Norové natáčí novou verzi Tří oříšků pro Popelku. Původní pohádka je neodmyslitelnou součástí norského vánočního programu, podobně jako i v Německu a samozřejmě pro české diváky. Premiéra se připravuje na listopad, novou Popelku, jako dívku, která má odvahu být sama za sebe, ztvární norská zpěvačka Astrid S.
O záměru norských filmařů pustit se do remaku oblíbeného zimního pohádkového příběhu se mluvilo už před šesti lety. Tehdy režisér původního snímku Václav Vorlíček uvedl, že ho Norové požádali o autorská práva, aby pohádku mohli přetočit s tamními herci. Režii nebo alespoň dohled nabídli ale napřed Vorlíčkovi, ten prý odmítl s vysvětlením, že zimní film už nikdy točit nechce a jako supervizor by si připadal „jako dráb“ a jen by se nudil.
„Já jsem ho natočil tak, jak jsem ho tenkrát viděl, v té podobě je dodneška a určitě přežije i norskou verzi. Také jsem jim řekl, že takovou Popelku budou těžko shánět,“ uvedl tenkrát pro Lidové noviny Vorlíček. Ke své filmové pohádce napsal i scénář, spolu s Františkem Pavlíčkem, na motivy zpracování Boženy Němcové.
K remaku nicméně tehdy nedošlo, pustila se do něj až nyní norská veřejnoprávní televize NRK. Režii svěřila Cecilii A. Mosliové, která dosud spolurežírovala seriály, třeba Mammon či Chirurgové.
Inspirace nejen pro nevěsty
Už v původním filmu s Libuší Šafránkovou z roku 1973 vidí současní norští tvůrci hlavní hrdinku jako smělou a aktivní. Také nová Popelka by podle její herecké představitelky mohla být inspirací pro současné dívky.
Zatím se v té původní zhlédly zejména nevěsty, které si melodii z filmu nechávají hrát na svatbách, a než vyšly Tři oříšky na DVD (jehož se za první týden prodalo 21 tisíc kusů), volali prý nastávající manželky do televize s žádostí o nahrávku, z níž by mohly okopírovat Popelčiny plesové šaty pro svou svatební róbu.
„Sledujeme její cestu, kdy ji utlačuje nevlastní matka, šikanuje ji. Nakonec ale získává sebedůvěru a brání se. Zastupuje ty dobré hodnoty,“ ocenila pro NRK inspirativní přeměnu Popelky Astrid (celým jménem Astrid Smeplassová). „Rychle jezdí na koni a loví, i když je dívka. Proto si myslím, že je cool vzorem,“ nepochybuje.
Popelku prý pětadvacetiletá zpěvačka ztvárňuje s vlastní zkušeností, jak těžké je někdy pro člověka postavit se sám za sebe. „Vyžaduje to odvahu. Ráda bych si myslela, že jsem také sama sebou,“ podotýká. Pro svůj filmový debut si dovednosti, jako je jízda na koni a střelba, musela osvojit i ona.
Pohádka vhodná pro všechny, i alergiky
Astrid S také v rozhovoru přiznala, že patří k Norům, kteří si Tři oříšky pro Popelku o Vánocích nenechají ujít. Norští diváci mají pohádku zapsanou především ve verzi s takzvaným překrývacím dabingem, kdy všechny postavy namluvil herec Knut Risan.
Na norských obrazovkách se ukoptěná dívka, jež si získá srdce prince, objevila už v roce 1975, tedy dva roky po premiéře. O popularitě příběhu svědčí to, že když se televize na začátku devadesátých let rozhodla Tři oříšky ze svátečního programu vynechat, následovala lavina stížností od fanoušků.
Diváky musela televize uklidňovat i loni v prosinci. Před svátky se totiž objevila zpráva, že pohádka se vysílat nebude, protože stanice se rozhodla brát ohled na lidi s alergií na ořechy, pro něž je uvádění příběhu necitlivé. Informaci zveřejnil satirický web, někteří zprávě ale přesto uvěřili.
Střevíček ztratila Popelka v Německu
Norský remake se natáčí ve skanzenu Maihaugenu v Lillehammeru. Vorlíček exteriéry našel na vodním hradě Švihov či na saském zámku Moritzburg, právě na tamním schodišti ztratila Popelka při útěku z plesu střevíček. Zámek je dodnes oblíbeným cílem fanoušků pohádky.
Německo-české lokace i obsazení vyplynuly z koprodukce východoněmecké televize. Mimochodem díky tomu, že německé štáby měly v létě už zaplněné diáře, se Popelka nakonec točila v zimě. I sněhem romanticky zasypané pláně a zámek k oblibě pohádky přispěly.
Premiéru měly Tři oříšky pro Popelku nejprve v listopadu 1973 v tehdejším Československu, v březnu následujícího roku pak ve východoněmeckém Berlíně. A další rok o Vánocích pohádku uvedla poprvé západoněmecká televize. I v Německu má 3HfA (Drei Haselnüsse für Aschenbrödel), jak bývá název zkracován, silnou fanouškovskou základnu. Popelčin příběh ve Vorlíčkově režii ale znají také ve Španělsku, na Filipínách nebo Spojených arabských emirátech.
Pohádka a zároveň víc než pohádka
V roce 2011 si německý deník Die Welt položil otázku, proč si lidé nedovedou představit Vánoce bez Popelky. Shodně s tvůrci aktuálního norského remaku se německý list domnívá, že Popelka je cool princezna, která odpovídá obrazu, jaký si o sobě rády malují moderní, postfeministické ženy. Nepotřebuje totiž ani prince, ani kočár z dýně, stačí ji kůň, a místo zaplétání copánků jde raději střílet kuší. Navíc poněkud nemotorného prince naučí, že se musí napřed zeptat, než něco může mít.
„Je to pohádka a zároveň je to víc než pohádka. Návštěvníci si nemohou být jisti, jestli to není už víc film pro dospělé než děti,“ přidal svůj názor u příležitosti tradiční výstavy na zámku Moritzburg berlínský deník Der Tagesspiegel.
Podle listu Die Welt je každopádně podstatné, že sledování Tří oříšků pro Popelku vrací diváky do dětství. Dívat se na ně v pokročilejším věku je tak trochu jako jet na Vánoce k rodičům a znovu spát ve starém dětském pokoji, shrnuly noviny pocit mnoha příznivců pohádkového příběhu.
