Recenze: Bolest a sláva. Pedro Almodóvar oslnil Cannes svou láskou k filmu

Nestává se často, abychom v českých kinech měli možnost zhlédnout soutěžní film z Cannes jen pár dní po jeho představení na francouzské Riviéře. Diváci si nyní mohou bezprostředně otestovat, zda se shodují s nadšenými ohlasy, které nejnovější počin španělského režiséra Pedra Almodóvara na festivalu zaznamenal.

Almodóvar žije filmem. Jeho cinefilní tvorba vstřebává různé kinematografické inspirace a vlivy, přímo v jeho scénářích ale filmová tematika dosud spíše zdobila vztahová dramata, než aby na ní bylo postaveno vyprávění. Můžeme vzpomenout na filmové představy z Mluv s ní (2002), štáb ve Volver (2006) nebo natáčení ve Špatné výchově (2004). Dokonce i Rozervaná objetí (2009), jehož protagonisty jsou filmový režisér a herečka, jsou spíše osudovým příběhem o tvorbě obecně.

Bolest a sláva je doposud režisérovým nejexplicitnějším doznáním, že kinematografie vždy byla nedílnou součástí nejen jeho profesního, ale i vnitřního života. Almodóvar prostřednictvím postavy stárnoucího a nemocného režiséra Salvatora Malla (Antonio Banderas) listuje svými životními rozhodnutími a dochází k zjištění, že ho kinematografie doprovázela skutečně vždy a všude.

Salvator už ve svém úvodním monologu vysvětluje, že se zeměpis naučil až v dospělosti díky festivalům, kam jezdil se svými filmy. Jiná scéna nás zpravuje, že na kněžský seminář nechtěl docházet, neboť ho odradil názor kněží na filmy a populární hudbu.

Přes jiné těžké životní situace se jako chlapec zase hladce přenesl díky fantasknímu vidění světa, kterým ho filmy obdařily. Ztracenou lásku poté v dospělosti nachází napsáním a realizací scénáře.

Mé filmové mládí

Figura Salvatora je neskrývané Almodóvarovo alter ego a bylo by tomu tak i bez shodně charakteristicky kudrnatých vlasů. Casting Antonia Banderase je v tomto případě kuriozitou, která herce staví do zvláštní pozice. Zhostil se vlastně role svého „stvořitele“, neboť právě Almodóvarovy lascivní komedie Banderase v osmdesátých letech proslavily.

Nicméně rozhodně nejde o autobiografii nebo životopisný film v tradičním smyslu. Bolest a sláva není výčtem podstatných bodů z režisérova života. A přestože se vracíme do Salvatorova mládí, Almodóvar nevolí nabízející se vyprávění z dvou navzájem se rytmizujících paralelních linií. Scény z minulosti jsou navíc relativně kusé a film se jimi nezaobírá ve stejné míře jako aktuálními pasážemi.

Do minulosti vstupujeme jedině tehdy, když nám to dovolí Salvatorova mysl, například v drogovém rauši nebo když mu v rukou spočine předmět ze zašlých časů. Režisérovo autobiografické přemítání se tak podobá zamčenému příbytku, do jehož útrob můžeme jen chvílemi nahlédnout okny. V důsledku se nejedná o vyčerpávající vyprávění a v minulosti hrdiny záměrně ponechává mnohé mezery.

Konfrontace s vlastní tvorbou

Negativní přijetí Almodóvarova snímku Rozkoš v oblacích (2013) a vcelku vlažné reakce na Julietu (2016) spustily diskuse o vyprázdnění režisérovy poetiky, opakování témat a jisté profesní vyčpělosti. Z tohoto důvodu byla i očekávání spojená s Bolestí a slávou poměrně střídmá. Jednou z devíz Almodóvarova posledního filmu ale naopak je, že se dokáže ke své předchozí tvorbě konfrontačně postavit a přetvářet své známé propriety.

Skrze Salvatorova slova přiznává, že dával ve svých předchozích snímcích velký prostor ženám svého života, z nich ovšem v Bolesti a slávě atypicky protežuje pouze osobu matky (v mládí hranou Penélope Cruzovou), navíc jen s malými stopami psychologizace. Režisér známý svými citlivými ženskými portréty natočil snímek, v němž nečekaně hrají prim muži.

Nahrávám video

Z hlediska Almodóvarových trademarků ale obzvlášť překvapí střídmější stylizace prostoru před kamerou, přestože okázale barevnější film by člověk tento měsíc v českých kinech pohledal. Režisér stále úchvatně pracuje s barevným laděním a Salvatorův byt zdobí modernistické malby, které mu dodávají další dimenze. Almodóvar ale současně mírní rozjívenou campovou estetiku, pro niž je známý – z režisérových obrazů už nesálá hypersexualita ani lehkovážnost.

Konec vášní španělského matadora?

Dáno je to jistě i tím, že se tentokrát Almodóvar zaměřuje na protagonistu, který je málomluvný, přemýšlivý a skoro až asexuální (další paradox obsazení někdejšího zosobnění španělského erotična Banderase). Pasivitu Salvatora ještě prohlubuje paleta nemocí, které mu znemožňují volný pohyb. Kdyby šlo o přímočarou autobiografii režisérského provokatéra a rebela, byl by hrdina jistě profilován jinak.

Jelikož ale Almodóvara pojí s jeho alter egem hlavně sepjetí s filmem, Banderas dostává příležitost k působivému hereckému minimalismu, který je předurčen k mnoha oceněním.

Almodóvarovo ohlížení do minulosti není zcela objevné, však také plakátem odkazuje na Osm a půl, autorské zpytování Federica Felliniho staré 56 let. Závěr filmu lze také vnímat nejen jako parafrázi režisérovy Špatné výchovy, ale také snímku Boba Fosseho All That Jazz (1979). V kontextu Almodóvarovy filmografie je ale Bolest a sláva podstatným dílem, ve kterém ve vší explicitnosti ukázal svůj osobní vztah ke kinematografii.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...