Recenze: Hukot času aneb Turbulentní průlet osudem Dmitrije Šostakoviče

Šum, hluk nebo hukot? Můžete si vybrat. Novela britského spisovatele Juliana Barnese (*1946) The Noise of Time (česky Hukot času) ve třech kapitolách vypráví osudy skladatele Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče (1906–1975). Novela je to elegantní, koketuje s hudebními motivy, opírá se o silnou empatii a subtilní noblesu. Neříká ale všechno.

Může vůbec někdo vidět do hlavy někomu jinému? Barnes se o to v případě Šostakoviče snaží. A činí tak způsobem hodným obdivu. Nenabízí totiž žádnou falešnou biografii, ale svého druhu efektní, ano, velmi módní variantu literárního „biopicu“, kde v turbulentních průletech životem a dílem slavného sovětského skladatele čtenáři poskytuje ozvěnu časů, zahalených dnes již mnohdy narativní veteší – povýtce v ryze vulgárním výkladu, posilovaném u nás již tradičním, povětšinou post-pubertálním antikomunismem třetího nálevu.

Zdrojem pro tuto novelu byly Barnesovi předně dvě skutečné biografické knihy o slavném sovětském skladateli – studie Elizabeth Wilsonové: Shostakovitch: A Life Remembered; a česky vydané Svědectví: paměti Dmitrije Šostakoviče (podle Solomona Volkova).

Jinotaje, ironie, dvojsmysly ve tvůrčí nesvobodě

Od takového autora, jakým je Julian Barnes, jsme zvyklí, že nepíše zbytečné knihy. Ani tato není zbytečná. Přesto volba, jež padla na Šostakoviče, by si možná vyžadovala trochu toho vysvětlení, trochu té rozetřené marmelády, i když možná je za tím opravdu jen skutečnost, jak uvedl před rokem v rozhovoru pro kanadské rádio CBC, že mu přišla ve škole ruština vždy dost „sexy“, a rád poslouchal i Šostakovičovy desky.

Julian Barnes / Hukot času
Zdroj: Nakladatelství Odeon

Zjevně ho rovněž lákala i drtivá dramatičnost, které se tolikrát v Sovětském svazu (Rusku i jeho satelitech) proměňovala ve frašku. Na tomto ideovém kontinentě, kde vládl reálný komunismus, byly obranou jinotaje, ironie, dvojsmysly, často ad absurdum. Přesto zde vznikala velká díla, pod dohledem a terorem, v němž umělci tvořili, jaksi proti smyslu představy, že k hodnotnému dílu je zapotřebí tvůrčí svobody. Dokladem je ostatně, ať se nám to líbí nebo ne, právě dílo Dmitrije Šostakoviče.

Tři kapitoly (Na podestě, V letadle, V autě) jsou třemi místopisnými sekvenci v odstupu dvanácti let (vždy roků přechodných), jež Dmitrij Dmitrijevič prožíval v zápase o své dílo a vlastní existenci. A patrně i o svou duši. Předchází jim opilecká ouvertura, dodávající novele baladický půdorys. V každé z kapitol Barnesovy novely tu čtenář nalezne jedno forte, nechybí ale ani diminuendo vedoucí k melancholickému vyústění opusu na hranici romantického kýče. Komu vlastně patří umění? Jeden z leitmotivů, na který si Barnes se Šostakovičem v novele odpovídají. Co myslíte?

Komu kdo vidí do hlavy?

Pro zájemce, kteří si chtějí prohloubit znalosti, jak to bylo se zákazem jeho děl i nejslavnější opery Lady Macbeth Mcenského újezdu (1936), nabízí Barnes metaforický výklad v Kateřině Izmailové (1963); dozvíme se téměř vše o třech Šostakovičových ženách (volné lásce, prudérnosti i nudě manželství); přečteme si, jak se kalila ocel, lámaly páteře a mizeli lidé. I jaké to je stát se za Chruščova v „době tání“ náhle salónním komunistou.

Oněch třicet šest let, třikrát dvanáct, ve výseku Šostakovičova života a díla podává Barnes jako permanentní zápas o vlastní důstojnost. To není jenom výlučná vlastnost tyranského režimu. Protože, kdo má ten správný sluch, aby správně slyšel? Jeden slyší šum (jako Osip Mandelštam i slovenský překladatel Barnese Ján Litvák), druhý slyší hluk (i hluk je hudba), třetí hukot (jako český překladatel Petr Fantys). Jsou i tací, co slyší trávu růst.

Obávám se, že důvody, jež vedly Juliana Barnese k napsání Hukotu času, nemusí nakonec nutně splňovat naše představy. Není to vlastně jeho svobodná vůle? Třeba je to něco osobního? Možná podobně jako důvod, který ho vedl k napsání jeho „bulharské knihy“ The Porcupine (Dikobraz, 1992), jež je právě té „ruské knize“ dosti podobná. Komu kdo vidí do hlavy?

Julian Barnes: Hukot času (The Noice of Time). V překladu Petra Fantyse vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2017.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Lupiči z muzea v Itálii ukradli tři obrazy za miliony eur

Čtyři maskovaní lupiči před týdnem vnikli do vily Nadace Magnaniho a Roccové v italském městě Traversetolo nedaleko Parmy a ukradli tam tři obrazy za miliony eur, řekl agentuře AFP policejní mluvčí. Podle italského tisku lupiči odnesli obraz Ryby od Augusta Renoira z doby krátce před jeho smrtí v roce 1919. Mezi uloupenými obrazy je Zátiší s třešněmi od Paula Cézanna z let 1885 až 1887 a Odalisku na terase od Henriho Matisse z roku 1922.
před 4 hhodinami

VideoBořit fungující veřejnoprávní média nedává smysl, míní experti

Posuzovat veřejnoprávní média podle toho, jestli je potřebujeme, je chybou, míní novinář a zakladatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff. Správnou otázkou je, zda je společnost využívá a důvěřuje jim, myslí si. Podle novináře a bývalého ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Davida Klimeše z výzkumů vyplývá, že většina Čechů České televizi a Českému rozhlasu věří. Obě instituce je jednodušší zlepšit a lépe je definovat než rušit a vymýšlet alternativy, říká. Odborník na komunikaci Jan Dobrovský se domnívá, že ztráta svobody by veřejnoprávní média stála jejich smysl. Poplatky považuje za zástupný důvod pro politické uchopení moci. Nedělní debatu moderoval Lukáš Dolanský.
před 11 hhodinami

Obluda vrací knihy, na které se radši zapomnělo. Začala „komunistickým románem“

Tuzemská literární díla, která byla označována jako závadná, psaná čistě pro zisk nebo z politického přesvědčení, spojuje nově jedna edice. Pod názvem Obluda ji připravilo nakladatelství Academia a zahájilo „komunistickým románem“ Tegtmaierovy železárny. Knihu napsal coby svůj debut Karel Schulz v sociálně rozjitřených dvacátých letech minulého století.
před 17 hhodinami

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
včera v 00:14

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
28. 3. 2026Aktualizováno28. 3. 2026

Kvíz: „Děti, rychle sem!“ Jak dobře znáte tvorbu oslavence Zdeňka Svěráka?

Scenárista, cimrmanolog, divadelník, herec, autor písniček pro děti i spisovatel Zdeněk Svěrák slaví 28. března devadesáté narozeniny. Česká televize připomíná jeho tvorbu při té příležitosti ve svém programu. A jak dobře Svěrákovy role, filmy či písňové texty znáte, prověří webový kvíz.
28. 3. 2026

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Rodina odráží společnost, míní Omerzu. V kinech to dokládají Nevděčné bytosti

Do tuzemských kin vstupují Nevděčné bytosti. Nový snímek režiséra a scenáristy Olma Omerzua odkrývá problémy během jedné rodinné dovolené. Herecké obsazení je mezinárodní, například otce si zahrál Ir Barry Ward.
27. 3. 2026
Načítání...