Román izraelské spisovatelky Orly Castel-Bloomové (*1960) není příručkou o textilní výrobě. Název Textil sice odkazuje na jednu textilní továrnu, ta ale autorce slouží pouze k poněkud bizarní osnově, v níž se proplétají rodinné vztahy. Výsledkem je humorný, vnitřně ovšem velmi úzkostný román o tragédii lidského bloudění.
Není to zjevné hned. Po chvíli ale zjistíte, že za fasádou rodinného příběhu Gruberových, kteří vlastní v Tel Avivu továrnu na pyžama (pro ultraortodoxní klientelu) – děděnou po ženské linii – se neskrývá ani tak problém, jak nastartovat výrobu nebo rozšířit v zásadě velmi žádaný sortiment. Problémem nakonec není ani jejich rozklíženost.
Rozvrat atypické rodiny
Hlavním problémem postav, s nimiž se tu setkáváme – především matkou Mandy, otcem Iredem, dcerou Lirit a synem Daelem – je především způsob, jak vůbec dokázat žít. A to navzdory tomu, že patří k vyšší střední vrstvě, jež obývá tolik žádané předměstí Tel Baruch.
Charakteristika každé z postav, črtané střídmým a úsporným stylem, přitom neodvádí až tolik pozornost od toho podstatného, jež se vynořuje posléze jako určitý vnitřní kontinent. Matka, dbající na provoz továrny, žije odděleně od manžela i svých dětí. Otec, geniální vědec, trpící hraniční nervovou poruchou osobnosti, nedokáže srůst s novou zbohatlickou čtvrtí. Dcera, odcizená rodičům, bojuje o lásku s muži, kteří žijí v opozici a na okraji společnosti. A syn, ten slouží v armádě jako ostřelovač.
Zatímco Mandy vnějškově bdí nad kvalitou svého zboží, sloužící k posílení religiózních vazeb (prostřednictvím pyžam), její vnitřní svět je rozvrácen strachem o jejího syna, jenž překonává zálibou v plastických operacích. Ired, pracující pod speciální smlouvou na výrobě pavoučích protiteroristických oděvů, se zaplete s jinou vědkyní, jež ovšem netouží po ničem jiném, než se stát rabínkou. Lirit a Dael si v zásadě nemají co říct. Vypukne to naplno ve chvíli, kdy jejich matka po jedné takové operaci náhle umírá a své tělo „svěří vědě“.
Knihu můžete vnímat jako klinickou analýzu rozpadu jedné atypické izraelské rodiny, jako svého druhu bolestný ponor do rozporů země, vystavené každodennosti války a nesamozřejmosti své vlastní (konfesní i státní) existence.
Možnosti lidských duší
Pro čtenáře, který se ale nehodlá smířit pouze s výše uvedeným (řekněme světským) výkladem, má Castel-Bloomová připraveno hned několik nástrah, ne nepodobných sklapovacím pastem. Jednou z nich je zmínka o Geršomu Scholemovi (1897-1982), klíčové postavě židovského mysticismu. Její kniha by se dala číst i jako svého druhu kniha o nemožnosti obrácení, o rozvratu židovského osudu a o velké ztrátě jedné utopie. Za závojem humoru, s nímž Castel-Bloomová zachází při jednání s postavami, se vlastně skrývá tragédie – vlastně více tragédií…
Každá z postav, s níž si autorka zahrává, je totiž na své vlastní duchovní cestě. Mandy ví, že je dlužná své vlastní matce, jež pochází z Rhodesie a nikdy se necítila v Izraeli dobře. Ired, který se setká v Ithace s vědkyní Bahat, jež se v jeho prospěch zřekne svého výzkumu, pocítí náhle náklonnost, jež dosud neznal. Lirit, jež po matce převezme továrnu, se rozhodne náhle vyrábět oděvy z biobavlny z jednoho kibucu. A Dael? Ten přemýšlí, mezi četbou klasických románů, že by ve svém příštím životě mohl být třeba stromem (nebo potrubím).
Každá z postav má zkrátka mnoho možností, v románu ale bloudí v labyrintu metafyziky duší, které se nemohou setkat, ačkoliv po tom velmi, ale velmi usilovně touží. V tom spočívá přilnavost Textilu.
Orly Castel-Bloomová: Textil. V překladu Terezy Černé z hebrejštiny vydalo nakladatelství Garamond, Praha 2017.
