Po dvou letech za českými fanoušky zavítala britská heavymetalová legenda Iron Maiden. Bezmála třiceti tisícům věrných posluchačů připravila v pražských Letňanech naprosto famózní show, orámovanou bezchybným výkonem. Poděkování se dočkali i čeští váleční letci RAF.
Ač co do počtu návštěvníků byla akce téměř srovnatelná s Ozzyho velkolepým rozloučením z předchozího týdne, organizace byla tentokrát bez problému. Byť byly tedy pražské Letňany i tentokrát zavaleny davy metaluchtivých fanoušků proudících do areálu letiště, odbavování probíhalo plynule, bez komplikací a zbytečně zdlouhavých front.
Přálo i počasí a bahnitý terén tentokrát vystřídaly sluneční paprsky, čehož většina návštěvníků hojně využila a polehávajíc na dekách na travnatých lukách v poklidu popíjela a vyčkávala na příchod svých vyvolených.
Mladší generace se mají stále co učit. Takhle školí Eddieho hoši
Jako předvoj hlavních hvězd večera dorazily hned dvě kapely: britští The Raven Age a američtí metalcoristé Killswitch Engage. Prvně jmenovaní jsou zajímaví asi jen tím, že jde o formaci kolem syna basáka Stevea Harrise. Vcelku příjemný a poslouchatelný heavy metal, který neurazí, avšak ani ničím neoslní.
To svižní metalcoristé už byli o nějaký level výš a předvedli herně velmi slušný výkon, i když bylo jasné, že na ně většina fanoušků nepřišla. Ze svého repertoáru zahráli poctivých 15 skladeb včetně hitů jako My Curs, In Due Time nebo předělávku Holy Diver legendárního Ronnieho Jamese Dia. Ač zahráli opravdu skvěle, co na plat, do Maidenů jim stále několik délek chybí.
Epická výprava, spitfire nad hlavami a Božský Bruce
Zlatý hřeb večera nastal úderem avizované čtvrt na devět. Za zvuku již tradičního intra Doctor Doctor, protknutého proslovem Winstona Churchilla, vtrhla hlavní hvězda večera s úvodní Aces High na scénu opravdu ve velkém stylu. Nad jevištěm se totiž vznášel skutečný letoun spitfire a frontman byl stylově oděn do leteckého obleku včetně kukly.
Po následujících skladbách Where Eagles Dare a 2 Minutes to Midnight se Dickinson ujal slova, aby poděkoval českým letcům, bojujícím ve druhé světové válce v řadách britské RAF, za což sklidil ohromné ovace.
V srdceryvném proslovu pak připomněl oběti, jež lidstvo přinášelo na oltář svobody, a vzpomněl jednoho z nejznámějších bojovníků, skotského statkáře Williama Wallace, hlavní postavu války za nezávislost Skotska, jehož asi nejvíce proslavil oscarový výpravný opus Mela Gibsona. Ve světle toho se při následné The Clansman dral pokřik „Freedom“, jenž rezonoval celými Letňany, z hrdla tak nějak sám.
Scéna střídala scénu, stejně jako Dickinson své tematické kostýmy. Tu běhal po jevišti s historickým mečem, se kterým při skladbě The Trooper bojoval se samotným Eddiem, tentokrát v podobě zombieho, tu jako kníže temnot při Sign of the Cross, ohnivý muž při Flight Of Icarus, jež zazněla po dlouhých 32 letech, nebo jako poutník s lucernou při Fear of the Dark, hymně svorně zpívané celým areálem.
Britskou vlajku, jíž tradičně mává nad hlavou, vystřídala ta česká, a dav šílel. Zazněla i ikonická Number of the Beast či Iron Maiden, přídavkem pak The Evil That Men Do, Hallowed Be Thy Name a finální Run to the Hills.
Scream for me, Prague! Tahle panna do starého železa ještě rozhodně nepatří
Když vidíte vitalitu a energii, již tihle šedesátníci vkládají do svých vystoupení, nutně vás napadne: Jak to sakra dělají?! Jejich elán by jim zkrátka mohli závidět i o několik dekád mladší jedinci. Tihle pánové zkrátka umí.
Ať už jde o herně naprosto bezchybný výkon nebo o Dickinsonovy pěvecké kvality, o kterých se nelze vyjádřit jinak než v superlativech. Byť naběhá po pódiu několik kilometrů a skáče do neuvěřitelných výšek, jeho zpěv je čistý a bez jakéhokoli zaváhání i v těch nejtěžších pasážích. Když k tomu přidáte ještě skvělé nazvučení a naprosto famózní scenérii, jež tématicky ladí k vyšperkovanému setlistu, nelze než smeknout.
Nelze se tedy divit, že Iron Maiden mají status kultu, majícího u nás početnou základnu svých věrných napříč spektrem věkových kategorií. Ti se v Praze evidentně skvěle bavili a vytvořili výbornou atmosféru, za což se dočkali opravdu vřelého poděkování. Možná i proto se k nám Maideni tak rádi vracejí.
A co dodat závěrem? Legacy Of The Beast je opravdu epické turné a vidět ho naživo je vskutku skvostný zážitek. Takhle se to dělá, saláti!
Setlist:
Intro: Doctor Doctor, Churchill's Speech
Aces High, Where Eagles Dare, 2 Minutes To Midnight, The Clansman, The Trooper, Revelations, For The Greater Good Of God, The Wicker Man, Sign Of The Cross, Flight Of Icarus, Fear Of The Dark, The Number Of The Beast, Iron Maiden
Encore: The Evil That Men Do, Hallowed By Thy Name, Run To The Hills
Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také díky svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu „Running Free“). K roku 2017 prodali přes 100 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards.
Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil.
Členové:
Bruce Dickinson – zpěv
Steve Harris – baskytara
Dave Murray – kytara
Adrian Smith – kytara
Janick Gers – kytara
Nicko McBrain – bicí
Diskografie:
Iron Maiden (1980)
Killers (1981)
The Number of the Beast (1982)
Piece of Mind (1983)
Powerslave (1984)
Somewhere in Time (1986)
Seventh Son of a Seventh Son (1988)
No Prayer for the Dying (1990)
Fear of the Dark (1992)
The X Factor (1995)
Virtual XI (1998)
Brave New World (2000)
Dance of Death (2003)
A Matter of Life and Death (2006)
The Final Frontier (2010)
The Book of Souls (2015)
Zdroj: Wikipedia
