Recenze: Když Édouard Louis imituje třídní boj, Eddy B. musí prohrát

Francouzský autor Édouard Louis píše ve svém debutu Skoncovat s Eddym B. sám o sobě. Hlavní hrdina, homosexuál z dělnické rodiny, dokonce nese spisovatelovo vlastní původní jméno – Belleguele. Dílo má sice mnohem větší ambici než být jen jedním z dalších efektních pokusů o coming out, jenže mu chybí něco podstatného – skutečná literární kvalita. To ostatní je pouze filozofická veteš. Stala se ale zdrojem závratného úspěchu knihy – a také nekritického obdivu.

Řekněme si to hned na úvod. Francouzský spisovatel Édouard Louis (*1992) není tím, za koho se patrně má. Není opravdu největším spisovatelem ve své generaci, není ani spisovatelem, který by přišel s něčím zcela originálním. Jeho kniha je průměrná, snad by se dalo říct i slabá. Přihlásit se k ní ale znamená cosi jako biřmování v církvi. K tomu ovšem musíte být věřící.

Lidé i kritici nicméně potřebují modly. Románu se v českém prostředí dostalo téměř oslavných ód, v souvislosti s ním se objevují epitety jako citlivý, krutý, neuvěřitelný… a čtivý. Kniha ve skutečnosti ovšem není ani citlivá, ani krutá, natož neuvěřitelná… snad že ji přečtete rychle.

Příběh o přiznání své homosexuality vypráví samozřejmě chlapec křehký a citlivý, zatímco dělníci na chudém francouzském venkově, kde hrdina vyrůstá, jsou líčeni jako hrubí až sprostí. K násilí nemá nikdy daleko ani Eddyho otec, jenž patří k těm proletářům, kteří volí (světe, div se!) extremistickou Národní frontu. Jen matka Eddymu rozumí. Ano, je to jistě dojemné. Ale to nestačí k tomu, abychom se podivovali nad literárními kvalitami této knihy. Čtivé může být lecco a takto to může napsat kdekdo.

Ztraceno v překladu

Máme-li věřit tomu, co se o románu tu a tam píše („Svět je v jeho podání zlé a nepřívětivé místo, kde není místo pro lásku ani smích.“), nevyjdeme opravdu z překvapení. Obvykle si v souvislosti s knihou – již ve Francii provázela v roce 2014 zásadní polemika – čeští kritici vystačí s úvahou ve stylu „jak to musel mít ten mladý muž v Pikardii těžké, když postupně zjišťoval, že není tím mužem, kterého v něm všichni chtěli vidět“.

Ano, Louisův román je příběh o postupném sebeuvědomování si vlastní sexuální odlišnosti. Není ale ani první, ani poslední popis coming outu. Samotné pochopení příběhu, který před námi autor značně karikaturně předestírá v krátkých kapitolách, spíše verbalizovaně než dramaticky, doznává silnějších tragikomických rozměrů, když se dozvíme, jak se vypravěč ve skutečnosti jmenuje. Jsem homofob, když se tomu směju? Překladatelka Sára Vybíralová přeložila příjmení Belleguele jako Držtičku, i když by to mohl být, možná opisněji, třeba taky „krásný obličej“ nebo „ksicht“, chcete-li.

Ve francouzském originálu se kniha jmenuje En finir avec Eddy Bellegueule, i ve vydáních v jiných zemích zůstalo původní autorovo příjmení (a zároveň jmého hlavního hrdiny) součástí názvu knihy. V českém překladu je zkráceno na pouhou iniciálu. To by v zásadě nevadilo, pokud by se ovšem autor v autobiografickém příběhu schovával za nějaké své záhadné vyprávěcí „alter ego“. V tomhle případě je ovšem „zatajení“ jména zásadním nepochopením.

Transformace Eddyho B.

Nakladatelství zmiňuje, že Édouard Louis píše na pomezí dokumentu a románu. Autor se v knize ale nesnaží pouze literárně přetavit svou patrně nelehkou sociální zkušenost, ne, to není žádné literární dokudrama, on se pokouší zkušenost zejména teoretizovat. A zde jsme u kamene úrazu celé jeho literární prvotiny. U kořene věci.

Ona pokřivená tvář Eddyho B. má totiž ambici sociologickou, ne-li přímo filozofickou, a podle vzoru spisovatelova učitele, francouzského filozofa Didiera Eribona, má mít přímo „potenciál transformační“. Když něco napíšu, mohu se z toho nejen vypovídat, ale zároveň se stát i někým jiným? To je ta otázka! Pro Édouarda Louise, a snad i pro část francouzské intelektuální elity, je toto hlavní téma.

Filozof Didier Eribon v jednom z rozhovorů z poslední doby mluví o „transformační síle teorie“. Odkazuje se tím zejména na svou knihu Retour à Reims (Návrat do Remeše, 2009), v níž popisuje vlastní odchod z rodného města. Louis se profesorovou zpovědí významným způsobem inspiroval a pokusil se „literární formou“ teoretizovat svou vlastní „sociální proměnu“. Bez této souvislosti nám uniká podstatná část výpovědi.

Manuál „třídního boje“

Ve Francii, jak píše nakladatelství, se prodal tento titul dosud v nákladu 300 000 výtisků. To ale není úspěch literárního debutanta, ale úspěch marketingového nasazení, jež zařadilo Louise rovnou do lítého „třídního boje“, který z univerzitních pracovišť francouzských univerzit dosud nevymizel.

A i když se zdálo, že marxistické rovnice o nesmiřitelném boji tříd povětšinou vyvanuly, předložil Louis důkaz, že mohou platit. Román Skoncovat s Eddym B. se fakticky stal jejich novým manuálem. Nelehký příběh dospívajícího gaye v sociálně omezeném prostředí je pro část intelektuálské elity dalším zářezem na pažbě nenávisti k proletariátu.

Těším se, až nakladatelství Paseka vydá i Louisovu další knihu: Histoire de la violence (Dějiny násilí, 2016), v níž si přečteme, jaký „transformační charakter“ (ano, stále stejná snaha karikovat realitu ve jménu filozofie) pro něj mělo znásilnění. Ne, to opravdu není psychothriller, ale jen další z pokusů, jak prolomit nové sociální, respektive sociologické tabu; zabývat se násilím způsobem, v němž popíši to, jež se přihodilo mně. Úspěch zaručen?

Édouard Louis: Skoncovat s Eddym B. (En finir avec Eddy Bellegueule). V překladu Sáry Vybíralové vydalo nakladatelství Paseka, 2017.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Lupiči z muzea v Itálii ukradli tři obrazy za miliony eur

Čtyři maskovaní lupiči před týdnem vnikli do vily Nadace Magnaniho a Roccové v italském městě Traversetolo nedaleko Parmy a ukradli tam tři obrazy za miliony eur, řekl agentuře AFP policejní mluvčí. Podle italského tisku lupiči odnesli obraz Ryby od Augusta Renoira z doby krátce před jeho smrtí v roce 1919. Mezi uloupenými obrazy je Zátiší s třešněmi od Paula Cézanna z let 1885 až 1887 a Odalisku na terase od Henriho Matisse z roku 1922.
před 4 hhodinami

VideoBořit fungující veřejnoprávní média nedává smysl, míní experti

Posuzovat veřejnoprávní média podle toho, jestli je potřebujeme, je chybou, míní novinář a zakladatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff. Správnou otázkou je, zda je společnost využívá a důvěřuje jim, myslí si. Podle novináře a bývalého ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Davida Klimeše z výzkumů vyplývá, že většina Čechů České televizi a Českému rozhlasu věří. Obě instituce je jednodušší zlepšit a lépe je definovat než rušit a vymýšlet alternativy, říká. Odborník na komunikaci Jan Dobrovský se domnívá, že ztráta svobody by veřejnoprávní média stála jejich smysl. Poplatky považuje za zástupný důvod pro politické uchopení moci. Nedělní debatu moderoval Lukáš Dolanský.
před 11 hhodinami

Obluda vrací knihy, na které se radši zapomnělo. Začala „komunistickým románem“

Tuzemská literární díla, která byla označována jako závadná, psaná čistě pro zisk nebo z politického přesvědčení, spojuje nově jedna edice. Pod názvem Obluda ji připravilo nakladatelství Academia a zahájilo „komunistickým románem“ Tegtmaierovy železárny. Knihu napsal coby svůj debut Karel Schulz v sociálně rozjitřených dvacátých letech minulého století.
před 17 hhodinami

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
včera v 00:14

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
28. 3. 2026Aktualizováno28. 3. 2026

Kvíz: „Děti, rychle sem!“ Jak dobře znáte tvorbu oslavence Zdeňka Svěráka?

Scenárista, cimrmanolog, divadelník, herec, autor písniček pro děti i spisovatel Zdeněk Svěrák slaví 28. března devadesáté narozeniny. Česká televize připomíná jeho tvorbu při té příležitosti ve svém programu. A jak dobře Svěrákovy role, filmy či písňové texty znáte, prověří webový kvíz.
28. 3. 2026

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Rodina odráží společnost, míní Omerzu. V kinech to dokládají Nevděčné bytosti

Do tuzemských kin vstupují Nevděčné bytosti. Nový snímek režiséra a scenáristy Olma Omerzua odkrývá problémy během jedné rodinné dovolené. Herecké obsazení je mezinárodní, například otce si zahrál Ir Barry Ward.
27. 3. 2026
Načítání...