Recenze: Hukot času aneb Turbulentní průlet osudem Dmitrije Šostakoviče

Šum, hluk nebo hukot? Můžete si vybrat. Novela britského spisovatele Juliana Barnese (*1946) The Noise of Time (česky Hukot času) ve třech kapitolách vypráví osudy skladatele Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče (1906–1975). Novela je to elegantní, koketuje s hudebními motivy, opírá se o silnou empatii a subtilní noblesu. Neříká ale všechno.

Může vůbec někdo vidět do hlavy někomu jinému? Barnes se o to v případě Šostakoviče snaží. A činí tak způsobem hodným obdivu. Nenabízí totiž žádnou falešnou biografii, ale svého druhu efektní, ano, velmi módní variantu literárního „biopicu“, kde v turbulentních průletech životem a dílem slavného sovětského skladatele čtenáři poskytuje ozvěnu časů, zahalených dnes již mnohdy narativní veteší – povýtce v ryze vulgárním výkladu, posilovaném u nás již tradičním, povětšinou post-pubertálním antikomunismem třetího nálevu.

Zdrojem pro tuto novelu byly Barnesovi předně dvě skutečné biografické knihy o slavném sovětském skladateli – studie Elizabeth Wilsonové: Shostakovitch: A Life Remembered; a česky vydané Svědectví: paměti Dmitrije Šostakoviče (podle Solomona Volkova).

Jinotaje, ironie, dvojsmysly ve tvůrčí nesvobodě

Od takového autora, jakým je Julian Barnes, jsme zvyklí, že nepíše zbytečné knihy. Ani tato není zbytečná. Přesto volba, jež padla na Šostakoviče, by si možná vyžadovala trochu toho vysvětlení, trochu té rozetřené marmelády, i když možná je za tím opravdu jen skutečnost, jak uvedl před rokem v rozhovoru pro kanadské rádio CBC, že mu přišla ve škole ruština vždy dost „sexy“, a rád poslouchal i Šostakovičovy desky.

Julian Barnes / Hukot času
Zdroj: Nakladatelství Odeon

Zjevně ho rovněž lákala i drtivá dramatičnost, které se tolikrát v Sovětském svazu (Rusku i jeho satelitech) proměňovala ve frašku. Na tomto ideovém kontinentě, kde vládl reálný komunismus, byly obranou jinotaje, ironie, dvojsmysly, často ad absurdum. Přesto zde vznikala velká díla, pod dohledem a terorem, v němž umělci tvořili, jaksi proti smyslu představy, že k hodnotnému dílu je zapotřebí tvůrčí svobody. Dokladem je ostatně, ať se nám to líbí nebo ne, právě dílo Dmitrije Šostakoviče.

Tři kapitoly (Na podestě, V letadle, V autě) jsou třemi místopisnými sekvenci v odstupu dvanácti let (vždy roků přechodných), jež Dmitrij Dmitrijevič prožíval v zápase o své dílo a vlastní existenci. A patrně i o svou duši. Předchází jim opilecká ouvertura, dodávající novele baladický půdorys. V každé z kapitol Barnesovy novely tu čtenář nalezne jedno forte, nechybí ale ani diminuendo vedoucí k melancholickému vyústění opusu na hranici romantického kýče. Komu vlastně patří umění? Jeden z leitmotivů, na který si Barnes se Šostakovičem v novele odpovídají. Co myslíte?

Komu kdo vidí do hlavy?

Pro zájemce, kteří si chtějí prohloubit znalosti, jak to bylo se zákazem jeho děl i nejslavnější opery Lady Macbeth Mcenského újezdu (1936), nabízí Barnes metaforický výklad v Kateřině Izmailové (1963); dozvíme se téměř vše o třech Šostakovičových ženách (volné lásce, prudérnosti i nudě manželství); přečteme si, jak se kalila ocel, lámaly páteře a mizeli lidé. I jaké to je stát se za Chruščova v „době tání“ náhle salónním komunistou.

Oněch třicet šest let, třikrát dvanáct, ve výseku Šostakovičova života a díla podává Barnes jako permanentní zápas o vlastní důstojnost. To není jenom výlučná vlastnost tyranského režimu. Protože, kdo má ten správný sluch, aby správně slyšel? Jeden slyší šum (jako Osip Mandelštam i slovenský překladatel Barnese Ján Litvák), druhý slyší hluk (i hluk je hudba), třetí hukot (jako český překladatel Petr Fantys). Jsou i tací, co slyší trávu růst.

Obávám se, že důvody, jež vedly Juliana Barnese k napsání Hukotu času, nemusí nakonec nutně splňovat naše představy. Není to vlastně jeho svobodná vůle? Třeba je to něco osobního? Možná podobně jako důvod, který ho vedl k napsání jeho „bulharské knihy“ The Porcupine (Dikobraz, 1992), jež je právě té „ruské knize“ dosti podobná. Komu kdo vidí do hlavy?

Julian Barnes: Hukot času (The Noice of Time). V překladu Petra Fantyse vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2017.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...