Recenze: Stačila by láska. Matthias a Maxime prožívají citlivý, ale předvídatelný milostný příběh

Matthias se s Maximem přátelí od útlého dětství. Jsou kamarády, kteří spolu sdílí téměř vše. Jedno tajemství tu ale je a skrývá ho především Matthias před sebou samým. Co se stane s přátelstvím, které samo sobě lže, zkoumá kanadský režisér Xavier Dolan ve svém novém filmu Matthias a Maxime. Snímek je osobnostní poutí k uvědomění si vlastních citů. Film zakončil minulý týden pražskou část queer filmového festivalu Mezipatra a zároveň vstoupil do české kinodistribuce.

Režisér a scenárista v jedné osobě Xavier Dolan přichází s klasickým (až předvídatelným) příběhem transformace přátelství do milostného vztahu. Na tomto tématu ho nicméně zajímá především niterný prožitek obou titulních hrdinů. Film nemá jasného protagonistu. Většina lidí by asi nominovala postavu Matthiase, který dostává více prostoru a je to také on, kdo si musí projít nutnou změnou. Nicméně stejně niterně pozoruje režisér i postavu Maxima, upřímného a citlivého kluka. Snímek je zajímavý mimo jiné i tímto rozložením sil.

Ambivalentní charakter vedle klišé

Kamarádi z dětství spolu tráví spoustu volného času. Na jednom večírku slíbí, že si zahrají ve studentském filmu. Až později se dozvědí, že klíčovou je pro příběh líbací scéna. Na rozdíl od Maxima, jenž reaguje klidně, se Matthias nejdříve rozzlobí, až když si uvědomí, že se vzteká příliš, natáčení se podvolí. Od tohoto momentu se pro něj vše mění.

Pro Maxima se převrat nekoná. Je zjevné, že on si je svých citů dávno vědom, nemá co ztratit, navíc se za pár týdnů stěhuje do Austrálie. Litovat ho divák může nicméně pro mnoho jiných věcí, mimo jiné kvůli pigmentové skvrně na obličeji či věčným bojům s nesvéprávnou matkou, která se svému synovi střídavě vysmívá a střídavě mu podlézá.

Všechny tyto zkušenosti dělají z Maxima úžasně ambivalentní charakter. Na jednu stranu se sebou neustále bojuje (pro výše zmíněné důvody), na straně druhé je (pro druhé) zosobněním klidu a upřímnosti. Maximův osobností boj je radost sledovat i díky minimalistickému projevu jeho hereckého představitele, jímž je sám režisér Xavier Dolan.

Zato postava Matthiase (Gabriel D’Almeida Freitas) působí jako klišé. Úspěšný, pohledný právník, s pečující matkou a trpělivou přítelkyní tvrdohlavě odmítá své pocity a bezohledně ubližuje svému okolí, v důsledku i sám sobě.

Dolan se svou novinkou zjevně snaží o psychologický film, v tomto směřování postava přítelkyně Sarah působí poněkud rušivě. Pro příběh by bylo mnohem zajímavější, kdyby u Matthiase neřešil uvědomění si homosexuality, ale prostě uvědomění si lásky. Vynecháním Sarah by se pozornost zaměřila čistě na Matthiasovu niternou cestu k prozření, že miluje někoho, koho má roky vedle sebe. To by jako nosné téma stačilo, obzvlášť ve zručné režii vnímavého Dolana. 

Opakování není na škodu

Pokulhávající scénář vynahrazuje jeho citlivé režijní ztvárnění. Dolan používá několika opakujících se motivů, aby jemně naznačil osobní prožitek hlavních postav. Například důsledné střídání ruční a statické kamery, které rozlišuje mezi emočně vypjatými chvílemi a mezi situacemi, kdy se naopak emoce nevíří.

Dolan také opakovaně snímá své postavy přes okno. Jednak tím v divákovi vyvolává pocit jistého voyeurství, tedy že pozoruje něco výsostně intimního, a jednak opakováním takových záběrů kopíruje vývoj vztahu mezi protagonisty.

Vícekrát se tvůrci rovněž uchylují k rytmičtějšímu střihu. Například ve scéně, kdy se Matthiassovo ranní plavání stává metaforou jeho vnitřního boje, který prožívá po natáčení zmíněného filmu s Maximem. Dolan střídá velké detaily se záběry z ptačí perspektivy, graduje plavecké tempo i doprovodná hudba, dokud Matthias zcela vyčerpaný nedosáhne břehu. Neustále se vrací i klavírní doprovod odkazující na vnitřní prožitek hrdinů. Funguje navzdory všem současným trendům, které ve filmové hudbě vedou spíše k využívání drásavějších, realistických tónů elektrického zvuku.

Zjednodušeně řečeno se dá říci, že Dolan kombinuje klasické filmové postupy s lehce inovativními metodami. Důsledným dodržováním tohoto konceptu potvrzuje (tak jako v jeho snímku Je to jen konec světa), že je tvůrcem s talentem pro minimalistické zobrazení vnitřního prožitku. Slabinou jeho nejnovějšího titulu nicméně zůstává předvídatelný příběh směřující k příliš „americkému“ konci.  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...