplývá, že většina Čechů České televizi a Českému rozhlasu věří. Obě instituce je jednodušší zlepšit a lépe je definovat než rušit a vymýšlet alternativy, říká. Odborník na komunikaci Jan Dobrovský se domnívá, že ztráta svobody by veřejnoprávní média stála jejich smysl. Poplatky považuje za zástupný důvod pro politické uchopení moci. Nedělní debatu moderoval Lukáš Dolanský.
před 7 hhodinami

Obluda vrací knihy, na které se radši zapomnělo. Začala „komunistickým románem“

Tuzemská literární díla, která byla označována jako závadná, psaná čistě pro zisk nebo z politického přesvědčení, spojuje nově jedna edice. Pod názvem Obluda ji připravilo nakladatelství Academia a zahájilo „komunistickým románem“ Tegtmaierovy železárny. Knihu napsal coby svůj debut Karel Schulz v sociálně rozjitřených dvacátých letech minulého století.
před 13 hhodinami

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
před 20 hhodinami

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
včeraAktualizovánopřed 23 hhodinami

Kvíz: „Děti, rychle sem!“ Jak dobře znáte tvorbu oslavence Zdeňka Svěráka?

Scenárista, cimrmanolog, divadelník, herec, autor písniček pro děti i spisovatel Zdeněk Svěrák slaví 28. března devadesáté narozeniny. Česká televize připomíná jeho tvorbu při té příležitosti ve svém programu. A jak dobře Svěrákovy role, filmy či písňové texty znáte, prověří webový kvíz.
včera v 09:00

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Rodina odráží společnost, míní Omerzu. V kinech to dokládají Nevděčné bytosti

Do tuzemských kin vstupují Nevděčné bytosti. Nový snímek režiséra a scenáristy Olma Omerzua odkrývá problémy během jedné rodinné dovolené. Herecké obsazení je mezinárodní, například otce si zahrál Ir Barry Ward.
27. 3. 2026
Načítání...