Přibývá ovací vestoje, všímají si média. Dojem mimořádnosti tak mizí

Zpravodajský server BBC píše, že na divadelních představeních výrazně přibylo ovací vestoje. Diváci jsou prý covidové pandemii vděční, že mohou vidět živé herce a ze sedadel někdy vstávají už během představení. Kultura entuziastických reakcí, která provází velké množství produkcí, ale může devalvovat ty skutečně mimořádné, podotýkají jiní.

„Určitě je více ovací vestoje než dříve,“ potvrdila webu divadelní kritička Lyn Gardnerová. BBC popisuje, že například muzikál The Choir of Man v londýnském Uměleckém divadle vyvolává ovace vestoje většinu večerů v týdnu a lidé ze svých sedadel vyskakují i při některých písních. Britští tvůrci říkají, že větší množství ovací vestoje pozorují od konce pandemie.

Podle producenta Briana Hooka, jenž stojí za zmíněným kusem, je publikum nadšené tím, že se po dlouhých uzavírkách a období sociálního distancování vrátilo do hlediště. Nutno dodat, že zrovna zmíněný muzikál platí podle ohlasů za lidovou podívanou založenou na popových hitech, která jeviště mění na hospodu; rozjařené reakce diváků takový typ představení chce přímo vyvolávat.

Kritička Gardnerová se domnívá, že trend přibývajících „standing ovations“ přišel z USA, kde publikum ochotněji projevuje svou podporu. A tím, že vstupenky jsou často drahé, vztyk a aplaus na konci představení může být pro lidi způsobem, jak „přesvědčují sami sebe“, že se dobře bavili, dodala.

Spíš součást show než reakce

Pokud se tak ovace vestoje dějí pokaždé a nejsou spontánní, mohou takové gesto devalvovat. Co je pro někoho autentickým projevem uznání či surových, ryzích emocí, může být pro jiného vyprázdněným, nuceným gestem. „Co bylo jednou výjimkou, stalo se dnes normou,“ píše například The Spectator, podle něhož by měl potlesk vestoje nést průraznější zprávu - být takzvaně vykřičníkem, nikoliv standardní tečkou.

Ovace vestoje však nejsou novým fenoménem. Například na Broadwayi je taková reakce už dekády rituálem a lidé vstávají i ve chvílích, kdy se na jevišti objeví například celebrita v hlavní roli. „Během mého života se ovace vestoje změnily ze vzácných na běžné, takže je těžké uznat skutečné mistrovské dílo. Zdá se, že nyní jsou všudypřítomné standing ovation spíše součástí představení než projevem uznání za ně. Copak jste někdy šli na Hamiltona, kde se neaplaudovalo vestoje?“ ptá se ve svém komentáři na webu NBC News Maggie Mulqueenová.

Nejde ale jen o angloamerické specifikum. Kulturní publicista Josef Chuchma například v komentáři k Českým lvům píše, že „orgie (sebe)dojímání se a frenetické děkovačky náleží k duchu přítomné doby, která preferuje okázalost, obecně nestřídmost a zduřelý důraz na to, ať si každý řekne to svoje“.

„Stačí chodit do divadel či kin, kde na každé druhé premiéře diváci snaživě vyskakují ze sedadel, aby provedli standing ovation. Kdo netleská vestoje, není Čech. Zcela neúměrně se tím vytváří dojem mimořádnosti, která ale žádnou mimořádností není, když se bezmála stává nepsaným pravidlem,“ uvádí.

Slzy celebrit

O dlouhých ovacích se píše v médiích tradičně během festivalů v Cannes a v Benátkách, kde se jich ale dočká takřka každá světová gala premiéra. Nejsou tak ukazatelem kvality, dotváří však rozjitřenou a vzrušenou atmosféru prvního uvedení často očekávaných titulů, kdy jsou v publiku přítomné herecké a režisérské hvězdy. Nejdelší potlesk v historii vyvolal film Faunův labyrint, jemuž se aplaudovalo 22 minut. „A skutečně mi to připadalo jako 22 minut,“ sdělil GQ režisér Guillermo del Toro.

Loni se například Scorseseho snímek Zabijáci rozkvetlého měsíce dočkal v Cannes desetiminutových ovací, nový Indiana Jones ale „pouhých“ pěti - to stačilo listu Variety, aby označil přijetí za vlažné. Z festivalu z Benátek zase mohla média vděčně informovat, že během několikaminutových aplausů slzeli herci jako Bradley Cooper a Adam Driver či vdova po zpěvákovi Presleyim Priscilla.

Širší pohyby

Podle některých pozorovatelů takové reakce publika odrážejí širší společenské pohyby, podle nichž má být každý nějakým způsobem oceňovaný, některé umělecké soutěže už nevyhlašují vítěze a z redakcí médií mizí fundovaná umělecká kritika. Publikum tak ztrácí možnost orientace. Jiní podotýkají, že absence bujaré reakce po představení neznamená, že se lidem nelíbilo - po těch nejsilnějších se naopak někdy musí „sebrat“ v tichu a emocionálně se zorientovat.

Je to například i vážná hudba, která někdy dělá z koncertních síní jakési útočiště. „Obzvláště si cením ticha na samém konci díla – ten magický okamžik, kdy dirigent velí tichu, zatímco dva tisíce lidí zadržují dech, a zvuk se ztrácí ve své vlastní přízračné rezonanci. Kde jinde v hlučné, roztržité kultuře můžete zažít něco takového?“ ptá se komentář Boston Globe.

Burácející potlesk ale po takovém momentu může být ještě výraznější. V roce 1988 ukončily operu Nápoj lásky Gaetana Donizettiho ovace, které trvaly hodinu a sedm minut. Luciano Pavarotti se při děkovačce vrátil před publikum celkem stopětašedesátkrát.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoBořit fungující veřejnoprávní média nedává smysl, míní experti

Posuzovat veřejnoprávní média podle toho, jestli je potřebujeme, je chybou, míní novinář a zakladatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff. Správnou otázkou je, zda je společnost využívá a důvěřuje jim, myslí si. Podle novináře a bývalého ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Davida Klimeše z výzkumů vyplývá, že většina Čechů České televizi a Českému rozhlasu věří. Obě instituce je jednodušší zlepšit a lépe je definovat než rušit a vymýšlet alternativy, říká. Odborník na komunikaci Jan Dobrovský se domnívá, že ztráta svobody by veřejnoprávní média stála jejich smysl. Poplatky považuje za zástupný důvod pro politické uchopení moci. Nedělní debatu moderoval Lukáš Dolanský.
před 3 hhodinami

Obluda vrací knihy, na které se radši zapomnělo. Začala „komunistickým románem“

Tuzemská literární díla, která byla označována jako závadná, psaná čistě pro zisk nebo z politického přesvědčení, spojuje nově jedna edice. Pod názvem Obluda ji připravilo nakladatelství Academia a zahájilo „komunistickým románem“ Tegtmaierovy železárny. Knihu napsal coby svůj debut Karel Schulz v sociálně rozjitřených dvacátých letech minulého století.
před 8 hhodinami

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
před 16 hhodinami

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
včeraAktualizovánopřed 19 hhodinami

Kvíz: „Děti, rychle sem!“ Jak dobře znáte tvorbu oslavence Zdeňka Svěráka?

Scenárista, cimrmanolog, divadelník, herec, autor písniček pro děti i spisovatel Zdeněk Svěrák slaví 28. března devadesáté narozeniny. Česká televize připomíná jeho tvorbu při té příležitosti ve svém programu. A jak dobře Svěrákovy role, filmy či písňové texty znáte, prověří webový kvíz.
včera v 09:00

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Rodina odráží společnost, míní Omerzu. V kinech to dokládají Nevděčné bytosti

Do tuzemských kin vstupují Nevděčné bytosti. Nový snímek režiséra a scenáristy Olma Omerzua odkrývá problémy během jedné rodinné dovolené. Herecké obsazení je mezinárodní, například otce si zahrál Ir Barry Ward.
27. 3. 2026

Peníze či drogy za „správný“ lístek. Film viní Fidesz z kupčení s hlasy

Vládní Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána před dubnovými volbami do parlamentu čelí obvinění z masového kupčení s hlasy, píše server BBC News s odkazem na dokumentární film s názvem Cena hlasu. Snímek nezávislých tvůrců dlouhodobě mapoval praktiky, které nyní v průzkumech zaostávající strana používá ke zvrácení výsledků. Představitelé Fideszu obyvatelům maďarských žup prý nabízí třeba peníze, práci, potřebné léky nebo nelegální drogy.
27. 3. 2026
Načítání...