Recenze: Rodin je filmová imprese, která hodně mluví a málo řekne

Jako dravec, který nezná soucit, krouží François Auguste Rodin kolem hlíny, z níž se rodí jeho děti. Některé dorostou až do dospělosti z mramoru. Jakoby pro něj byla tvorba neustále hledaným, nalézaným a dychtivě přijímaným sexuálním aktem, k němuž ho inspirují i doteky se zvrásněnou kůrou stromů a proměnlivé tvary mračen, plynoucích oblohou. Nestor francouzské kinematografie Jacques Doillon se rozhodl tyhle imaginace nafilmovat, i když tušil, že si naběhne. Tak trochu se stalo.

Píše se rok 1880 a čtyřicetiletý Rodin má ještě spoustu sil, které upnul k realizaci první státní zakázky, jež tehdy přistála v jeho ateliéru. Tady se řadu let postupně rodila Brána pekel, inspirována Božskou komedií Danta Alighieriho, monumentální sousoší, se spoustou výjevů a figur, jež rozhodně nebylo stvořeno jako návod pro výchovu mladých, nepolíbených dívek.

Ostatně na mladých a nepolíbených dívkách Rodin neujížděl a spolu se zkušeným bohem Dionýsem tvrdil, že zralé ženy jsou krásnější.

Vybral si peklo, kde je lidská nahota obnažená a těla zmítaná touhou nic nepředstírají. Pulzující hrudi, pevná stehna, zaťaté pěsti a sténající ústa těch, kteří jsou posedlí ďáblem a zároveň chtějí do ráje.

Tohle je jeho téma a jeho svět, jehož součástí je i talentovaná žákyně Camille Claudelová, která mu na téhle cestě nabízí svoji skromnou společnost (alespoň to zpočátku nevinně tvrdí). Nezvedněte takovou nabídku, zvlášť když zkušené sochařské oko, zvyklé pracovat v trojrozměrných projekcích, tuší, co všechno její představitelka Izïa Higelinová skrývá pod sochařskou halenou.

A tak se z žákyně stala milenka, kterou zpovzdálí se zarputilostí venkovské dívky s kdysi pevnými tvary, sleduje dnes již matronózní Rosa Beuretová (Séverine Caneele), jež mu kdysi stála modelem, posléze povila syna, jehož neuznal, ale kterou (z důvodů, jež zná jen on) nikdy neopustil.

Posedlý tvorbou

„Krása je jen v práci. Bez ní jsme ztraceni,“ říkával. A práce tvoří další zásadní segment jeho fragmentárního filmového portrétu, jímž mu režisér Jaques Doillon zároveň vzdává hold a současně lehce hobluje jeho plnokrevnější podobiznu.

Byl posedlý tvorbou a hledal v ní stále nové možnosti a výzvy. Klasickou hierarchii materiálů, seřazených ve škále zlato, bronz, kámen, dřevo a hlína revolučně otočil, a tak ho nejčastěji vidíme před sochařským stojanem, jak s pohledem upřeným tam, kam my už nedohlédneme, nanáší mastné hrudky sochařské hlíny, třeba na heroickou bustu Victora Huga.

A jeho prsty mění naředěné křemičitany v umělecké dílo, uhnětené z dotyků a polibků, jež mu vdechují život. Jakoby to převzal od mistrů antického Řecka a obohatil inspirací Monetem, který mu pomohl pochopit světlo a ducha katedrál, jež ho vždy oslovovaly.

Ostatně do svých soch možná vkládá až příliš života a dokáže přinutit své figury, aby vystoupily z kamene tak, že je obviňován z podvodného modelování přímo na těle svých modelů. Ale on chce jen zachytit lidi, jací skutečně jsou. Nebo spíše jak je vidí.

Proto nám Doillon, za účinné podpory charakterního herectví zajímavého Vincenta Lindona předvádí, jak vždy pracoval srdcem, byť občané z Calais měli výhrady ke svému slavnému sousoší a umělečtí inspektoři charakterizovali jeho Balzaca jako neforemnou, nelíbivou a neuspokojivě rozvrženou hmotu.

Ale on není poslušným chodcem po správných cestách, neboť je předurčen k tomu, aby se stal jedním z otců moderního sochařství.

Příliš mnoho slov

Podle svého scénáře (takže to nemůže hodit na někoho jiného) nevytváří režisér Jacques Doillon sevřený příběh génia, ale vrší selektované fragmenty situací, jež postupně skládají impresionistickou mozaiku, akcentující spíše detail než uzavřený celek.

A tak nosný motiv traumatického vztahu Rodin – Claudelová (jako Camille ji miluje, jako Claudelovou nenávidí) postupně vyprchává, až se její figura úplně vytratí. Je to škoda, neboť tvoří kontroverzní tandem, v němž je dramatická tenze i nostalgická romance. Ostatně její život již dokázal naplnit celý film (viz autobiografický snímek Camille Claudelová z roku 1988, kde si to rozdávali Isabelle Adjaniová a Gérard Depardieu).

Portrét umělce, fauna a sochařského mága, který dokázal čarovat s hlínou a mramorem, je tak v Doillonově opusu (natočeném v roce stého výročí Rodinovy smrti) spíš jen naskicován do období mezi setkáním s Camille Claudelovou a „porozením“ skulptury Balzaca.

Dotýká se v něm Rodina jako milence, umělce, pozorovatele, tvůrce a egoistického génia dokonalosti, který se občas cítí i jako Michelangelo hnusu. To se výjimečným umělcům občas stává, ale (jak říká Mirbeau), copak se Notre Dame nevypíná k nebesům, i když ho očurávají psi?

Tenhle spektákl toho chce říci tolik, že se zalyká vlastním obsahem a tak Doillonův Rodin téměř neustále mluví a mluví a to i tam, kde má chuť jen cosi vdechnout. Třeba tu chvíli, kdy s Camille nemotorně tančí valčík v rytmu objetí-závrať-vášeň (nebo spíš blízkost- trápení-smrt). Tak se soustřeďte a pokuste se odtančit to s nimi! 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...