Divadlo v Celetné premiérovalo intimní dramatizaci Erbenovy Kytice, v níž s pokorou a nápaditostí srozumitelně prezentuje vybrané balady kterékoli divácké generaci. Tedy těm, kdo se za nimi vypraví do netradičního prostoru Klubovny v Jindřišské ulici.
Setkání s tvůrci Jakubem Špalkem a Janem Potměšilem se podobá návštěvě domácích kutilů. Balady Kytice, Svatební košile, Dceřina kletba, Zlatý kolovrat a Poklad spojují herci svou osobitou dikcí a jako rekvizity využívají dětské hračky, mini knihy, lampy, baterky či svíčky. Napětí pak vytvářejí nejjednoduššími prostředky: intonací hlasu, světlem, tmou, stínem.
Špalek a Potměšil oživují stínové divadlo a soustředí se na detail. Výrazu a jeho scénickému zpracování slouží civilní kostým, tmavé kostkované košile občas nahradí košile bílé. Ramínko se sakem snadno zpodobní umrlce a diváci na vlastní oči zažívají, jak mohou být bodová světla stolních lamp působivá. Leitmotivem režijní práce Jakuba Špalka je v případě Kytice respekt k erbenovské atmosféře a magičnosti jeho slova.
Autoři jsou zároveň hlavními aktéry a techniky přestaveb (tyto se během reprízování jistě stanou více plynulými). Scéna je prostá, obsahuje dva stoly, u nichž se vše odehraje. Obraznost kreslenou slovy režisér kombinuje s vizáží zvolených předmětů, nasvícených na stolní desce, případně dřevěné točně.
„S láskou, nadšením a pokorou jsme se pustili do Erbena. Balady skvostného českého klasika s originálními prvky loutkového bytového divadla (aneb) my dva a home made pupits,“ přibližuje jevištní pojetí principál Špalek.
Některé z balad inscenovali společně, jiné každý sám (Dceřina kletba, Zlatý kolovrat). Čímž je také dosaženo proměnlivého, a tedy více záživného rytmu kusu. Až na závěrečný Poklad, kdy jsou recitační pasáže vsedě dost dlouhé, mají všechny balady rozumnou stopáž a velkou sugesci. Svou domáckostí a důvěrným světem předmětů mně Kytice připomněla loňský francouzský Atelier Lefeuvre z Letní Letné a jeho 8m3.
Nejbližší repríza Kytice proběhne v Klubovně v Jindřišské 5. března.
